CASE OF MEDIENGRUPPE ÖSTERREICH GMBH v. AUSTRIA - [Czech Translation] summary by the Ministry of Justice of the Czech Republic

Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 26 aprilie 2022 în cauza 37713/18 Mediengruppe Österreich GmbH împotriva Rakousku Senát secțiunea a patra Curtea cu patru voturi împotriva trei a decis că nu a existat încălcarea articolului 10 din Convenție, având în vedere că motivele pentru care instanța națională a interzis reclamantului, proprietarul ziarului din Austria, să publice fotografii cu text însoțitor care să descrie o persoană ca fiind un neonazist condamnat, erau în conformitate cu criteriile stabilite în cauza 37713/18 Mediengruppe Österreich GmbH împotriva Rakousku Senát secțiunea a patra Curtea cu patru voturi împotriva trei a decis că nu a existat încălcarea articolului 10 din Convenție, având în vedere că motivele pentru care instanța națională a interzis publicarea fotografiilor cu text însoțitor care să descrie o persoană ca fiind un neonazist condamnat, erau în conformitate cu criteriile stabilite în cauza 37713/18 Mediengruppe Österreich GmbH împotriva societății din Austria și au fost în mod enorm însoțite de interesul legitim al candidatului condamnat în candidația sa la funcția de președinte în momentul în care a fost încoronat în cadrul societății din Austria.

S. în care a solicitat ca reclamantul să fie interzis să publice fotografiile sale fără acordul său în cazul în care printr-un text de însoțire se menționa că el este un condamnat neo-nazi sau că acesta conținea declarații de aceeași semnificație. În plus, a solicitat o măsură preventivă. El a argumentat că condamnarea sa din 1995 a fost deja înghețată, că a făcut o pedeapsă și că acum trăiește o viață normală.

Curtea a recunoscut inițial că deciziile instanțelor naționale au afectat libertatea de exprimare a reclamantului și că această intervenție a fost bazată pe lege și urmărea obiectivul legitim de protecție a reputației sau a drepturilor altora. Cursul a fost de a investiga dacă intervenția respectivă a fost necesară într-o societate democratică, și mai exact dacă a reprezentat un echilibru corect între drepturile protejate de articolele 10 și 8 din Convenție. Cursul a făcut referire la jurisprudența sa anterioară și a amintit că, în conformitate cu Austria, art. 10 alineatul (2) din Convenție, există doar un spațiu limitat pentru limitarea publicării de fotografii politice sau discuții despre fotografiile de interes public (Curtea a declarat că această intervenție a fost realizată în temeiul art. 4045/07, în special, Hotărârea Tribunalului din 10 decembrie 2015, § 92).

În cazul în care Tribunalul judecă o plângere depusă în temeiul articolului 10 din Convenție, el examinează, de asemenea, (7) modul în care au fost obținute informațiile și adevărul acestora, precum și (8) gravitatea pedepsei aplicate jurnaliștilor sau editorilor (Couderc și Hachette Filipacchi Associés, citat mai sus, § 93).În folosirea criteriilor menționate în cazul de față, Tribunalul judecă că publicarea informațiilor din trecutul lui H. S. nu a contribuit la o astfel de discuție publică, nu a avut nicio legătură directă cu candidatul la președinție, H. S. a fost doar un candidat la o campanie de televiziune, iar raportul său arată că acest colaborator nu a fost un participant la o campanie de televiziune publică, nici un membru al grupului de televiziune publică, care nu a fost cunoscut ca un membru al grupului de televiziune publică, în raportul său din S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S. S.

În plus, în perioada de 17 ani de la eliberarea lui H. S. Uplynul, H. S. nu s-a implicat în mod special în public, ceea ce, potrivit Curții, nu a provocat nici o dispută între reclamantă și reclamantă.Ačkoli Soud a susținut în prezent opinia reclamantului că procesul împotriva neo-naziștilor din Rakouskemku este o parte importantă a istoriei judecătorești, întrucât în cazul acesta a ajuns automat la concluzia că numele H. S. ca persoană care exprimă opinii extremiste a rămas în mod constant în mod similar în timpul în care a fost eliberată.În ceea ce privește relația cu persoana în cauză, H. S. Uplynul a declarat că, de la data eliberării sale, H. S. Uplynul nu a mai fost condamnat pentru o infracțiune care să aibă o semnificație semnificativă.În acest caz, Soud Soud Roud Roud Roud Roud Roud (în cazul în care nu a fost condamnat pentru o infracțiune, în cazul în care nu a fost eliberat în mod public) a fost condamnat pentru o infracțiune de o valoare de 10 milioane de dolari.

În momentul publicării articolului, în plus, a fost condamnat H. S. Zahlazeno. Soudul nu a fost conștient de natura gravă a infracțiunii pe care H. S. l-a denumit în 1995 și de publicarea articolului în cauză, care a durat mai mult de douăzeci de ani de la eliberarea sa în 1999, care a durat aproximativ șaptesprezece ani. Soudul a remarcat că suprema instanță a menționat în jurisprudența Curții în mod expres această lipsă de legătură temporală. La momentul publicării articolului, a fost condamnat H. S. Zahlazeno. Soudul nu a fost conștient de natura gravă a infracțiunii pe care H. S. l-a denumit în 1995 și de publicarea articolului în cauză, care a durat mai mult de douăzeci de ani, în timp ce jurnalistul nu a luat în considerare concluzia că infracțiunea a fost comisă de către neocrațiști. Cu toate acestea, Soudul a menționat că nu a luat în considerare motivele relevante pentru care a fost informată în mod concret despre infracțiunile comise de către neocraționații, ci doar a constatat că acuzațiile au fost comise de către neocrațiunile în cauză în temeiul dispozițiilor de la art. 10 din Convenția privind democrația.

III. STANOVISKO ÎNDEPARTAT Curtea Guerra Martins, alături de judecătorii Vehabović și Motoc, în opinia sa de neconformitate, a ajuns la concluzia că a avut loc o încălcare a articolului 10 din Convenție.Conflictul principal s-a referit în mare parte la evaluarea primului criteriu și la concluzia că publicarea fotografiilor lui H. S. v. reportajele despre mediul politic ale lui N. H. nu a contribuit la discuțiile de interes public.În opinia sa, apartenența la un partid neo-nazi este o amenințare atât de gravă la adresa democrației, încât simpla suspiciune că un candidat la președinție ar putea avea persoane printre susținătorii săi, justifică suficient publicarea unei astfel de fotografii.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 26. dubna 2022 ve věci 37713/18 –

Mediengruppe Österreich GmbH proti Rakousku

Senát čtvrté sekce Soudu čtyřmi hlasy proti třem rozhodl, že nedošlo k

porušení článku 10 Úmluvy vzhledem k

tomu, že důvody, pro které vnitrostátní soudy uložily stěžovatelce, majitelce deníku

Österreich

, zákaz zveřejňovat fotografie s

doprovodným textem označujícím osobu jako odsouzeného neonacistu, byly v souladu s kritérii stanovenými v

judikatuře Soudu a přihlédly k legitimnímu zájmu odsouzeného na

opětovném začlenění do společnosti.

I.

SKUTKOVÉ OKOLNOSTI

V

projednávaném případě je stěžovatelkou společnost, která vlastní deník

Österreich

. Uvedený deník dne 20. července 2016 informoval ve svém článku o schůzce, která se uskutečnila mezi tehdejším kandidátem na prezidenta Rakouska N. H. a německým deníkem. Článek popisoval, že novináři kandidáta konfrontovali s fotografií z roku 1987, na níž je zachycen s vedoucím své kanceláře, R. S., a

bratrem vedoucího kanceláře, H. S., na akci označované za součást „pravicové scény“.

Předmětný článek vyšel v citlivém okamžiku prezidentských voleb v

Rakousku a v

období, kdy ústavní soud prohlásil druhé kolo voleb mezi N. H. a jiným kandidátem za protiústavní. Zájem veřejnosti o oba kandidáty a průběh voleb tak byl v té době enormní. Dne 22. července 2016 podal H.

S. žalobu, v níž se domáhal, aby byl stěžovatelce uložen zákaz zveřejňovat jeho fotografie bez jeho souhlasu v případě, že by v jakémkoli doprovodném textu bylo uvedeno, že je odsouzený neonacista, nebo že by obsahoval výroky stejného významu. Kromě toho podal návrh na vydání předběžného opatření.

Argumentoval tím, že jeho odsouzení z

roku 1995 bylo dávno zahlazeno, že jej trest napravil a že nyní vede řádný život. Prvostupňový i odvolací soud zamítly návrh H. S. na vydání předběžného opatření s

ohledem na to, že zájem veřejnosti na získání a zveřejnění informací o N. H. převažuje nad zájmem H. S. na zachování důvěrnosti informací o své osobě. Nejvyšší soud naopak zakázal stěžovatelce zveřejnit fotografie H. S. bez jeho souhlasu, pokud by byl zároveň v

doprovodném textu označen za odsouzeného neonacistu nebo by text obsahoval výroky takového významu. Nejvyšší soud posléze uvedl, že neexistuje žádná časová souvislost mezi fotografií pořízenou v roce 1987, odsouzením H. S. za trestný čin v roce 1995 a tím, že ho stěžovatelka v napadeném článku z roku 2016 označila za „odsouzeného neonacistu“.

II. ODŮVODNĚNÍ ROZHODNUTÍ SOUDU

K

tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy

Stěžovatelka před Soudem namítala, že v dané věci měl převážit veřejný zájem na informování o

politickém prostředí osob z okolí prezidentského kandidáta, a proto rozhodnutí vnitrostátních soudů porušila její právo na svobodu projevu podle článku 10 Úmluvy.

Soud úvodem uznal, že rozhodnutí vnitrostátních soudů zasáhla do svobody projevu stěžovatelky a že tento zásah byl založen na zákoně a sledoval legitimní cíl ochrany pověsti nebo práv jiných. Zbývalo proto posoudit, zda byl uvedený zásah nezbytný v

demokratické společnosti, a konkrétně zda představoval spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými právy chráněnými články 10 a 8 Úmluvy. Soud následně poukázal na svou předchozí judikaturu a připomněl, že podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy existuje jen malý prostor pro omezení politických projevů nebo diskusí o věcech veřejného zájmu (

Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii

, č. 40454/07, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2015, § 96). Odsouzené osoby mají podle Soudu po uplynutí určité doby zájem na tom, aby již nebyly konfrontovány se svými činy s ohledem na své opětovné začlenění do společnosti. To může platit zejména po konečném propuštění odsouzené osoby (

Österreichischer Rundfunk proti Rakousku

, č. 35841/02, rozsudek ze dne 7. prosince 2006, § 68). Soud navíc ve své judikatuře vymezil řadu kritérií v rámci vyvažování střetávajících se práv podle článků 8 a 10 Úmluvy, zejména pokud šlo o zveřejnění fotografií. Mezi relevantní kritéria patří (1) příspěvek k diskusi ve veřejném zájmu, (2) míra známosti dotčené osoby, (3) předmět reportáže, (4) předchozí jednání dotčené osoby, (5) obsah, forma a důsledky zveřejnění, a v

relevantních případech také (6) okolnosti, za nichž byly fotografie pořízeny [

Von Hannover (č. 2) proti Německu

, č. 40660/08 a 60641/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 108–113]. Pokud Soud posuzuje stížnost podanou podle článku 10 Úmluvy, zkoumá také (7) způsob, jakým byly informace získány a jejich pravdivost, a rovněž (8) závažnost trestu uloženého novinářům nebo vydavatelům (

Couderc a Hachette Filipacchi Associés

, cit. výše, § 93).

Při užití uvedených kritérií na projednávaný případ Soud shledal, že zveřejnění informací o minulosti H. S. nepřispívalo do veřejné diskuse, protože neexistovalo žádné přímé propojení mezi H. S. a

prezidentským kandidátem. H. S. byl pouze bratrem kandidátova spolupracovníka, byť i tento spolupracovník se v minulosti účastnil neonacistických akcí jako jeho bratr. Podle Soudu tak neexistoval žádný objektivní důvod pro zmínku o odsouzení H. S. Soud proto přijal závěr vnitrostátních soudů, že zveřejnění fotografie H. S. v reportáži o politickém prostředí kandidáta N. H. s neúplným doprovodným textem nepřispělo k

volební diskusi, a to i přes zvláštní veřejný zájem na reportáži jako takové.

Ve vztahu k míře známosti H. S. Soud poukázal na svůj předchozí rozsudek ve věci

Österreichischer Rundfunk

proti Rakousku

(cit. výše, § 65), ve kterém uvedl, že H. S. byl „známým členem neonacistické scény v

Rakousku“. Soud již v podobných případech rozhodl, že osoba vyjadřující extremistické názory se vystavuje veřejné kontrole. Na druhou stranu však od propuštění H. S. uplynulo 17 let a za tu dobu se H. S. nijak zvlášť veřejně neangažoval, což podle Soudu nerozporovala ani stěžovatelka. Ačkoli Soud obecně podpořil názor stěžovatelky, že řízení proti neonacistům tvoří v Rakousku důležitou součást soudní historie, nelze v daném případě automaticky dospět k závěru, že míra známosti H. S. jako jednotlivce zůstala v průběhu let stejná.

Ve vztahu k předchozímu jednání dotčené osoby Soud uvedl, že H. S. již nebyl odsouzen za jinou trestnou činnost a

po svém propuštění se znovu začlenil do společnosti. Soud dále připustil, že označení H. S. coby neonacisty bylo pravdivé, nicméně zároveň vytržené z kontextu, jelikož veřejnost neinformovalo o tom, že od odsouzení H. S. uplynulo mnoho let a od té doby vedl řádný život. K

dalším kritériím Soud uvedl, že pro H. S. nemělo zveřejnění této informace významné důsledky a že stěžovatelce byla uložena velmi mírná sankce.

Soud ve věci

Österreichischer Rundfunk proti Rakousku

(cit. výše, § 68) rozhodl, že dalším prvkem, který je třeba zohlednit v rámci zveřejnění fotografie odsouzené osoby po jejím propuštění, je doba, která uplynula od odsouzení a propuštění. Soud v

tomto aspektu projednávaný případ odlišil od výše uvedeného rozsudku, neboť mezi odsouzením H. S. v roce 1995 a zveřejněním předmětného článku uplynulo více než dvacet let a od jeho propuštění v roce 1999 uplynulo přibližně sedmnáct let. Soud poznamenal, že Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Soudu výslovně poukázal na tuto neexistenci časové souvislosti. V době zveřejnění článku bylo navíc odsouzení H. S. již zahlazeno. Soud si byl sice vědom závažné povahy trestného činu, kterého se H. S. dopustil před rokem 1995, a nebezpečí, pokud by novinářům bylo bráněno v informování o zločinech neonacistů. Uvedené úvahy však vyvažoval s

ohledem na význam opětovného začlenění osob, které jsou po výkonu trestu propuštěny z

vězení, do společnosti, a jejich legitimním zájmem, aby po určité době již nebyly konfrontovány se svým odsouzením.

Závěrem Soud uvedl, že Nejvyšší soud vzal v úvahu protichůdné zájmy, a tím věc posoudil na základě kritérií, která stanovil ve svém rozsudku ve věci

Österreichischer Rundfunk proti Rakousku

. Vnitrostátní soudy zároveň nebránily stěžovatelce informovat o H. S. a závažných trestných činech, které kdysi spáchal, ale pouze jí zakázaly zveřejnit jeho fotografii, pokud byl současně označen za odsouzeného neonacistu. Soud proto dospěl k závěru, že za konkrétních okolností případu byly důvody uvedené vnitrostátními soudy v souladu s kritérii stanovenými v

judikatuře Soudu a byly „relevantní a

dostatečné“ pro ospravedlnění zásahu. Zásah byl ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy „nezbytný v

demokratické společnosti“, a proto k porušení uvedeného ustanovení nedošlo.

III.

ODDĚLENÉ STANOVISKO

Soudkyně Guerra Martins, ke které se připojily i soudce Vehabović a soudkyně Motoc, ve svém nesouhlasném stanovisku dospěla k závěru, že k

porušení článku 10 Úmluvy došlo. Hlavní rozpor s

většinou se týkal hodnocení prvního kritéria a závěru, že zveřejnění fotografie H. S. v reportáži o

politickém prostředí N. H. nepřispělo k diskusi veřejného zájmu. Dle jejího názoru je členství v

neonacistické straně natolik závažným ohrožením demokracie, že i pouhé podezření, že by prezidentský kandidát mohl mít takové osoby mezi svými podporovateli, dostatečně odůvodňuje zveřejnění předmětné fotografie.