În cauza nr. 7796/16 Hájovský v. Senatul Slovene, prima secțiune, Tribunalul a decis în unanimitate cu privire la încălcarea articolului 8 din Convenție, în urma căruia, în procedurile de protecție a personalității împotriva unui editor de ziare, care a publicat un articol de buletin pe baza unui anunț al reclamantului, nu a fost stabilit un echilibru între dreptul reclamantului de protecție a vieții private și dreptul editorului la libertatea de proiecție. În același timp, reclamantul însuși atrage atenția publicului și a mass-mediei prin publicarea unei anunțuri. II. Motivația deciziei Curții K pentru o încălcare a articolului 8 din Convenție Reclamantul susține că respingerea cererilor sale împotriva editorilor de ziare a fost o încălcare a dreptului său la respectarea vieții private protejate de art. 8 din Convenție.
Principiul general V în această cauză este de a decide dacă juriul național din Hannover încearcă să stabilească un echilibru juridic între reclamantul din Hannover care își protejează viața privată și dreptul editorului la libertatea garantată de art. 10 din Convenția Germană împotriva lui Frank Springer. În aceste cazuri, principalele criterii de evaluare sunt: contribuția la dezbaterea de interes public; cunoștința persoanei în cauză; obiectul informațiilor mass-media; comportamentul anterior al persoanei dotate; conținutul, forma și consecințele publicării; circumstanțele în care au fost făcute fotografiile.
Svoboda projevu sice include publicarea fotografiilor, cu toate acestea, aceasta este o oblast, în care protecția drepturilor și reputației altor persoane are o importanță specială, deoarece fotografiile pot conține informații foarte personale și adesea intime despre persoane și familia sa (a se vedea judecătorul împotriva Lotyšku, nr. 18068/11, judecătorul împotriva lui Julii Souškov, judecătorul din data de 19 aprilie 2020, § 47). În opinia Curții, nu poate fi folosit ca argument pentru a reduce nivelul de protecție acordat de art. 8 din Convenție, doar faptul că reclamantul, ca cetățean obișnuit, a făcut publică o reclamă. Cu privire la obiectul litigiului, Soud a constatat că articolul a publicat detalii din viața privată a reclamantului, dar a fost în concordanță cu opinia instanțelor naționale că, în interes public, a informat despre controversialul institut de publicitate alternativă.
b) În lipsa formei și a dosahului articolului V, informațiile despre intenția reclamantului de a folosi materialele private ale societății au fost publicate, în plus față de faptul că articolele privind traficul de copii din Slovenia nu pot fi interzise, reclamantul nu poate fi considerat un articol negativ, în lipsa contribuției articolului 8 din Convenție.
Cu toate acestea, Soud a subliniat că articolul a fost publicat la două zile după difuzarea unui reportaj de televiziune cu același conținut, care, în opinia guvernului, a provocat o tulburare publică și, prin urmare, a fost legat în timp de aceste evenimente.Dacă în articolul de ziar s-a adăugat puțină informație despre maternitatea surrogată, Soud a fost de părere că articolul a fost scris ca parte a unei dezbateri care ar putea fi probabil de interes semnificativ pentru publicul larg.Soud a subliniat, totuși, importanța publicării fotografiilor reclamantului în interes public, și că măsuri preventive au fost luate, de exemplu, acoperirea feței (Peck v. Regatul Unit, 24 octombrie, nr. 44647/98, Hotărârea TV de la data de 28. octombrie 2003, § 80).Soud a fost de părere că reclamantul nu a fost cunoscut de concluziile Curții naționale de Justiție, ci a fost obligat să participe la dezbateri, care nu au fost aprobate de către reporterul din cadrul unei dezbateri.Soud a subliniat, în Hotărârea din 24 octombrie 2015, că nu a fost necesară să fie luate nicio măsură de a sancționa fotografiile, inclusiv cele de la art. 218 din Hotărârea din data de 24 octombrie 2015, § 80 din Legea nr. 65/030 din Legea nr. 65 din Soud, care a fost pronunțată în legătură cu o anchetă publicitate în care nu a fost recunoscută.
Soud a constatat că instanțele naționale au fost suficient de neîndemânate în a considera că fotografiile au fost obținute ilegal, iar presa are obligații și obligații în comunicarea informațiilor (Dupate v. Lotyšsku, citat mai sus, § 47).Soud a evidențiat că identitatea reclamantelor a fost dezvăluită de o reportajă televizată, însă Soud a amintit că acest fapt nu i-a eliberat pe reclamanții de protecție în temeiul articolului 8 din Convenție, în special pentru că publicarea informațiilor nu a fost în concordanță (N. Šouvatsku v. Chorvatsku, nr. 36908/13, hotărârea din 10 septembrie 2020, § 100).Unul dintre aspectele semnificative ale acestei dezbateri a fost că reclamantul nu avea motive întemeiate să se aștepte la o protecție serioasă a libertății de fotografiere împotriva celor care au fotografiat (Criminalitatea din Rusia, Criminalitatea din 8 decembrie 2006, nr. 54/02, Criminalitatea din Statele Naționale, citată în Criminalitatea din 8 decembrie 2006, nr. 463).
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek senátu ze dne 1. července 2021 ve věci č. 7796/16 – Hájovský proti Slovensku Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl o porušení článku 8 Úmluvy v důsledku toho, že v řízení na ochranu osobnosti proti vydavateli novin, který zveřejnil bulvární článek založený na inzerátu stěžovatele hledajícího náhradní matku, nebyla nastolena rovnováha mezi právem stěžovatele na ochranu soukromého života a právem vydavatele na svobodu projevu. Noviny otiskly článek včetně fotografie stěžovatele založený na informacích pořízených skrytou kamerou, přičemž vnitrostátní soudy nesprávně vyhodnotily, že podání inzerátu a předchozí televizní reportáž o případu stěžovatele nesnížila jeho očekávání soukromí.
I. Skutkové okolnosti Stěžovatel si přál stát se biologickým otcem prostřednictvím náhradního mateřství, které slovenské právo neupravuje. V roce 2005 zveřejnil se svou partnerkou inzerát v celostátním deníku, ve kterém za finanční odměnu hledal náhradní matku. Investigativní novinářka, která se vydávala za potenciální náhradní matku, pořídila ze setkání se stěžovatelem skrytou kamerou záznam. Její reportáž o záměru stěžovatele „koupit dítě“ následně odvysílala slovenská televize a deník s celostátní působností zveřejnil bulvární článek „Kšefty s nenarozenými dětmi“, včetně fotografie stěžovatele. Stěžovatel následně podal dvě žaloby na ochranu osobnosti. Zatímco žalobě proti televizi soudy vyhověly a přiznaly mu náhradu ve výši 16 500 eur, žaloba proti vydavateli novin byla zamítnuta s tím, že záměrem bylo informovat čtenáře o záležitostech veřejného zájmu, přičemž problematika asistované reprodukce vyvolává závažné etické otázky.
Současně sám stěžovatel upoutal pozornost veřejnosti a médií zveřejněním inzerátu. II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy Stěžovatel namítal, že zamítnutím jeho žaloby proti vydavateli novin došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy. Obecné zásady V projednávané věci je třeba rozhodnout, zda vnitrostátní soudy nastolily spravedlivou rovnováhu mezi právem stěžovatele na ochranu jeho soukromého života a právem vydavatele na svobodu projevu zaručenou článkem 10 Úmluvy. Zásady ve vztahu k pozitivním závazkům státu byly stanoveny ve věci Von Hannover proti Německu (č. 59320/00, rozsudek ze dne 24. června 2004, § 57–60) a byly následně rozpracovány mj.
ve věcech Von Hannover proti Německu (č. 2) (č. 40660/08 a 60641/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 95–113), Axel Springer AG proti Německu (č. 39954/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 78–95) a Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii (č. 40454/07, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2015, § 83–93). Jak se v těchto případech ukázalo, hlavní kritéria posouzení jsou: příspěvek do debaty ve veřejném zájmu; známost dotyčné osoby; předmět mediální zprávy; předchozí chování dotčené osoby; obsah, forma a důsledky zveřejnění; a okolnosti, za kterých byly fotografie pořízeny.
Svoboda projevu sice zahrnuje zveřejnění fotografií, je to nicméně oblast, v níž ochrana práv a pověsti dalších osob nabývá zvláštní důležitosti, jelikož fotografie mohou obsahovat velmi osobní a často intimní informaci o jednotlivci a jeho rodině ( Dupate proti Lotyšsku, č. 18068/11, rozsudek ze dne 19. listopadu 2020, § 47). Jejich použití na projednávanou věc a) Stupeň veřejné známosti stěžovatele, jeho předchozí počínání a předmět sporu Od výše uvedených případů se věc stěžovatele liší tím, že stěžovatel nebyl veřejně známou nebo mediálně zajímavou osobou ve smyslu judikatury Soudu, nicméně dle vnitrostátních soudů měl očekávat větší pozornost veřejnosti, jelikož zveřejnil inzerát hledající náhradní matku a nadto jeho totožnost již byla odhalena v televizní reportáži.
Dle Soudu však stěžovatel o zájem veřejnosti neusiloval, pouze zveřejnil anonymní inzerát v novinách, aniž by tušil, že následně bude nahráván falešnou náhradní matkou a jeho záměry a identita budou zveřejněny v médiích ( mutatis mutandis Bremner proti Turecku, č. 37428/06, rozsudek ze dne 13. října 2015). Podle názoru Soudu nemůže samotná skutečnost, že stěžovatel jako běžný občan podal inzerát, sloužit jako argument ke snížení úrovně ochrany poskytované článkem 8 Úmluvy. K předmětu sporu Soud poznamenal, že článek prozradil podrobnosti ze soukromého života stěžovatele, nicméně ztotožnil se s názorem vnitrostátních soudů, že ve veřejném zájmu informoval o kontroverzním institutu náhradního mateřství.
b) Obsah, forma a dosah článku V článku byly uveřejněny informace o záměru stěžovatele využít institut náhradní matky a rozhořčení nad skutečností, že ačkoli je obchodování s dětmi na Slovensku zakázané, stěžovatel nemůže být postižen. Dle vnitrostátních soudů nebyly zveřejněné informace dostatečně přesné, ale ve své podstatě pravdivé. Dle Soudu novinový článek vykreslil stěžovatele v negativním světle, ale i s ohledem na předchozí televizní reportáž nevedla tato skutečnost sama o sobě k porušení článku 8 Úmluvy.
c) Příspěvek k debatě sledující veřejný zájem Dle judikatury Soudu články popisující soukromí osoby, bez ohledu na stupeň její známosti, s cílem uspokojit zvědavost čtenářů nepřispívají do debaty ve veřejném zájmu společnosti ( Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii , cit. výše, § 89 a 100). Nadto je při vyvažování zájmů na poli článků 8 a 10 Úmluvy základním kritériem příspěvek ve formě fotografií nebo článků v novinách ( Von Hannover proti Německu, cit. výše, § 109). Soud uvedl, že článek byl zveřejněn dva dny po odvysílání televizní reportáže se stejným obsahem, který dle vlády způsobil „veřejnou bouři“, a byl tedy časově spjatý s těmito událostmi. Byť do novinového článku bylo přidáno málo informací o náhradním mateřství, Soud byl toho názoru, že článek byl napsán jako součást debaty, která pravděpodobně mohla být pro širokou veřejnost významně zajímavá.
Soud však zpochybnil význam zveřejnění fotografie stěžovatele ve veřejném zájmu, aniž by byla přijata preventivní opatření, např. zakrytí jeho obličeje ( Peck proti Spojenému království, č. 44647/98, rozsudek ze dne 28. ledna 2003, § 80). Stěžovatel nebyl veřejně známý a závěr vnitrostátních soudů, že zveřejnění fotografie bylo potřebné za účelem zpravodajství, nebyl podložen přesvědčivými argumenty. Soud v této souvislosti odkázal na věc Haldimann a ostatní proti Švýcarsku (č. 21830/09, rozsudek ze dne 24. února 2015, § 65), která se týkala sankcí uvalených na novináře za odvysílání skrytého kamerového záznamu z jednání s pojišťovacím makléřem. Soud dospěl k závěru o porušení práva na svobodu projevu, přičemž bylo rozhodující, že stěžovatelé rozmazali tvář makléře a zkreslili jeho hlas.
Byť Soud v projednávané věci připustil, že článek se zabýval záležitostí veřejného zájmu, způsob, kterým byl napsaný, včetně zveřejněné velkoformátové fotografie stěžovatele, nebyl s to přispět k jakékoli debatě o této záležitosti.
d) Okolnosti pořízení fotografií Soud konstatoval, že vnitrostátní soudy dostatečně nezohlednily, že fotografie byly získány nezákonně, přičemž tisk má při sdělování informací „povinnosti a závazky“ i meze ( Dupate proti Lotyšsku, cit. výše, § 47). Soudy se zaměřily na to, že totožnost stěžovatele odhalila již televizní reportáž, nicméně Soud připomněl, že uvedená skutečnost nezbavila stěžovatele ochrany podle článku 8 Úmluvy, zejména z toho důvodu, že se zveřejněním informací nesouhlasil ( N. Š. proti Chorvatsku, č. 36908/13, rozsudek ze dne 10. září 2020, § 100). Významné bylo, že stěžovatel s médii nespolupracoval a měl důvodné očekávání ochrany soukromí ( Shabanov a Tren proti Rusku, č. 5433/02, rozsudek ze dne 14. prosince 2006, § 46). Soudy se nezabývaly otázkou, zda novinářka pracující pro vydavatele při šíření materiálu z jiného zdroje získaného skrytou kamerou jednala v dobré víře, s potřebnou důsledností a zda přijala nutná preventivní opatření.
Závěr Soud dospěl k závěru, že byť se vnitrostátní soudy pokusily o vyvážení práva na soukromý život a práva na svobodu projevu, posouzení předcházejícího jednání stěžovatele vykazovalo nedostatky. Stejně tak nebyl zohledněn způsob, jakým byly fotografie pořízeny. Podstatné bylo, že vnitrostátní soudy neposoudily, zda zveřejnění fotografií stěžovatele bez zakrytí jeho obličeje přispělo do debaty o otázce veřejného zájmu ( Bremner proti Turecku, cit. výše, § 83). Stát tak nesplnil své pozitivní závazky a došlo k porušení článku 8 Úmluvy.