În același timp, dreptul bulgar nu a oferit un mijloc eficient de apărare împotriva nezvăluirii deciziei. S-a constatat o încălcare a articolelor 10 și 13 din Convenție. I. Circumstanțele de fapt Reclamanta, un jurnalist de pe portalul online de anchetă a justiției, a solicitat acces la motivele judecății, susținând că nu era permisă furnizarea de date relevante de la o anchetă de presă, care a fost închisă de un fost ministru de Interne.
Pentru a evalua aplicabilitatea articolului 10, Curtea folosește patru criterii: scopul cererii, natura informației, rolul reclamantului și accesibilitatea informației (Hungarian Helsinki Commission v. Ungaria, nr. 18030/11, Hotărârea Marelui Senat din 8 noiembrie 2016, § 109). i) Scopul cererii de informații Cererea de informații cerând un verdict pentru activitatea sa de jurnalistică (cf. Mashiki și alții împotriva Georgiei, nr. 18865/11 și 51865/11, Hotărârea din 19 ianuarie 2021, nr. 51). Publicarea hotărârilor judecătorești este, de asemenea, unul dintre mijloacele de menținere a încrederii publice în justiție (a se vedea art. 408/05, Hotărârea din 16 februarie 2013, Tatishvili împotriva Rusku, nr. 408/05, Hotărârea din 16 februarie 2013, nr. 643); publicarea informațiilor în cauză a fost necesară, deoarece informațiile despre procesul de judecată erau pregătite în mod semnificativ pentru a proteja funcțiile și funcțiile judecătorești ale judecătorului (a se vedea Hotărârea din 28 septembrie 2013, Hotărârea din 28 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 28 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013,
Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 28 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 30 septembrie 2013, Hotărârea din 10 septembrie 2013, Hotărârea din 10 septembrie 2013, Hotărârea din 10 septembrie 2013, Hotărârea din 10 August 2013, Hotărârea din 10 septembrie 2013, Hotărârea din 10 August 2013, Hotărârea din 10 August, Hotărârea din 10 August, Hotărârea din 10 August, Hotărârea din 10 August, Hotărârea din 10 August, Hotărâta din 10 August, Hotărâta din 10 August, Hotărâta din 10 August, Hotărâta din 10 August, Hotărâta din 10 August, Hotărârea din 10 August, Hotărâtea din 14 August, Hotărâtea din 14 August, Hotărâtea din 10 August, Hotărâtea din August, Hotărâtea din August, Hotărâtea din August, Hotărâtea din August, Hotărâtea din August, Hotăr În ceea ce privește necesitatea intervenției, SUD-ul a constatat în primul rând că publicarea hotărârilor judecătorești este și mai importantă pentru a justifica pronunțarea unei hotărâri de eliberare a unui politician înalt înalt acuzat de o infracțiune gravă, având în vedere necesitatea de a convinge publicul că legea penală este aplicată independent și în mod neutru.
În plus, în cazul în care a existat o încălcare a articolului 10 din Convenție, B. K. Bulten susține că a fost încălcată art. 13 din Convenție, Stěželka a susținut că nu există mijloace eficiente de a se pronunța împotriva unei decizii adoptate de un organ de drept în conformitate cu normele democratice. § 18 din Convenția nr. 185/2015, § 36 din Convenția nr. 13 din 18 Martie 2015, înlocuiește Hotărârea Soudelka, care a fost pronunțată în temeiul articolului 54 din Convenția nr. 13 din 18 Martie 2015 (§ 13 din Convenția nr. 185/2015, § 13 din Convenția nr. 18 din 18 Martie 2015), care nu poate fi aplicată în mod efectiv, iar alte instanțe nu pot fi autorizate să facă astfel de asemenea încălcări.
În cazul în care instanța supremă administrativă a luat în considerare întrebarea dacă a fost necesar să refuze reclamantului accesul la motivele de achitare a fostului procuror, aceasta a făcut-o, totuși, în mod complet abstract, nu pe baza unei analize concrete, dacă textul deciziei conținea informații a căror publicare ar putea pune în pericol securitatea națională și dacă prin orice fel de acuzații, care prin neacoperirea completă a acestor motive de către public, nu ar fi putut preveni un risc de astfel de abuz.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 4. března 2025 ve věci č. 4326/18– Girginova proti Bulharsku Senát třetí sekce Soudu jednomyslně dospěl k závěru, že odepření přístupu novinářky k odůvodnění rozsudku, kterým byl bývalý ministr vnitra zproštěn obžaloby ze zneužití úřední moci v souvislosti s tajným sledováním, představovalo nepřiměřené omezení její svobody projevu. Bulharské právo současně neposkytovalo účinný prostředek obrany proti neposkytnutí rozhodnutí. Došlo tak k porušení článků 10 a 13 Úmluvy. I. Skutkové okolnosti Stěžovatelka, novinářka online portálu o soudnictví, požádala o přístup k odůvodnění pravomocného rozsudku prvostupňového soudu, kterým byl bývalý ministr vnitra zproštěn obžaloby z umožnění nezákonného použití odposlechů.
Trestní řízení bylo vedeno v neveřejném režimu kvůli popisu metod tajného sledování. Žádost stěžovatelky byla příslušným soudem zamítnuta s poukazem na to, že se jedná o utajované informace, v důsledku čehož rozsudek nebyl ani zveřejněn v databázi soudních rozhodnutí. V následném soudním přezkumu stěžovatelka neuspěla. II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu A. K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy Stěžovatelka namítala, že nemožnost získat soudní rozhodnutí jí bránila vykonávat novinářskou práci a poskytovat veřejnosti informace o záležitosti významného veřejného zájmu. a) K přijatelnosti Soud potvrdil, že právo na informace, i když není v článku 10 Úmluvy uvedeno výslovně, může být podle tohoto ustanovení chráněno, pokud je přístup k informaci nezbytný pro výkon svobody projevu.
Pro posouzení aplikovatelnosti článku 10 používá čtyři kritéria: účel žádosti, povaha informací, role žadatele a dostupnost informace ( Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku , č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016, § 109). i) Účel žádosti o informace Žadatelka chtěla rozsudek pro svoji novinářskou práci (srov. Mikiashvili a ostatní proti Gruzii , č. 18865/11 a 51865/11, rozsudek ze dne 19. ledna 2021, § 51). Média jsou totiž jedním z hlavních kanálů, prostřednictvím kterých může široká veřejnost kontrolovat, zda soudy plní své povinnosti řádně a nestranně ( Prager a Oberschlick proti Rakousku , č. 15974/90, rozsudek ze dne 26. dubna 1995, § 34,), a tím podporují dodržování zásad právního státu.
Velmi důležitou roli mají v trestním řízení ( Dupuis a ostatní proti Francii , č. 1914/02, rozsudek ze dne 7. června 2007, § 42). (ii) Povaha požadovaných informací Soud zdůraznil, že požadované informace se týkaly trestního řízení proti vysoce postavenému politikovi, a tedy věci značného veřejného zájmu ( Ekimdzhiev a ostatní proti Bulharsku , č. 70078/12, § 357, rozsudek ze dne 11. ledna 2022). Jelikož státní zástupce se rozhodl proti osvobozujícímu rozsudku neodvolat, bylo o to důležitější, aby veřejnost věděla, jak se soud s případem vypořádal ( Centrum pro demokracii a právní stát proti Ukrajině , č. 75865/11, rozhodnutí ze dne 3. března 2020, § 52 in fine ). V obecnější rovině Soud poukázal na to, že byť se všechny soudní případy nutně netýkají záležitostí veřejného zájmu, není pochyb o tom, že odůvodnění jakéhokoliv soudního rozhodnutí přispívá k transparentnosti a odpovědnosti soudního systému ( Tatishvili proti Rusku , č. 1509/02, rozsudek ze dne 22. února 2007, § 58 in fine ). Odhaluje totiž způsob, jak daný soud přistoupil k otázkám vzneseným příslušnou kauzou a jak je vyřešil, a tím představuje klíčovou záruku proti špatnému výkonu soudnictví.
Zveřejňování soudních rozhodnutí je rovněž jedním z prostředků, jak udržet důvěru veřejnosti v soudnictví ( Fazliyski proti Bulharsku , č. 40908/05, rozsudek ze dne 16. dubna 2013, § 64). (iii) Role žadatele o informace Stěžovatelka jako novinářka plní funkci „hlídacího psa“ společnosti. Informace chtěla za účelem výkonu své profesní činnosti (srov. Mikiashvili a ostatní proti Gruzii , cit. výše, § 49). (iv) Zda byly informace připraveny a dostupné Informace byly obsaženy v jediném dokumentu – rozsudku, byly tedy připravené a dostupné ( Bubon proti Rusku, č. 63898/09 , rozsudek ze dne 7. února 2017, § 42–44). To, že dokument bylo nutné upravit před jeho zveřejněním, nelze považovat za významnou překážku zveřejnění ( Österreichische Vereinigung zur Erhaltung, Stärkung und Schaffung proti Rakousku , č. 39534/07, rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, § 45). Soud proto shledal, že se na případ vztahuje ochrana zaručená článkem 10 Úmluvy.
b) K odůvodněnosti Soud připomněl, že omezení podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy musí být stanovené zákonem, sledovat legitimní cíl a být nezbytné v demokratické společnosti. Otázku zákonnosti namítaného zásahu ponechal v projednávané věci otevřenou. Jako legitimní cíl Soud uznal ochranu národní bezpečnosti. Co se týče nezbytnosti zásahu, Soud předně konstatoval, že zveřejňování soudních rozhodnutí je ještě důležitější u odůvodnění osvobozujícího rozsudku u vysoce postaveného politika stíhaného za závažnou trestnou činnost, a to vzhledem k potřebě přesvědčit veřejnost o tom, že trestní právo je uplatňováno nezávisle a nestranně. I když se věc týká otázek národní bezpečnosti a zahrnuje utajované informace, nelze ospravedlnit úplné utajení rozsudku.
Existují způsoby, které umožňují zohlednit legitimní bezpečnostní zájmy a zároveň neznemožnit veřejnost soudních rozhodnutí – například publikování toliko části rozsudku, nebo jeho zveřejnění upravené podobě ( Raza proti Bulharsku , č. 31465/08 , rozsudek ze dne 11. února 2010, § 53). Daný soud tedy např. může rozdělit rozsudek na část veřejnou, která je přístupná všem, a část neveřejnou, k níž mají přístup pouze strany řízení, případně jejich zástupci, a která obsahuje části odůvodnění, jejichž zveřejnění by poškodilo zájmy národní bezpečnosti. V projednávané věci nebylo prokázáno, že dotčený soud takto nemohl postupovat. Tím by dosáhl kýženého cíle, tj. utajení informací týkajících se metod tajného sledování, ale zároveň by stále mohl smysluplně vysvětlit, proč se rozhodl zprostit bývalého ministra vnitra obžaloby.
Zvolené řešení – utajení celého rozsudku včetně všech důvodů pro zproštění ministra obžaloby – dle Soudu tedy nespadá do prostoru státu pro uvážení v této oblasti. Nebylo tudíž splněno kritérium nezbytnosti v demokratické společnosti, a tím došlo k porušení článku 10 Úmluvy. B. K tvrzenému porušení článku 13 Úmluvy Stěžovatelka dále tvrdila, že neměla k dispozici účinný prostředek nápravy, jímž by mohla zpochybnit rozhodnutí o utajení rozsudku.
Soud připomněl, že článek 13 Úmluvy vyžaduje možnost účinného přezkumu tvrzeného porušení práv zaručených Úmluvou, tedy takového, který je skutečně schopný napravit porušení práv – a je tedy nejen formálně existující, ale i účinný v praxi, relevantní a přístupný ( Österreichische Vereinigung zur Erhaltung, Stärkung und Schaffung proti Rakousku , cit. výše, § 54). Přezkumný orgán musí stížnost projednat v souladu s normami a zásadami vyplývajícími z judikatury Soudu ( Neshkov a ostatní proti Bulharsku , č. 36925/10 , rozsudek ze dne 27. ledna 2015, § 185–186). Když je podána stížnost podle článku 10 Úmluvy, musí orgány v přezkumu mimo jiné posoudit, zda byl zásah k dosažení legitimního cíle „nezbytný v demokratické společnosti“ (tamtéž, § 185). V projednávané věci Soud shledal, že následný soudní přezkum namítaného zásahu nebyl dostatečný.
Nejvyšší správní soud se sice zabýval otázkou, zda bylo nezbytné odepřít stěžovatelce přístup k důvodům zproštění bývalého ministra obžaloby, učinil tak však zcela abstraktně, nikoli na základě konkrétní analýzy toho, zda text rozhodnutí obsahoval informace, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit národní bezpečnost, a zda by jakékoli kroky, které by nezahrnovaly úplné utajení těchto důvodů před veřejností, mohly riziku takové újmy předejít. Důvody zproštění obžaloby ministra nebyly obsaženy ve spisu, a Nejvyšší správní soud tak ani nemohl zvážit všechny okolnosti ( Times Newspapers Ltd a Kennedy proti Spojenému království , č. 64367/14, rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2018, § 107). Stěžovatelka tudíž neměla přístup k účinnému prostředku nápravy.
Soud proto rozhodl, že došlo i k porušení článku 13 Úmluvy. Bulharské právo sice umožňovalo podání opravného prostředku, ale bez záruky účasti dotčené strany. Stěžovatelka nemohla být vyslechnuta, uplatnit své námitky řízení (tamtéž, § 212), ani zpochybnit oprávněnost utajení.