Anotație la hotărârea Curții Europene a Drepturilor Omului Rozsudek din 19 noiembrie 2020 în cauza nr. 18068/11 Dupate împotriva Senatului Lotyšsku, Secția a cincea Curtea a decis în unanimitate cu privire la încălcarea articolului 8 din Convenție, ca urmare a faptului că instanțele naționale nu au oferit reclamantului protecție împotriva unui tipograf care a publicat fotografii făcute în secret, în care ea și partenerul ei o persoană cunoscută publicului și copiii lor nou-născuți părăsesc maternitatea.
În temeiul deciziei Curții K, care susține încălcarea articolului 8 din Convenție, reclamanta a afirmat că, prin respingerea cererilor sale de a-și refuza publicarea fotografiilor, a fost încălcat dreptul ei la respectarea vieții private protejată de art. 8 din Convenție.Curtea a arătat în primul rând că, deși fotografiile i-au fost date la intrarea în maternitate, adică în loc public, reclamanta trebuia să treacă prin acest loc pentru a ajunge de la maternitate la subiectul său, fără a ști că este fotografiată.napnapnapse se proto li livră. Tato situation Tato situation livră.
dat dat dat dat de situația reclamantului, care a fost fotografiată în mod deschis la un concert public (art. 585 din Convenție, hotărârea din 24 septembrie, că fotografiile au fost date la intrarea în maternitate, adică în loc public, iar fotografiile au fost definite drept protejate de legea națională, în special în hotărârea din 8 septembrie, că aceste fotografii au fost folosite în mod individual în cazul unei cereri de protecție a vieții personale, în conformitate cu art. 8 din Convenție, în special cu art. 10 din Hotărârea din 8 septembrie, în cauza nr. 1045 din 93, că nu au fost respectate criteriile de drept de protecție a vieții personale ale persoanei sale, astfel cum a fost hotărâtărit în Hotărârea din 8 septembrie, în cauza lui Jud Jud Jud Jud Jud Jud Jud Jud Jud Jud Judge Noud Soudy, care a declarat că, în cazul în care a fost folosit în cazul unei alte cazuri, nu a vieții sale, nu a fost respectat criteriile de drept protecție a vieții sale, în care a fost respectat în mod obligatoriu, în mod obligatoriu.
În același timp, însă, este valabil că, deși nașterea unui copil este un eveniment de natură intimă, nu se referă numai la sfera privată a individului, ci și la sfera publică, deoarece este în mod normal însoțită de o declarație publică (documentul care atestă identitatea) și de nașterea unei relații juridice între părinte și copil; astfel, un anunț de naștere a unui copil nu poate fi considerat o declarație publică, deoarece o astfel de declarație publică nu poate fi considerată o revelație pură a informațiilor publicate în scopul satisfacerii intereselor politice actuale ale publicului (art. 24, §10 din Hotărârea din 24 iulie 2004, nu este, în schimb, un caz în care reclamantul nu a avut acces la informații în vederea îndeplinirii funcțiilor sale politice în timpul unei discuții politice (art. 59 din Hotărârea din 24 iulie 2004, nu a fost, însă, o declarație publică în vederea îndeplinirii intereselor politice ale unui membru al statului membru în cauză, în care nu a fost prezentat niciun material public în vederea îndeplinirii funcțiilor sale politice).
Soudul a acceptat deja în jurisprudența sa că, în ceea ce privește evenimentele vieții comune, gradul de notorietate a reclamantei poate fi dedus din poziția partenerului ei (Sihler-Jauch și Jauch împotriva Germaniei, n. 68273/10 și 34194/11, hotărârea din 24 mai 2016, § 35) și că o persoană privată poate intra în viața publică secretă ca urmare a legăturii sale cu o persoană cunoscută public (Flinkilä și alții împotriva Finlandei, n. 25576/04, hotărârea din 6 aprilie 2010, § 8283). În acest context, Curtea a subliniat că instanța națională nu a putut să facă diferența între informațiile despre nașterea copilului pe care tatăl său a dorit să le facă publice pe de o parte și publicarea unor fotografii făcute în secret care îl înfățișau pe reclamant în timp ce ieșea din maternitate pe de altă parte.
Cu toate acestea, în cazul în care articolul se aplică în cazul unei persoane care contribuie la dezbaterea publică, publicarea informațiilor trebuie să fie motivată (art. 3940/1 din MGN Limited din Regatul Unit, art. 3940/1 din Hotărârea din 18.51 din 2011, care a fost aplicată împotriva copilului), în cazul în care partenerul său nu a fost informat în mod special despre situația sa de naștere, în cazul în care acesta nu a fost încă liber de o altă persoană (art. 147/1 din Hotărârea din 14.04, din 14 noiembrie 2009, care a fost folosită împotriva unei persoane care nu a cooperat în mod efectiv cu o persoană care a fost afectată de această situație, precum și în cazul în care acesta nu a fost încă liber de o altă persoană care a fost afectată de o altă persoană (art. 1304/1 din Hotărârea din 14.04, din 14 noiembrie 2009, care a fost aplicată împotriva unei persoane care nu a cooperat în mod efectiv cu o persoană care a fost afectată de această situație).
În această cauză, reclamanta nu a putut apăra împotriva articolului din 2003, care nu conținea însă fotografii sau imagini secrete ale copilului ei; astfel, această acțiune nu poate justifica publicarea unui al doilea articol în 2004, care a afectat mult mai mult intimitatea ei. e) Obsah, forma și consecințele articolului respectiv conțineau un text scurt și nouă fotografii secrete. Potrivit Curții, se poate fi de acord cu instanțele naționale în căutarea unei metode degradante de a utiliza fotografiile acestor fotografi, în ciuda faptului că acestea nu au fost considerate decisive, și în ciuda faptului că nicio decizie a Curții nu a fost considerată a fi în conformitate cu principiile de respectare a libertății de exprimare a opiniilor publice.
În caz contrar, principalul element de protecție a drepturilor individuale a persoanelor ajunge în mâinile unei terțe părți și persoana respectivă nu are control asupra utilizării ulterioare a acestor imagini (Reklos a Davourlis împotriva Řecku , nr. 1234/05, hotărârea din 15 ianuarie 2009, § 37 și 40). g) Závěr Ve în lumina menționată Soud a declarat că instanțele naționale au încercat să găsească un echilibru între dreptul la viață privată și libertatea de exprimare, dar că examinarea lor nu a fost efectuată în conformitate cu criteriile stabilite de judecătorii Curții.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 19. listopadu 2020 ve věci č. 18068/11 – Dupate proti Lotyšsku Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl o porušení článku 8 Úmluvy v důsledku toho, že vnitrostátní soudy neposkytly stěžovatelce ochranu proti bulvárnímu tisku, který zveřejnil tajně pořízené snímky, na nichž je zachycena spolu se svým partnerem – veřejně známou osobou – a jejich novorozeným dítětem při odchodu z porodnice. I. Skutkové okolnosti Partner stěžovatelky byl v předmětné době předsedou lotyšské neparlamentní politické strany. V roce 2003 zveřejnil celostátní bulvární týdeník článek, v němž se partner stěžovatelky vyjádřil k jejich vztahu a kde rovněž zmínil, že se v brzké době stanou rodiči.
Na podzim 2003 se páru narodilo první dítě. O rok později, na podzim 2004, se ve stejném časopise objevil článek týkající se narození druhého dítěte páru. Článek obsahoval informace o narození dítěte, které časopisu poskytl partner stěžovatelky, a byl provázen devíti tajně pořízenými fotografiemi zachycujícími stěžovatelku a jejího partnera při odchodu z porodnice. Stěžovatelka se proti zveřejnění fotografií bránila občanskoprávní žalobou. Vnitrostátní soudy však tuto žalobu zamítly, a to zejména s poukazem na skutečnost, že její partner je veřejně známou osobou, že dané snímky byly pořízeny na veřejném místě, že stěžovatelku nezobrazují ponižujícím způsobem, že informace o narození dítěte poskytl médiím sám partner stěžovatelky a že navíc stěžovatelka neprotestovala proti článku z roku 2003, který se rovněž zabýval jejím soukromím.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy Stěžovatelka namítala, že zamítnutím její žaloby směřující proti zveřejnění fotografií došlo k porušení jejího práva na respektování soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy. Soud předně uvedl, že byť byly dané fotografie pořízeny u vchodu do porodnice, tj. na veřejném místě, stěžovatelka tímto místem musela projít, aby se s dítětem dostala z porodnice ke svému autu, přičemž nevěděla, že je fotografována. Tato situace se proto liší např. od situace stěžovatelky, která byla otevřeně vyfotografována na veřejném koncertě ( Vučina proti Chorvatsku , č. 58955/13, rozhodnutí ze dne 24. září 2019, § 35–36). Zveřejnění těchto fotografií proto dle Soudu spadá pod pojem soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, který je v této věci tudíž použitelný.
Soud dále konstatoval, že jeho úkolem v projednávané věci je posoudit, zda žalovaný stát dostál svým pozitivním závazkům na poli článku 8 – jinými slovy, zda vnitrostátní soudy patřičně zvážily jednotlivá kritéria při hledání spravedlivé rovnováhy mezi právem na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy a svobodou projevu chráněnou článkem 10 Úmluvy, tak jak byly definovány v dosavadní judikatuře Soudu (např. Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii , č. 40454/07, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2015, § 83–93). Následně se Soud zabýval každým z těchto kritérií zvlášť.
a) Příspěvek k debatě sledující veřejný zájem Soud připomněl, že články týkající se soukromého života známých osobností, které směřují výhradně k uspokojení zvědavosti čtenářů, nelze považovat za příspěvek k debatě sledující veřejný zájem ( Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii , cit. výše , § 89 a 100). Současně však platí, že třebaže je narození dítěte událostí intimní povahy, netýká se pouze soukromé sféry jednotlivce, ale i sféry veřejné, jelikož je zpravidla doprovázeno veřejným prohlášením (dokumentem osvědčujícím osobní stav) a vznikem právního vztahu mezi rodičem a dítětem; mediální zprávu o narození dítěte jako takovou tudíž nelze považovat za odhalení čistě soukromé informace za účelem pouhého uspokojení zvědavosti veřejnosti (tamtéž, § 107). V případě stěžovatelky dotčený článek dokumentoval intimní událost jejího života, přičemž však ani z článku, ani z dalších materiálů předložených Soudu nelze vyvodit, že by šlo o záležitost obecného významu ( a contrario , Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii , cit. výše, kde se jednalo o informaci týkající se narození nemanželského potomka knížete v dědičné monarchii).
Byť partner stěžovatelky byl v dané době předsedou politické strany, tato strana neměla zastoupení v parlamentu a on sám nevykonával žádné oficiální funkce. Předmětný článek tedy měl jistý veřejný rozměr, avšak jeho hodnota z hlediska příspěvku k debatě o věcech obecného významu byla nižší než např. u článků týkajících se politiků při výkonu jejich funkcí, kde tisk vystupuje ve své stěžejní roli hlídacího psa (srov. Von Hannover proti Německu , č. 59320/00 , rozsudek ze dne 24. června 2004, § 63–65).
b) Stupeň veřejné známosti dané osoby Soud již ve své judikatuře akceptoval, že ve vztahu ke sdíleným životním událostem lze stupeň veřejné známosti stěžovatelky odvodit od postavení jejího partnera ( Sihler-Jauch and Jauch proti Německu , č. 68273/10 a 34194/11, rozhodnutí ze dne 24. května 2016, § 35) a že soukromá osoba může vstoupit do veřejného života v důsledku svého propojení s veřejně známou osobou ( Flinkkilä a ostatní proti Finsku , č. 25576/04, rozsudek ze dne 6. dubna 2010, § 82–83). Soud však v těchto případech vždy zkoumal, zda se zveřejněná informace týkala primárně veřejně známé osoby a zda nezasáhla do podstaty práva na soukromí u soukromé osoby (tamtéž, § 84–85). V projednávané věci lze dle Soudu uznat, že stěžovatelka mohla počítat s tím, že bude v médiích zmíněna jako matka dítěte a že články o narození jejího syna budou obsahovat informace o její osobě.
S ohledem na druh a rozsah zveřejněného materiálu a jeho zaměření na osobu stěžovatelky nicméně Soud shledal, že dotčený článek zasáhl do soukromí stěžovatelky v mnohem větší míře, než lze odůvodnit veřejným postavením jejího partnera nebo skutečností, že se jednalo o jejich sdílenou životní událost. c) Obsah mediální informace Námitka stěžovatelky – na vnitrostátní úrovni i před Soudem – směřovala výlučně proti zveřejnění tajně pořízených fotografií zachycujících její odchod z porodnice. Soud připomněl, že porod je jedinečný okamžik v životě ženy, který se dotýká její tělesné i morální integrity, zdravotních informací, jakož i volby místa porodu ( Dubská a Krejzová proti České republice , č. 28859/11 a 28473/12, rozsudek velkého senátu ze dne 15. listopadu 2016, § 163). Převoz dítěte po porodu domů tvoří součást této životní zkušenosti a odehrává se v citlivé poporodní době.
V této souvislosti Soud upozornil, že vnitrostátní soudy v projednávané věci nerozlišily mezi informací o narození dítěte, kterou jeho otec byl ochoten zveřejnit, na straně jedné a zveřejněním tajně pořízených snímků zobrazujících stěžovatelku při odchodu z porodnice na straně druhé. Přitom však platí, že i když článek přispívá do veřejné debaty, zveřejnění soukromých informací musí být odůvodněné ( MGN Limited proti Spojenému království , č. 39401/04, rozsudek ze dne 18. ledna 2011, § 147–51), přičemž nutno brát zvláštní ohled na situace zranitelnosti ( Egeland a Hanseid proti Norsku , č. 34438/04, rozsudek ze dne 16. dubna 2009, § 61). Dle Soudu však pro zveřejnění dotčených fotografií neexistoval žádný naléhavý důvod.
Ani to, že stěžovatelčin partner informoval veřejnost o těhotenství stěžovatelky, nemělo za následek, že by porod a převoz dítěte domů pozbyly svou zásadně soukromou povahu. d) Předchozí počínání dotčené osoby Soud zopakoval, že samotnou skutečnost, že osoba v minulosti spolupracovala s médii, případně se nebránila proti předchozím článkům týkajícím se svého soukromí, nelze použít jako argument pro to, aby byla tato osoba zbavena práva na soukromí ( Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii , cit. výše, § 130). Pokud osoba nepodnikne kroky proti článku, který zasahuje do jejího soukromí, nelze tímto odůvodnit zveřejnění dalšího, ještě invazivnějšího článku ( Egeland a Hanseid proti Norsku , cit. výše, § 61–62).
V projednávané věci se stěžovatelka nebránila proti článku z roku 2003, který však neobsahoval tajně pořízené fotografie ani záběry jejího dítěte; tímto jejím počínáním tedy nelze ospravedlnit zveřejnění druhého článku v roce 2004, který do jejího soukromí zasáhl mnohem výrazněji. e) Obsah, forma a následky článku Předmětný článek obsahoval krátký text a devět tajně pořízených fotografií. Byť dle Soudu lze souhlasit s vnitrostátními soudy v tom, že žádný z těchto záběrů nezobrazuje stěžovatelku ponižujícím způsobem, nelze tuto skutečnost považovat za rozhodující, a to vzhledem k soukromé povaze události zachycené na fotografiích.
Soud dále upozornil na to, že daný časopis znovu otiskl daný článek včetně fotografií v roce 2007. Opakované použití záběrů přitom představuje jeden z faktorů, který Soud zohledňuje při posuzování intenzity zásahu ( Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii , cit. výše, § 148). f) Okolnosti pořízení fotografií Soud připomněl, že klíčovým kritériem je tu rovněž férovost prostředků použitých k získání informací ( Von Hannover proti Německu , cit. výše, § 68). V projednávané věci byly předmětné fotografie pořízeny během přesunu stěžovatelky z porodnice do auta, kdy tato musela projít veřejným prostorem. Uvedená zásadně soukromá událost nepředstavuje aktivitu, u níž stěžovatelka měla očekávat publicitu.
Za takových okolností účinná ochrana soukromí vyžaduje získání souhlasu dotčené osoby během pořízení snímků, a ne až v době jejich zveřejnění. V opačném případě se dostane stěžejní prvek osobnostních práv jednotlivce do rukou třetí strany a dotčená osoba nemá kontrolu nad dalším použitím těchto snímků ( Reklos a Davourlis proti Řecku , č. 1234/05, rozsudek ze dne 15. ledna 2009, § 37 a 40). g) Závěr Ve světle uvedeného Soud shledal, že vnitrostátní soudy se sice pokusily nalézt rovnováhu mezi právem na soukromý život a svobodou projevu, nicméně jejich přezkum nebyl proveden v souladu s kritérii stanovenými judikaturou Soudu. Z těchto důvodů Soud rozhodl, že žalovaný stát nedostál svým pozitivním závazkům na poli článku 8 Úmluvy, a došlo tudíž k porušení práva stěžovatelky na respektování jejího soukromého života.