Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 7 aprilie 2022 în cauza nr. 18952/18 Gloveli împotriva Georgiei Senatul Secției a cincea a decis în unanimitate că a fost încălcată dreptul reclamantului, participant la procedura de selecție în locul unui judecător liber, la acces la instanță în conformitate cu art. 6 alineatul (1) din Convenție, prin faptul că recursul la care a fost supusă împotriva deciziei de respingere a cererii nu a fost adoptat de un senat special al instanței supreme care a examinat aceeași cauză. I. Circumstanțele de fapt Cauza reclamantului, fostă judecător cu mai mult de douăzeci de ani de experiență, a fost atacată în mod repetat în procedurile de selecție în locurile judecătorești libere. Toate încercările au fost nereușite.
Mai târziu, a aflat că a fost respinsă, deoarece pe baza materialelor de bază și în timpul interviului nu a atins numărul minim de puncte pentru a trece la runda următoare. Apelarea a fost adresată Camerei Speciale a Curții Supreme, care a considerat decizia ca fiind arbitrară. În sprijinul acestei afirmații, a prezentat o înregistrare a declarației televizată a unui membru al comisiei de recrutare, care a recunoscut că unii candidați au fost protejați, în timp ce în alte cazuri, dreptul de a obține un scor de recrutare a fost respins. Apelarea a susținut că a fost depusă în conformitate cu art. 6 alineatul (1) din Convenție, prin care se prevedea că nu a existat o încălcare a dreptului de a obține un scor de recrutare.
În primul rând, în speță trebuie să fie vorba de un litigiu real și serios; în al doilea rând, litigiul trebuie să se refere la un drept care poate fi garantat în mod justificat de ordinea națională; în al treilea rând, dreptul în cauză trebuie să fie de natură civilă. În litigiul în cauză, prima condiție a justiției era clară. Litigiul susține că litigiul nu poate fi respins de o alegere a judecătorilor din cadrul unei instanțe constituționale, iar decizia instanței constituționale a fost anulată. În cazul în care nu există o procedură de litigiu, atunci litigiul nu poate fi exercitat prin intermediul unor proceduri constituționale.
În ceea ce privește cadrul juridic național, așa cum a fost interpretat de Curtea Constituțională, Curtea a considerat că în Constituția gruzeană a fost instituit un drept la acces echitabil la funcția de judecător, inclusiv dreptul de a fi protejat împotriva unor condiții de muncă, deoarece îndeplinirea unor condiții de serviciu civil implicit se aplică și în cazul în care o astfel de condiție de muncă este explicit prevăzută în mod expres de legislația națională, în special în cazul în care o astfel de condiție de muncă este interzisă în cazul în care o astfel de condiție de muncă este interzisă în mod expres de legislația națională (art. 63 din Hotărârea din 19 decembrie 2007 din cauza Vilhelmina, C-323/05, C-323/05, C-323/05, C-323/05, C-323/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-324/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/05, C-34/06/06/06), C-34/06/06 a.
Guvernul a susținut că dreptul național nu exclude în mod expres accesul la instanță pentru participanții care au fost exclusi în fazele inițiale ale procedurii de selecție. Guvernul a susținut că dreptul național nu prevedea nici o excludere expresă, nici implicită, a accesului la instanță pentru acei candidați la funcția de judecător independenți care nu au fost incluși în grupul mai apropiat de persoane pe care Comisia de Selecție a votat în cele din urmă. Reclamantul a susținut că dreptul național nu exclude în mod expres accesul la instanță pentru participanții care au fost exclusi în fazele inițiale ale procedurii de selecție. Guvernul a susținut că dreptul național nu prevedea nici o excludere expresă sau implicită a accesului la instanță pentru acei candidați la funcția de judecător independenți care nu au fost inclusi în grupul mai apropiat de persoanele pe care Comisia de Selecție a votat în cele din urmă. Guvernul a susținut că dreptul național nu exclude în mod expres accesul la instanță pentru participanții care au fost excluse în fazele inițiale ale procedurii de selecției. Guvernul a susținut că justiția nu trebuie să garanteze în cazul în care judecătorul nu îndeplinește obligațiile de selecție sau că nu îndeplinește obligațiile de judecător prin care este justiția în cauză.
În cazul Soud vyzdvihl, a menționat că dreptul la un tribunal instituit prin lege include și procesul de numire a judecătorilor la funcție (tamăși, § 228). Judecătorii ar trebui să fie aleși pe baza unor criterii obiective în cadrul unei proceduri stricte, care să asigure că la funcțiile judiciare vor fi numiți candidați mai calificați din punct de vedere profesional și moral (tamăși, § 221222).Excluderea reclamantelor care îndeplinesc cerințele legale de calificare, din procedura de judecată instituită prin lege, fără posibilitatea de examinare juridică, având în vedere importanța protecției independenței instanțelor, este considerată o măsură contravenantă cerințelor legale ale statului membru.
O limitare nu va fi compatibilă cu art. 6 alineatul (1) din Convenție, dacă nu urmărește un scop legitim și dacă nu există o relație rezonabilă între proporționalitatea mijloacelor utilizate și scopul care trebuie atins (Zubac împotriva Cohorăției , nr. 40160/12, Hotărârea Senatului din 5 decembrie 2018, § 78). În speță, reclamantul nu a primit deja dreptul de a se pronunța împotriva unei proceduri de selecție a unui judecător, care poate fi considerată inadmisibilă în temeiul articolului 6 din Convenție, dacă nu a fost adoptată o decizie cu privire la o procedură de selecție a unui judecător, care nu a fost în conformitate cu dispozițiile legislative specifice prevăzute în art. 6 din Convenție.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. dubna 2022 ve věci č. 18952/18 –
Gloveli proti Gruzii
Senát páté sekce jednomyslně shledal, že došlo k porušení práva stěžovatelky, účastnice výběrového řízení na volné soudcovské místo, na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy tím, že jí podaný opravný prostředek proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky nebyl zvláštním senátem nejvyššího soudu přezkoumán ve věci samé.
I.
Skutkové okolnosti
Stěžovatelka, bývalá soudkyně s více než dvacetiletou praxí, se opakovaně hlásila do výběrových řízení na volná soudcovská místa. Všechny pokusy byly neúspěšné. Jeden z nich dospěl až k ústavnímu soudu. Stěžovatelka a dva další neúspěšní kandidáti namítali rozpor příslušných ustanovení zákona o soudech a soudcích s ústavně zaručeným právem na spravedlivý postup při přijímání do veřejné služby. Poukazovali zejména na to, že rozhodování výběrových komisí nepodléhají soudnímu přezkumu. V mezidobí byla přijata novela, která neúspěšným kandidátům umožnila napadnout rozhodnutí o nejmenování soudcem před zvláštním senátem nejvyššího soudu.
Stěžovatelka se po přijetí novely přihlásila do dalšího výběrového řízení. Po přezkoumání formálních náležitostí přihlášky byla připuštěna k ústnímu pohovoru. Později se dozvěděla, že byla vyřazena, protože na základě podkladových materiálů a průběhu pohovoru nedosáhla minimálního počtu bodů pro postup do dalšího kola. Stěžovatelka se odvolala ke zvláštnímu senátu nejvyššího soudu. Rozhodnutí považovala za svévolné. Na podporu tohoto tvrzení předložila záznam televizního vyjádření člena výběrové komise, který přiznal, že někteří kandidáti byli protežováni, zatímco u jiných bylo záměrně snižováno bodové skóre. Zvláštní senát prohlásil odvolání za nepřípustné pro nedostatek pravomoci. V
odůvodnění uvedl, že stěžovatelka nepostoupila do závěrečného kola výběrového řízení a že dříve přijatá rozhodnutí o vyloučení uchazeče nepodléhají soudnímu přezkumu.
II.
Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl.
6 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že odmítnutím zabývat se meritorně jejím odvoláním došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
a)
K přijatelnosti
Vláda oponovala, že na věc stěžovatelky není článek 6 v občanskoprávní složce použitelný, jelikož nebyla v sázce její občanská práva a závazky. Soud připomněl, že k tomu, aby bylo dané ustanovení použitelné, musí být podle judikatury kumulativně splněny tři podmínky. Zaprvé, v dané věci musí jít o skutečný a vážný spor. Zadruhé, spor se musí týkat práva, o kterém lze hájitelně tvrdit, že je zaručeno ve vnitrostátním právním řádu. Zatřetí, právo, o které v řízení jde, musí být občanskoprávní povahy.
V projednávané věci byla první podmínka jednoznačně splněna. Spor se týkal spravedlivosti procesu výběru a jmenování soudců a mohl vyústit ve zrušení napadeného rozhodnutí a přehodnocení stěžovatelčiny přihlášky. Pokud jde o druhou podmínku, stěžovatelka v odvolání uplatnila své právo na spravedlivý postup ve výběrovém řízení, jehož prostřednictvím se domáhala zpětného přijetí do justice. Její hlavní výhradou byla údajná podjatost a neobjektivita některých členů výběrové komise. Podstatou řízení tak nebylo právo na jmenování do soudcovské funkce, jak tvrdí vláda, ale právo na spravedlivý postup při posuzování žádosti o přijetí (srov.
Regner proti České republice
, č. 35289/11, rozsudek velkého senátu ze dne 19. září 2017, § 105). Článek 29 ústavy stanoví právo na rovný přístup k veřejné službě. Ústavní soud dovodil z ústavního pořádku právo na jmenování do funkce soudce rovným a spravedlivým postupem a z toho vyplývající procesní právo na přístup k soudu za účelem přezkoumání rozhodnutí o nejmenování soudcem. S ohledem na vnitrostátní právní rámec, jak jej vyložil Ústavní soud, měl Soud za to, že v gruzínském právním řádu bylo zakotveno „právo“ na spravedlivý průběh výběrového řízení na pozici soudce, včetně práva být chráněn proti svévoli.
Zbývalo tak určit, zda předmětné právo mělo občanskoprávní povahu. Tuto otázku Soud v případě pracovněprávních sporů mezi veřejnými zaměstnanci a státem zkoumá ve dvou krocích (
Vilho Eskelinen a ostatní proti Finsku
, č. 63235/00, rozsudek velkého senátu ze dne 19. dubna 2007). Obecně platí, že článek 6 je na takové spory použitelný, ledaže vnitrostátní právo výslovně vylučuje přístup k soudní ochraně práv u určité kategorie státních zaměstnanců nebo ve vztahu k určitým pozicím. Druhou podmínkou je, že je takové vynětí ze soudního přezkumu objektivně odůvodněné ve státním zájmu.
Pokud jde o první podmínku, Soud ji nedávno vyložil tím způsobem, že bude splněna i bez výslovného ustanovení vnitrostátního práva, jež vylučuje přístup k soudu pro daný typ sporů. Stejná podmínka může být totiž splněna také v případě, kdy je předmětné vyloučení implicitní povahy, zejména pokud vyplývá z ustálené judikatury vnitrostátních soudů (
Grzęda proti Polsku
, č. 43572/18, rozsudek velkého senátu ze dne 15. března 2022, § 292).
Vláda tvrdila, že gruzínské právo vylučuje přístup k soudu u těch uchazečů na pozici soudce, kteří nepostoupili mezi užší skupinu osob, o kterých výběrová komise nakonec hlasovala. Stěžovatelka oponovala, že vnitrostátní právo výslovně nevylučuje přístup k soudu u účastníků, kteří byli vyřazeni v raných fázích výběrového řízení. Soud souhlasil, že vnitrostátní právo neobsahovalo výslovné ani implicitní vyloučení přístupu k soudu pro daný typ sporu. Právě naopak. Judikatura ústavního soudu potvrdila právo napadnout rozhodnutí ve věci nejmenování soudcem a zdůraznila, že procesní spravedlivost ve výběrovém procesu musí být zaručena v každé jeho fázi.
I kdyby tomu tak nebylo, dle Soudu každopádně nebyla splněna podmínka druhá. Vyloučení přezkumu rozhodnutí přijatých při výběru soudců nelze odůvodnit objektivními důvody v zájmu státu. Soud při mnoha příležitostech zdůraznil zvláštní roli soudnictví ve společnosti, které je zárukou výkonu spravedlnosti, základní hodnoty v právním státě, a proto musí požívat důvěry veřejnosti (
Baka proti Maďarsku
, č.
20261/12, rozsudek velkého senátu ze dne 23. června 2016, § 164). Soud přikládá zvláštní váhu a význam ochraně soudců před opatřeními, která se dotýkají jejich postavení nebo kariéry, a tím ovlivňují jejich nezávislost. Bez nezávislosti soudů totiž není ani právního státu (
Guðmundur Andri Ástráðsson proti Islandu
, č. 26374/18, rozsudek velkého senátu ze dne 1. prosince 2020, § 239). V uvedené věci Soud vyzdvihl, že právo na „soud zřízený zákonem“ zahrnuje i proces jmenování soudců do funkce (tamtéž, § 228). Soudci by měli být vybíráni na základě zásluh a objektivních kritérií v rámci přísného procesu, který zajistí, že do soudcovských funkcí budou jmenováni nejkvalifikovanější kandidáti z hlediska odborného i morálního (tamtéž, § 221–222). Vyloučení stěžovatelky, která splnila zákonné požadavky na způsobilost, z výběrového řízení bez možnosti soudního přezkumu nelze s ohledem na význam ochrany nezávislosti soudů považovat za opatření slučitelné s požadavky právního státu. Soud se v této souvislosti odvolal na příslušné mezinárodní standardy, které stanoví, že rozhodnutí týkající se výběru a kariéry soudců mají podléhat soudnímu přezkumu. Soud tedy rozhodl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je v jeho občanskoprávní složce na projednávanou věc použitelný.
b)
K odůvodněnosti
Pokud jde o relevantní obecné zásady, Soud připomněl, že právo na přístup k soudu je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy (
Golder proti Spojenému království
, č.
4451/70, rozsudek pléna ze dne 21. února 1975, § 28–36). Není to právo absolutní, a tak může podléhat omezením. To ovšem jedině za předpokladu, že přístup jednotlivce k soudu nebude omezen takovým způsobem nebo v takové míře, že by byla narušena jeho samotná podstata. Omezení nebudou slučitelná s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, pokud nesledují legitimní cíl a neexistuje-li rozumný vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo (
Zubac proti Chorvatsku
, č. 40160/12, rozsudek velkého senátu ze dne 5. dubna 2018, § 78).
V projednávané věci nebylo odvolání stěžovatelky proti vyřazení z výběrového řízení přezkoumáno meritorně, jelikož ho zvláštní senát nejvyššího soudu považoval za nepřípustné pro nedostatek pravomoci projednávat spory související se jmenováním soudců až do hlasování o nejvhodnějších kandidátech. Stěžovatelka dle názoru Soudu postoupila do užšího výběru, když prošla hodnocením odborných předpokladů a způsobilosti, byla pozvána k ústnímu pohovoru a bodově hodnocena. Tím, že zvláštní senát vyloučil ze soudního přezkumu všechny výše uvedené fáze výběrového řízení, do značné míry popřel stanovisko ústavního soudu, který poznamenal, že všechny akty orgánů veřejné moci, které zasahují do základních práv, musí podléhat soudnímu přezkumu, včetně rozhodnutí o nejmenování soudcem, ať už bylo přijato v kterémkoliv stádiu výběrového procesu. Jestliže se zvláštní senát vzdal pravomoci zkoumat odvolání stěžovatelky, porušil tím samotnou podstatu jejího práva na přístup k soudu dle čl.
6 odst. 1 Úmluvy. Toto ustanovení tedy bylo porušeno.