Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 22 aprilie 2021 în cauza nr. 29555/13 F.O. împotriva Senatului din Croația prima secțiune Curtea a decis cu patru voturi împotriva a trei că atacurile verbale jignitoare ale profesorului împotriva elevului și lipsa de reacție a autorităților naționale la astfel de acțiuni au constituit o încălcare a articolului 8 din Convenție. I. Circumstanțele faptelor Reclamantul a intrat în toamna anului 2011 în ultimul an de liceu. În septembrie a venit împreună cu alți câțiva colegi târziu la o oră de matematică; profesorul s-a dezlănțuit și a denumit reclamantul cu expresiile pí, topidiot, blábláznicu, říčku, adică "să nu învețească" și că a fost învățat de poliție (în timp ce a fost învătător de știință la școală).
În urma acestui fapt, la începutul lunii octombrie 2011, profesorul a fost intervievat de un psiholog școlar, care a acuzat utilizarea unor cuvinte nepotrivite. Apoi, psihologul școlar a propus reclamantului o întâlnire comună cu profesorul, la care acesta nu a răspuns. Tatăl reclamantului a solicitat ajutor școlar, care, în noiembrie 2011, a efectuat o anchetă în care a informat profesorul și a cerut protecția fiului său. În plus, în noiembrie 2011, un profesor a fost acuzat de hărțuire, iar poliția a interogat studenții școlii; mai mulți dintre ei au declarat că profesorul în cauză folosea ocazional în timpul lecțiilor cuvinte nepotrivite și insultătoare și era deosebit de aspru cu elevii, cărora, de exemplu, îi făceau probleme în matematică.
Dar alți studenți au spus că acest profesor a acționat mai degrabă cu un anumit tip de umor. Majoritatea studenților au ascuns, deoarece se temeau să răspundă la întrebările poliției în mod deschis, pentru a nu intra în probleme. În iunie 2012, procurorul a respins o plângere motivată a reclamantului. În opinia Curții, în această cauză nu este disputat faptul că insulturile cu care reclamantul a fost onorat au afectat starea sa mintală, demnitatea și integritatea morală. Byly a mai fost învinuit în fața celorlalți studenți, ceea ce a adâncit încă mai mult umilitarea reclamantului. În cele din urmă, profesorul a fost acuzat de o persoană care a fost în poziția de autoritate și putere față de reclamant.
În aceste circumstanțe, cauza în cauză intră în mod clar sub incidența dreptului la respectarea vieții private garantat de art. 8 din Convenție. b) În temeiul motivării, Kay Soud a concluzionat că orice violență sau abuz din partea profesorilor și a funcționarilor școlii, fără a fi în mod necesar a fost făcută de către reprezentanții instituțiilor de învățământ superior, nu are niciun drept de a afecta copiii în ceea ce privește respectarea vieții lor de către profesori. În primul rând, în cazul în care autoritățile nu au avut în vedere rolul lor important, acestea au fost considerate drept o formă de violență în mod special demnă de a proteja persoanele în fața securității mintale, în conformitate cu Hotărârea din 10 iulie 2012, nr. 5944/08, prin care Curtea a decis că aceste violențe nu au fost considerate drept o formă de protecție împotriva persoanelor în cursul de dezvoltare a securității mintale.
În acest context, nu există nici o dovadă că un profesor ar fi acuzat un reclamant de violență sau abuz în mediul școlar, ci doar că, în calitate de profesor, ar fi trebuit să fie conștient că orice formă de violență împotriva elevilor de slovenă, indiferent de intensitatea sa, este inacceptabilă în mediul școlar. În acest caz, severitatea, gravitatea și intenția de a provoca prejudicii nu sunt semnele definitorii necesare ale violenței sau abuzului în mediul școlar. În acest caz, potrivit Curții, este necesar ca autoritățile naționale să ia măsuri legale, administrative, sociale și educaționale adecvate în scopul de a stabili toleranță zero față de orice formă de violență sau abuz asupra copiilor în mediul școlar, precum și de a asigura răspunderea infractorilor în situații penale, civile, administrative și profesionale.
În ceea ce privește situația din Croația la momentul de față, lipsa unui mecanism special de combatere a abuzului din partea profesorilor școlii, nu a permis în principiu instituirea unui cadru juridic existent care să permită protecția copiilor împotriva abuzului sau abuzului în mediul școlar. Reacția statului poate fi adecvată, dar trebuie să fie adaptată în funcție de situațiile specifice.
Autoritățile naționale au solicitat să se observe că în acest caz nu a fost vorba numai de rezolvarea relațiilor dintre reclamant și profesorul competent, ci și de necesitatea de a rezolva problema abuzului ilegal al profesorului respectiv în prezent, deoarece, conform informațiilor disponibile, autoritățile școlare au reacționat la extinderea perioadei de școlarizare a elevilor.Ministerul a răspuns ulterior la cererea reclamantului că școala ar trebui să fie investigată, dar nu a făcut publică cererea de a se clarifica măsurile care au fost luate de autoritățile naționale, care au fost deschise în mod corespunzător, ca o procedură de procedură penală, pentru a stabili dacă o astfel de procedură ar fi necesară pentru a se asigura că nu au fost încălcate dispozițiile art. 8 din Convenție.
În opinia lor contrară, judecătorii Wojtyczek și Paczolay au afirmat că plângerea trebuia declarată inadmisibilă, deoarece aceste atacuri verbale nu au atins un nivel de gravitate care să justifice aplicarea articolului 8 al Convenției.Conducerea similară a fost luată de judecătorul Ktistakis, care a subliniat că, la momentul decisiv, reclamantul era aproape adult, iar acțiunile profesorului nu au avut, după cum se pare, un impact durabil sau grav asupra dezvoltării sale și nu s-au reflectat nici în rezultatele sale școlare.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 22. dubna 2021 ve věci č. 29555/13 – F.O. proti Chorvatsku Senát první sekce Soudu rozhodl čtyřmi hlasy proti třem, že urážlivými slovními útoky učitele vůči studentovi a nedostatečnou reakcí vnitrostátních orgánů na takové jednání došlo k porušení článku 8 Úmluvy. I. Skutkové okolnosti Stěžovatel nastoupil na podzim 2011 do posledního ročníku střední školy. Během září přišel jednou společně s několika dalšími spolužáky pozdě na hodinu matematiky; učitel se rozkřikl a označil stěžovatele výrazy jako ‚kretén’, ‚idiot’, ‚blázen’, ‚křupan’ a ‚pitomý policajt’ (otec stěžovatele totiž pracoval pro policii). Stěžovatel toto chování nahlásil řediteli školy; učitel následně na vyučování prohlásil: ‚Pokud se bláznovi řekne, že je blázen, neměl by to brát jako urážku.’ Když stěžovatel o týden později při hodině otevřel učebnici na špatné stránce, učitel mu řekl: ‚Blázne, ne tuhle stránku.
Nechtěl jsem tě urazit, protože vím, že zavoláš tatínkovi.’ Podle psychologických vyšetření, která stěžovatel v době od září do listopadu 2011 podstoupil, trpí v důsledku jednání učitele matematiky akutní úzkostnou poruchou. Již v září 2011 se otec stěžovatele opakovaně obrátil na orgány školy, veřejného ochránce práv dětí, školní inspekci, policii a státní zastupitelství: písemně je informoval o počínání učitele a požádal o poskytnutí ochrany synovi. V návaznosti na to počátkem října 2011 podstoupil učitel rozhovor se školní psycholožkou, která mu vytkla použití nevhodných slov. Následně školní psycholožka navrhla stěžovateli společné setkání s učitelem, na což tento nereagoval. Stěžovatelův otec posléze požádal o pomoc ministerstvo školství, které v listopadu 2011 provedlo šetření spočívající v rozhovorech s učitelem, školní psycholožkou, ředitelem školy, stěžovatelem a jeho spolužáky.
Ministerstvo rovněž realizovalo mezi studenty anonymní průzkum ohledně jejich spokojenosti s výukou dotyčného učitele. Na základě uvedeného ministerstvo shledalo, že učitel si řádně plní všechny své povinnosti a naprostá většina studentů ho hodnotí kladně. Závěr zprávy ministerstva obsahoval doporučení, aby se záležitost vyřešila pohovorem mezi školními orgány a otcem stěžovatele. Mezitím, počátkem listopadu 2011, podal stěžovatel na učitele trestní oznámení za šikanu. Policie následně vyslechla studenty školy; několik z nich uvedlo, že dotyčný učitel při hodinách občas používal nevhodné až urážlivé výrazy a byl obzvláště přísný na studenty, kterým – jako např. stěžovateli – činila matematika potíže.
Dle jiných studentů se však u tohoto učitele jednalo spíš o specifický druh humoru. Většina studentů se netajila tím, že se obává odpovědět na otázky policie otevřeně, aby se nedostali do problémů. V červnu 2012 státní zastupitelství odmítlo trestní oznámení stěžovatele. Konstatovalo, že se sice podle všeho jedná o nekonvenčního učitele, avšak jeho urážky vůči stěžovateli nebyly takové intenzity, aby se daly hodnotit jako šikana. Stejně tak zdravotní obtíže stěžovatele nebyly tak závažné, aby bylo možné hovořit o poškození jeho tělesného či duševního zdraví. Následně podaná ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta. II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy Stěžovatel namítal, že šikanou ze strany učitele a neschopností vnitrostátních orgánů účinně zareagovat na jeho stížnosti došlo k porušení jeho práv zaručených článkem 8 Úmluvy.
a) K přijatelnosti Dle názoru Soudu není v projednávané věci sporu o tom, že urážky, jimiž byl stěžovatel častován, ovlivnily jeho duševní pohodu, důstojnost a morální integritu. Byly navíc vysloveny před ostatními studenty, což ještě prohloubilo ponížení stěžovatele. V neposlední řadě se jich dopustil učitel jakožto osoba, která byla vůči stěžovateli v postavení autority a moci. Za těchto okolností projednávaná věc zjevně spadá pod právo na respektování soukromého života zaručené článkem 8 Úmluvy. b) K odůvodněnosti Soud předně konstatoval, že jakékoli násilí či zneužívání ze strany učitelů a dalších zástupců školních institucí je neslučitelné s právem dětí na vzdělání a respektování jejich soukromého života.
Prvořadou úlohou školních orgánů je zajistit bezpečí studentů, a tedy chránit je před jakoukoli formou násilí v době, kdy jsou pod jejich dohledem ( Kayak proti Turecku , č. 60444/08, rozsudek ze dne 10. července 2012, § 59). V projednávané věci se Soud nejprve zaměřil na počínání učitele vůči stěžovateli. Dle Soudu nelze pro toto jednání najít žádné ospravedlnění. Jakožto osoba v postavení autority se učitel vůči stěžovateli dopouštěl ponižujících a zesměšňujících slovních útoků, což mohlo mít významný dopad na důstojnost a duševní vývoj stěžovatele. Přestože tyto útoky nedosahovaly zvlášť vysoké intenzity a nevyústily se v systematičtější šikanu, jako učitel si měl být vědom toho, že jakákoliv forma násilí vůči studentům slovního, bez ohledu na jeho intenzitu, je ve školním prostředí nepřijatelná.
Četnost, závažnost újmy a úmysl újmu způsobit přitom nejsou nutným definičním znakem násilí či zneužívání ve školním prostředí. Již samotné počínání učitele vůči stěžovateli je tedy dle Soudu nepřijatelným zásahem do práva na respektování soukromého života, za nějž zodpovídá stát, a který by tudíž sám osobě postačoval pro závěr o porušení článku 8 Úmluvy. Soud však zároveň uvedl, že považuje za důležité zabývat se i reakcí vnitrostátních orgánů na podněty stěžovatele. V obecné rovině je zde dle Soudu nutné, aby vnitrostátní orgány přijaly náležitá zákonná, administrativní, sociální a vzdělávací opatření za účelem nastolení nulové tolerance vůči jakémukoliv násilí či zneužívání dětí v školním prostředí, jakož i zajištění odpovědnosti pachatelů v rovině trestní, civilní, správní a profesní.
Co se týče situace v Chorvatsku v rozhodné době, byť chyběl zvláštní mechanismus na potírání šikany ze strany učitelů, existující právní rámec v zásadě umožňoval chránit děti před násilím či zneužíváním v školním prostředí. Volba vhodné reakce státu by přitom měla být odstupňována v závislosti od závažnosti dané situace. Za okolností projednávané věci nebylo dle Soudu z hlediska naplnění závazků státu na poli článku 8 Úmluvy nezbytné využít nástroje trestního práva. Chorvatská právní úprava totiž zakotvuje i jiné možnosti, zejména mechanismy spadající do působnosti ministerstva školství. Jedná se konkrétně o vzdělávací inspekci (kde může daný inspektor nařídit různá opatření na ochranu studentů, případně dát podnět k zahájení přestupkového či trestního řízení) a pedagogický dohled (který je zaměřen na hodnocení výuky a jehož výsledkem může být návrh kroků potřebných na zlepšení neuspokojivého stavu).
V projednávané věci nebylo přijato žádné konkrétní opatření až do chvíle, kdy otec stěžovatele rozeslal podněty na nejrůznější orgány. I poté však došlo pouze k vyslovení napomenutí ze strany školní psycholožky; ve věci nebylo přijato žádné formální rozhodnutí či opatření ani nebyly uvedeny do chodu výše popsané mechanismy podléhající ministerstvu školství. Vnitrostátní orgány zcela opomenuly, že v projednávané věci nebylo ve hře pouze urovnání vztahů mezi stěžovatelem a příslušným učitelem, ale také potřeba řešit nepřípustné chování tohoto učitele obecně, neboť se podle dostupných informací dotýkalo širšího okruhu studentů. Ministerstvo sice později na žádost stěžovatelova otce provedlo ve škole šetření, avšak ani to nevyústilo do kroků, které byly v kompetenci ministerstva a mohly situaci zlepšit, jako např.
přijetí náležitých opatření na ochranu studentů, poskytnutí speciálního školení danému učiteli či vznesení podnětu k zahájení přestupkového či trestního řízení. Místo toho ministerstvo záležitost uzavřelo toliko doporučením pohovoru mezi školními orgány a otcem stěžovatele. Dle Soudu mělo být přitom vnitrostátním orgánům zřejmé, že jednání a metody daného učitele vyžadují razantnější a pečlivější reakci. Jelikož tyto orgány nezareagovaly v projednávané věci odpovídajícím způsobem, došlo k porušení článku 8 Úmluvy. III. Oddělená stanoviska Soudci Wojtyczek a Paczolay ve svém nesouhlasném stanovisku uvedli, že stížnost měla být prohlášena za nepřijatelnou, jelikož dané slovní útoky nedosáhly takové úrovně závažnosti, která zakládá použitelnost článku 8 Úmluvy.
K obdobnému závěru dospěl i soudce Ktistakis, který poukázal na to, že v rozhodné době byl stěžovatel téměř dospělý, jednání učitele nemělo podle všeho dlouhodobý či vážný dopad na jeho vývoj a neodrazilo se ani v jeho školních výsledcích.