Anotarea hotărârii Curții Europene a Drepturilor Omului Rozsudek din 23 noiembrie 2021 în cauza nr. 12937/20 S. N. și M. B. N. împotriva Senatului Suveran secțiunea a treia Curtea a constatat în unanimitate că decizia instanțelor elvețiene de returnare a copilului în Thailanda nu a constituit o încălcare a articolului 8 din Convenție, deoarece aceste instanțe au procedat în conformitate cu interesul cel mai bun al copilului, în special în ceea ce privește evaluarea existenței unui pericol grav în sensul Convenției de la Haga privind aspectele spontană ale răpirii internaționale de copii. În ianuarie 2019, a avut loc o audiere în fața Tribunalului cantonal, în timpul căreia a fost audiată, printre altele, o pediatră psihiatrică, iar a doua reclamantă a început să ceri ajutor din noiembrie 2018. Tatăl a declarat că, conform declarațiilor sale, copilul nu vrea să se întoarcă în Thailanda și simte furie față de tatăl său.
Ulterior, instanța a pronunțat o hotărâre prin care cererea tatălui de a-și reîntoarce fiica în Thailanda nu este considerată a fi un risc grav de pericol pentru siguranța copilului în sensul articolului 13 litera (b) din Convenția internațională a drepturilor copilului, care prevede că copilul poate beneficia de protecția civilă a autorităților naționale (în cazul în care mama a fost pedepsită în temeiul Convenției naționale a drepturilor copilului din Thailanda), iar în cazul în care a fost recursă în Thailanda, instanța a anulat prima hotărâre în această privință, în special în 2019, în cazul în care a fost eliberată o nouă hotărâre a instanței, în care autoritățile din Thailanda au cerut ajutor în ceea ce privește dreptul copilului, în primul caz, în ceea ce privește dreptul copilului de a obține acces la o nouă instanță națională, în ceea ce privește dreptul copilului.
În septembrie 2019, prima reclamantă a respins sentința. În declarația sa pentru scopuri judiciare, tutorul copilului a constatat că copilul locuiește deja în Elveția, în ciuda faptului că s-a integrat bine și a protestat în mod repetat împotriva întoarcerii în Thailanda. Autoritatea locală de protecție a copilului a declarat, de asemenea, că, în opinia sa, a fost mai bine să se stabilească o legătură personală în Elveția care să excludă întoarcerea copilului în Thailanda. În septembrie 2019, prima reclamantă a ordonat întoarcerea copilului. În primul rând, Curtea a respins sentința instanței federale Thailanda, care a declarat că copilul nu poate fi trimis pe teritoriul său. În primul rând, Curtea a susținut că nu există nicio îndoială că, în cazul în care copilul nu este capabil să trăiască, nu va fi respectată legea viaței sale.
În acest context, Curtea va analiza necesitatea intervenției, în procesul decizional, dacă autoritățile naționale au stabilit un echilibru corect între interesele respective și, în special, cu privire la cea mai bună soluție pro un enfant (B. împotriva Belgiei , nr. 4320/11, hotărârea din 10 iulie 2012, Uv § 69).În această privință, Curtea a împărțit întrebarea în trei părți.
a) Îmbunătățirea siguranței copilului, inclusiv excluderea unei situații de risc suplimentar, în special dacă copilul este considerat un copil important, în schimbul faptului că mama nu este considerată o persoană importantă, în cazul în care copilul nu este considerat un copil important, în cazul în care nu este posibil să fie considerat un copil în viață, în cazul în care nu este necesar să fie considerat un copil în viață (Hotărârea din 6 iulie 2010, V. împotriva Thailandei, nr. 1415/04, Hotărârea din 6 iulie 2010, V. împotriva Thailandei, nr. 1416/04, Hotărârea din 6 iulie 2010, V. împotriva Thailandei, în cazul în care nu este posibil să fie considerat un copil în viață, a fost prima dată examinată de Curtea Thailandei, care a exprimat posibilitatea de a reîntoarcere a copilului, în cazul în care nu este necesară să fie considerat un copil în viață, în viață, în schimbul unui copil în viață.
Curtea a subliniat, de asemenea, că în faza inițială a procedurii de întoarcere nu se putea aștepta ca autoritățile elvețiene să ofere autorităților thailandeze informații mai detaliate cu privire la eventuala întoarcere a copilului. Opiniile autorităților thailandeze nu au avut nicio legătură cu prezentarea nici unui aspect important al cazului, în special că, în ceea ce privește protecția copilului, mama nu va putea să-i ofere protecție în afara procedurii de tratament a copilului. În ceea ce privește hotărârea din 9 septembrie 2013, Curtea a decis că nu este necesar să se ia în considerare nicio altă cauză, în special în ceea ce privește informațiile privind copilul. În aceste circumstanțe, Curtea nu apreciază concluziile Curții Federale ca fiind arbitrare sau nerezonabile.
c) Integrația copilului în Elveția, prin depunerea reclamantului la Curte, precum și din declarațiile tutorelui copilului la Curtea Federală din septembrie 2019, arată că celălalt reclamant s-a integrat deja în mod corespunzător în Elveția, vorbește franceză și vizitează școala; întoarcerea în Thailanda nu este în mod oficial implicată în revenirea sa. În plus, autoritățile naționale iau măsuri adecvate pentru a asigura siguranța copilului în cazul întoarcerii sale în Thailanda. Procesul de decizie îndeplinește, așadar, cerințele articolului 8 din Convenție, și nu a existat nicio încălcare a acestei dispoziții.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 23. listopadu 2021 ve věci č. 12937/20 – S. N. a M. B. N. proti Švýcarsku Senát třetí sekce Soudu jednomyslně konstatoval, že rozhodnutím švýcarských soudů o navrácení dítěte do Thajska nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy, jelikož tyto soudy postupovaly v souladu s nejlepším zájmem dítěte, a to zejména pokud jde o posouzení existence vážného nebezpečí ve smyslu Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. I. Skutkové okolnosti Z manželství první stěžovatelky (švýcarské občanky) a F. B. (francouzského občana) se v roce 2012 narodila dcera, druhá stěžovatelka. Od roku 2013 žila rodina v Thajsku, kde první stěžovatelka vlastní vilu.
V roce 2017 první stěžovatelka zažádala v Thajsku o rozvod a v dubnu 2018 se i s dcerou odstěhovala na Švýcarska. V srpnu 2018 první stěžovatelka podala ve Švýcarsku na F. B. trestní oznámení za sexuální zneužití jejich dcery, kterého se měl dopustit v Thajsku. Ve stejnou dobu se F. B. obrátil na příslušný kantonální soud ve Švýcarsku s žádostí o zajištění návratu jeho dcery do Thajska. Soud vzápětí ustanovil dítěti opatrovníka a nařídil místnímu orgánu ochrany dětí vypracovat zprávu o případu. Tato zpráva byla vyhotovena v září 2018 po setkání pracovníků orgánu ochrany dětí s první i druhou stěžovatelkou. Uvádí se v ní, že dítě si návrat do Thajska nepřeje a spontánně mluví o svém zneužití otcem.
Opatrovník se s dítětem rovněž setkal, a to pětkrát. Ve svých závěrech konstatoval, že zatím nedoporučuje návrat dítěte do Thajska, a to zejména vzhledem k nejistému výsledku trestního řízení proti otci. Mezitím policie vyslechla F. B., který popřel, že by dceru jakkoli zneužil. V jeho mobilním telefonu policie nenašla žádný ilegální obsah. V lednu 2019 se konalo jednání před kantonálním soudem, během něhož soud vyslechl mj. dětskou psychiatričku, k níž začala druhá stěžovatelka docházet od listopadu 2018. Tato uvedla, že dítě se podle svých vyjádření do Thajska vrátit nechce a cítí vůči otci hněv. Následně soud vydal rozsudek, kterým žádost otce o návrat dcery do Thajska zamítl, a to s odkazem na riziko vážného nebezpečí pro dítě ve smyslu čl.
13 písm. b) Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí („Haagská úmluva“). Otec se proti rozsudku odvolal. V dubnu 2019 federální soud rozsudek kantonálního soudu zrušil a vrátil mu věc k novému posouzení, a to zejména ohledně otázky, zda je matka s to doprovázet dítě do Thajska. V květnu 2019 zaslaly thajské orgány švýcarským úřadům na jejich žádost vyjádření, podle kterého v případě návratu druhé stěžovatelky do Thajska zaručí její bezpečí a přístup k právní pomoci, že první stěžovatelka bude mít k dceři i nadále rodičovská práva a že jí v souvislosti s únosem dítěte nehrozí v Thajsku trestní stíhání, jelikož dle vnitrostátního práva se jedná o případ občanskoprávní, nikoliv trestní.
V červnu 2019 vydal kantonální soud nový rozsudek, v němž shledal, že ve světle záruk poskytnutých thajskými orgány, jakož i vzhledem k tomu, že první stěžovatelka má v Thajsku vilu, kde může s dcerou pobývat, nehrozí dítěti v případě návratu vážné nebezpečí. Soud dále poukázal na finanční zajištěnost první stěžovatelky a na skutečnost, že tato neprokázala, že by si ve Švýcarsku vytvořila osobní vazby natolik pevné, že by to vylučovalo návrat do Thajska. Soud tudíž nařídil návrat dítěte. V srpnu 2019 se první stěžovatelka proti rozsudku odvolala. Opatrovník dítěte ve svém vyjádření pro účely soudního řízení konstatoval, že dítě žije ve Švýcarsku už přes rok, že se zde dobře integrovalo a opakovaně se vyjádřilo proti návratu do Thajska.
Místní orgán ochrany dětí rovněž uvedl, že by dle jeho názoru bylo lepší neposílat dítě do Thajska. V září 2019 vydal federální soud rozsudek, kterým odvolání první stěžovatelky odmítl. V odůvodnění mj. zdůraznil, že návrat dítěte do Thajska nutně neznamená, že bude žít ve svém původním domově, ale pouze na thajském území. Druhá stěžovatelka jakožto sedmileté dítě však není zatím schopna rozlišit mezi návratem do Thajska a návratem k otci. Dle federálního soudu lze ve světle všech okolností od dítěte rozumně požadovat, aby se v doprovodu své matky do Thajska vrátilo. II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy Stěžovatelky namítaly porušení svého práva na respektování rodinného života, jelikož švýcarské soudy dle jejich názoru náležitě neposoudily existenci vážného nebezpečí pro dítě v případě návratu.
Soud předně uvedl, že není pochyb o tom, že v projednávané věci došlo k zásahu do dovolávaného práva, že tento zásah proběhl na základě Haagské úmluvy, která tvoří součást švýcarského práva, a že sledoval legitimní cíl ochrany práv otce a dcery. Zbývá tedy posoudit nezbytnost zásahu. V této souvislosti se bude Soud zabývat rozhodovacím procesem a tím, zda vnitrostátní orgány nastolily spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými zájmy, a to především s ohledem na nejlepší řešení pro unesené dítě ( B. proti Belgii , č. 4320/11, rozsudek ze dne 10. července 2012, § 69). Uvedenou otázku Soud dále rozdělil na tři části. a) Nejlepší zájem dítěte, včetně vyloučení „vážného nebezpečí“ Dle Soudu se vnitrostátní soudy náležitě zabývaly tím, jaké důsledky by pro druhou stěžovatelku měl návrat do Thajska, a to jak ohledně bezpečí dítěte, tak co se týče finanční situace matky.
V žádném okamžiku přitom nebyla zvažována možnost, že by se dítě vrátilo do Thajska samotné, a matka se vždy vyjadřovala v tom smyslu, že bude dceru v případě návratu doprovázet ( a contrario , Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku , č. 41615/07, rozsudek velkého senátu ze dne 6. července 2010, § 144). Kantonální soud ve svém rozsudku z června 2019 poukázal na to, že první stěžovatelka si ve Švýcarsku nevytvořila osobní vazby natolik pevné, že by to vylučovalo návrat do Thajska. Navíc vnitrostátní soudy neurčily stěžovatelkám v Thajsku konkrétní místo pobytu. Vzaly v potaz i finanční situaci matky, která jí umožňovala pečovat o dítě, jakož i skutečnost, že matka se nemusela v Thajsku obávat trestního stíhání.
Soud dále zdůraznil, že před kantonálním soudem proběhlo několik jednání, kde se vyjádřily strany sporu včetně dítěte, jakož i různí odborníci; kantonální soud zároveň dítěti ustanovil opatrovníka. Co se týče záruk, které v projednávané věci poskytly thajské orgány, stěžovatelky namítaly, že jsou příliš obecné a neurčité. Dle Soudu ovšem od švýcarských orgánů nebylo možné v této rané fázi návratového řízení očekávat, aby ve vztahu k thajským úřadům trvaly na poskytnutí podrobnějších informací ohledně případného návratu dítěte. Vyjádření thajských orgánů se týkalo důležitých aspektů případu, a to zejména pokud jde o záruku, že matka nebude trestně stíhána, a tudíž bude moci pečovat o dceru. Soud zdůraznil, že neshledává žádný důvod zpochybňovat pravdivost daných informací ani dobrou víru na straně thajských úřadů.
Ve světle uvedeného Soud shledal, že rozhodovací proces sledoval nejlepší zájem dítěte a zejména vyloučil jakékoliv „vážné nebezpečí“ pro dítě ve smyslu čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy. b) Zohlednění názoru dítěte Soud dále připomněl, že byť v řízeních týkajících se Haagské úmluvy je potřeba vzít v úvahu postoj dotčených dětí, jejich nesouhlas nepředstavuje nutně překážku jejich návratu ( Raw a ostatní proti Francii , č. 10131/11, rozsudek ze dne 7. března 2013, § 94). V projednávané věci federální soud dospěl k závěru, že druhá stěžovatelka vzhledem ke svému věku není schopna rozlišit mezi návratem do Thajska a návratem k otci. Dítě bylo přitom v rámci řízení před kantonálním soudem slyšeno a vyšetřeno několika odborníky.
Dle Soudu za těchto okolností nelze závěry federálního soudu hodnotit jako svévolné či nerozumné. c) Integrace dítěte ve Švýcarsku Z podání stěžovatelek k Soudu, jakož i z vyjádření opatrovníka dítěte k federálnímu soudu ze srpna 2019 plyne, že druhá stěžovatelka se ve Švýcarsku již náležitě integrovala, mluví francouzsky a navštěvuje zde školu; návrat do Thajska proto údajně není v jejím zájmu. Federální soud přitom na tuto námitku výslovně nereagoval. Soud v této souvislosti připomněl, že ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku (cit. výše, § 147) velký senát konstatoval, že pokud by mělo být dítě znovu vykořeněno ze svého obvyklého prostředí, mělo by to pro něj bezpochyby vážné důsledky, a to zejména v případě, kdy by se mělo vrátit do státu svého původního pobytu samo.
Projednávaná věc je však dle Soudu odlišná: stěžovatelky totiž v řízení před federálním soudem neposkytly podrobnosti ohledně integrace druhé z nich ve Švýcarsku a omezily se v tomto směru pouze na obecné konstatování. Proto dle Soudu nelze federálnímu soudu vytýkat, že na daný argument výslovně neodpověděl. d) Závěr Ve světle uvedeného dospěl Soud k závěru, že vnitrostátní soudy nenařídily návrat dítěte automaticky ani mechanicky, nýbrž po provedení kontradiktorního, spravedlivého a ústního řízení, v němž se opřely o relevantní skutečnosti a náležitě zohlednily všechny argumenty stran. Jejich rozhodnutí jsou podrobná, sledují nejlepší zájem dítěte a umožňují vyloučit jakékoliv vážné nebezpečí pro něj.
Navíc vnitrostátní orgány podnikly vhodné kroky, aby zajistily bezpečí dítěte v případě jeho návratu do Thajska. Rozhodovací proces tedy splňuje požadavky článku 8 Úmluvy, a k porušení tohoto ustanovení tudíž nedošlo.