Anotarea hotărârii Curții Europene a Drepturilor Omului Rozsudek din 20 decembrie 2022 în cauza nr. 37241/21 S.H. împotriva Maltei Senatul secțiunii a doua a ajuns în unanimitate la concluzia că a fost încălcată art. 13 coroborat cu art. 3 din Convenție, întrucât cererea de azil a unui cetățean al unei țări de origine desemnată drept țară de siguranță nu a fost supusă unei examinări individuale suficiente, având în vedere poziția sa de jurnalist în cadrul procedurii accelerate. În septembrie 2019, autoritățile au propus o cerere de protecție internațională în cadrul procedurii accelerate, subliniind că Bangladeshul este considerat a fi o țară periculoasă doar pentru că reclamantul a fost prezentat ca un jurnalist, a cărui declarație a fost de fapt prezentată în detaliu, în timpul interviului de azil.
În decursul procedurii, instanța a emis o decizie de scurtă durată, prin care a confirmat că, în conformitate cu art. 13 din Convenția Maldiviană, au fost luate măsuri de urgență în încălcarea articolului 3 din Convenția Maldiviană. Curtea a amintit, în primul rând, că în cazurile de expulzare a reclamanților de azil, statele au, în temeiul articolului 3 din Convenție, o obligație procedurală de a evalua în mod detaliat riscul de tratament negativ la care se poate confrunta o persoană străină în cazul expulzării (F.G. împotriva Belgiei, nr. 43611/11, hotărârea Curții din 23 martie 2016, nr. 113). Curtea a mai menționat că, în conformitate cu art. 13 din Convenție, orice persoană străină care își solicită ajutor în caz de expulzare are acces automat la informații în mod automat (§ 293 din Convenție, care impune autorităților străine să își poată accesa informațiile în mod independent, fără a avea acces automat la aceste informații).
În timpul pregătirii cererii de azil, în timpul interviului și pe parcursul întregii proceduri, până la câteva zile înainte de prima decizie, asistența juridică nu a fost disponibilă. La afirmația guvernului că reclamantul nu a cerut o astfel de asistență, Soud a adăugat că reclamantul a fost asigurat în timpul primelor sale cereri de azil. În ceea ce privește Malta, Pritom a exprimat în trecut îngrijorări cu privire la accesul eficient al persoanelor lipsite de libertate la asistența juridică (de exemplu, în cazul Mahamud Abdichovic împotriva Maltesei, c. În același timp, listele de fapte detaliate oferite de reclamant au fost considerate de autoritățile naționale a fi prea scurte și superficiale, în ciuda faptului că reclamantul, care a petrecut luni de zile în custodie, nu a putut aștepta un răspuns mai elaborat.
Soud a reamintit că, în cazul în care nu a avut posibilitatea de a verifica în detaliu fiabilitatea declarațiilor reclamanților de azil și a copiilor de documente prezentate, nu a fost necesar să se aplice principiul îndoielilor în procesul de anchetă (art. 23 din Hotărârea din 23 decembrie 2016, F. G. Štefanović, că nu a avut încredere în declarațiile jurnaliștilor, § 113). În cazul în care autoritățile naționale suspectează că reclamantul poate fi membru al unui grup de persoane care au fost sistematic persecutate în țara de origine, este responsabilitatea statului să demonstreze pericolul în cauză (de asemenea, § 127).Cu toate acestea, în cazul în care reclamantul a fost inclus de autoritățile din Bangladesh pe lista de cazuri de abuz legitim al sistemului de origine, reclamantul a fost interogat în cadrul unei cereri de interogare, s-a stabilit că nu este capabil să protejeze libertatea sau să informeze în mod prompt pe un jurnalist care nu a fost informat în conformitate cu hotărârea Curții din Franța, iar în urma deciziei Curții din 16 septembrie 2016, a fost eliberat automat de orice abuz de drept (de exemplu, în cazul în care, în timpul primei zile de proces, a fost confirmată orice caz de abuz de drept sau de drept în cazul în care a fost interogat în mod ilegal).
56) Curtea a considerat greu de crezut că o autoritate judiciară ar fi putut demonstra în cadrul procesului său de judecată în decurs de douăzeci și patru de ore altceva decât o evaluare superficială a hotărârii depuse, ceea ce este dovedit de șablonul său scurt de motivare, care confirmă doar neînțelegerile făcute la primul nivel. În plus, Curtea a constatat că guvernul a dovedit doar o singură situație în care o decizie în cadrul procedurii accelerate a fost anulată de instanță, în care, în plus, un avocat nu a reușit să intervină înainte de proces. În cele 478 de cazuri, pe care Curtea le-a examinat în 2021, Curtea a confirmat decizia de primă instanță. Curtea a concluzionat că această evaluare a fost confirmată de către instanța de judecată, concluzionând că termenul maxim de judecată de doar câteva zile de la primele trei luni a fost o tendință de a reveni la caracterul de procedură individuală.
Curtea a constatat că, în anumite circumstanțe, nu este necesar să se confirme în mod automat că o decizie de judecată în cadrul procedurii de primă instanță a fost pronunțată în condițiile în care nu este necesară. Deși reclamantul a prezentat noi fapte și dovezi, despre care nu putea să știe în prima procedură și care dovedeau că el era într-adevăr un jurnalist care a informat despre neconvențiile electorale din Bangladesh, cererea a fost respinsă pe motiv că afirmația sa a fost deja examinată în cadrul procedurii anterioare. Această eroare evidentă nu a fost corectată nici în cadrul procesului de reexaminare judiciară. A treia încercare nu a putut fi corectată în alt mod, deși deja a fost emisă o măsură preventivă de avertizare privind neconvențiile individuale ale noului reclamant în ceea ce privește situația din Bangladesh, care a avut loc în urma procedurii anterioare.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 20. prosince 2022 ve věci č. 37241/21 – S.H. proti Maltě Senát druhé sekce dospěl jednomyslně k závěru o porušení článku 13 ve spojení s článkem 3 Úmluvy, jelikož azylová žádost občana země označené za bezpečnou zemi původu nebyla vzhledem k jeho postavení novináře v rámci zrychleného řízení podrobena dostatečnému individuálnímu přezkumu. V případě vyhoštění stěžovatele bez nového posouzení jeho individuální situace by navíc došlo k porušení článku 3 Úmluvy. I. Skutkové okolnosti Stěžovatel původem z Bangladéše přicestoval v září 2019 na Maltu. Po svém příjezdu byl umístěn do zajišťovacího zařízení. V listopadu 2019 požádal o mezinárodní ochranu.
Ve své žádosti uvedl, že v Bangladéši působil jako novinář a z důvodu reportování o korupci a podvodech ve volbách v roce 2018 byl ze strany státních orgánů pronásledován. Při podání žádosti ani v průběhu azylového pohovoru neměl přístup k právní pomoci. Ke své žádosti přiložil průkaz novináře a několik novinových článků. V prosinci 2020 úřad mezinárodní ochrany zamítl žádost v rámci zrychleného řízení, a to s poukazem na to, že Bangladéš je Maltou považován za bezpečnou zemi původu a stěžovatel neprokázal, že byl skutečně novinářem; jeho výpověď vykazuje nesrovnalosti a chybí v ní podrobnější informace, přičemž předložené články jsou pouze kopiemi. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti bylo automaticky předloženo soudu, který ho následujícího dne potvrdil stručným šablonovitým rozhodnutím.
Opakované žádosti stěžovatele byly odmítnuty. Jeho vyhoštění brání předběžné opatření Soudu vydané v srpnu 2021. II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy samostatně a ve spojení s článkem 13 Stěžovatel namítal, že maltské orgány v rozporu s články 3 a 13 Úmluvy nedostatečně posoudily nebezpečí, kterému by jako novinář čelil při svém navrácení do Bangladéše, a že azylové řízení trpělo nedostatky.
Soud nejprve připomněl, že v případech týkajících se vyhoštění žadatelů o azyl se z hlediska článků 3 a 13 Úmluvy zabývá především otázkou, zda existují účinné záruky, které chrání žadatele před svévolným přímým nebo nepřímým navrácením do země, ze které uprchl ( M. S. S. proti Belgii a Řecku , č. 30696/09, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 2011, § 286). Státy mají na základě článku 3 Úmluvy procesní povinnost důkladně posoudit riziko špatného zacházení, kterému by cizinec v případě vyhoštění čelil ( F. G. proti Švédsku , č. 43611/11, rozsudek velkého senátu ze dne 23. března 2016, § 113). Podobně článek 13 Úmluvy vyžaduje, aby každé tvrzení ohledně nebezpečí špatného zacházení bylo nezávisle a důkladně posouzeno, aby tak bylo učiněno s náležitou rychlostí a aby dotčená osoba měla přístup k opravnému prostředku s automatickým odkladným účinkem ( M. S. S. proti Belgii a Řecku , cit. výše, § 293). Žadatelé mají mít zároveň k dispozici patřičné informace o azylovém řízení a svých právech, a to v jazyce, kterému rozumí, a nastavenou spolehlivou komunikaci se státními orgány.
Soud dále přihlíží, zda žadatelé měli přístup k tlumočení, k právní pomoci a k proškolenému personálu, který vedl pohovor, a zda rozhodnutí o jejich žádosti bylo řádně či jen šablonovitě odůvodněno (tamtéž, § 300–310). Zvláštní pozornost věnuje také rychlosti samotného opravného prostředku (tamtéž, § 292). V projednávaném případě se stěžovateli podařilo podat azylovou žádost, a to i přes tvrzené nedostatečné informace. Během azylového pohovoru měl k dispozici tlumočníka. Při přípravě azylové žádosti, během pohovoru a po celou dobu řízení až do několika dnů před prvním rozhodnutím však neměl k dispozici právní pomoc. K tvrzení vlády, že stěžovatel o takovou pomoc nežádal, Soud podotknul, že stěžovatel byl po dobu řízení o své první azylové žádosti zajištěn.
Ve vztahu k Maltě přitom již v minulosti vyjádřil obavy nad účinným přístupem osob zbavených svobody k právnímu poradenství (např. Abdi Mahamud proti Maltě , č. 56796/13, rozsudek ze dne 3. května 2016, § 46), což mohlo být jenom umocněno pandemií Covid-19. Přisvědčil proto tvrzení stěžovatele, které bylo navíc podpořeno zprávou Výboru proti mučení, že neměl účinný přístup k právní pomoci. I přes tento nedostatek a s ohledem k tomu, že byl stěžovatel na začátku svého azylového pohovoru informovaný, že jeho žádost bude posouzena v rámci zrychleného řízení, jelikož pochází z bezpečné země původu, nic nenasvědčuje tomu, že by azylový pohovor se stěžovatelem byl jakkoli uspěchaný nebo povrchní ( N. proti Finsku , č. 38885/02, rozsudek ze dne 26. července 2005, § 157). Za znepokojivé však Soud označil odůvodnění rozhodnutí, kterým byla stěžovatelova žádost zamítnuta.
S odkazem na přepis azylového pohovoru uvedl, že nesrovnalosti tvrzené vládou nelze považovat za flagrantní. Zároveň obvykle podrobné popisy skutečností poskytnuté stěžovatelem byly ze strany vnitrostátních orgánů považovány za příliš stručné a povrchní, přestože nešlo od stěžovatele, který strávil uplynulé měsíce v zajištění, očekávat více propracované odpovědi. Soud připomněl, že při posuzování důvěryhodnosti výpovědí žadatelů o azyl a jimi předložených dokumentů je nutné uplatnit zásadu v pochybnostech ve prospěch ( F. G. prosti Švédsku , cit. výše, § 113). Celkovou věrohodnost tvrzení by neměl snížit ani poněkud nepravděpodobný popis určitých detailů ( J. K. a ostatní proti Švédsku , č. 59166/12, rozsudek velkého senátu ze dne 23. srpna 2016, § 93). V projednávané věci ale nebylo dostatečně zdůvodněno, proč pro prokázání skutečnosti, že stěžovatel byl novinářem, nebyly zohledněny jím předložené důkazy jako jeho novinářský průkaz nebo kopie novinových článků.
Ty byly odmítnuty proto, že se jednalo o kopie. Nebylo přitom tvrzeno ani prověřeno, že by byly falešné, a stěžovatel neměl možnost rozptýlit pochybnosti o pravosti těchto materiálů (srov. Singh a ostatní proti Belgii , č. 33210/11, rozsudek ze dne 2. října 2012. § 104). Soud proto konstatoval, že vnitrostátní orgány neměly zjevné závažné důvody pro zpochybnění pravdivosti tvrzení stěžovatele, že je novinářem pronásledovaným režimem ve své zemi, na základě kterých by tento měl povinnost poskytnout uspokojivé vysvětlení údajných nesrovnalostí ( F. G. proti Švédsku , cit. výše, § 113). Pokud se přitom vnitrostátní orgány dozví, že žadatel může být členem skupiny osob systematicky vystavených špatnému zacházení v zemi původu, je na státu, aby prověřil dané nebezpečí (tamtéž, § 127). Jelikož byl Bangladéš maltskými orgány zařazen na seznam bezpečných zemí původu, stěžovatelova žádost byla poté, co bylo stanoveno, že není novinářem, zamítnuta v rámci zrychleného řízení.
Negativní rozhodnutí bylo následně automaticky posláno k soudnímu přezkumu, přičemž bylo potvrzeno během čtyřiadvaceti hodin. Takový přezkum však dle Soudu postrádal jakýkoliv smysl.
I za předpokladu, že by stěžovatel nebo jeho právní zástupce byli o prvoinstančním rozhodnutí včas informovaní, Soud označil za téměř nemožné, aby stěžovatel zbaven svobody byl schopen si v daném čase připravit a předložit jakékoliv užitečné podání ( I. M. proti Francii , č. 9152/09, rozsudek z 2. února 2012). I přes legitimní zájem na zachování systému zrychlených řízení pro případy zjevně nedůvodných nebo zneužívajících žádostí ( R. D. proti Francii , č. 34648/14, rozsudek ze dne 16. června 2016, § 56) Soud považoval za těžko uvěřitelné, že by soudní orgán mohl v rámci svého přezkumu během dvaceti čtyř hodin provést cokoliv jiného než povrchní posouzení předloženého rozhodnutí, čemuž nasvědčuje i jeho stručné šablonovité odůvodnění, které pouze potvrzuje nesourodé závěry učiněné na prvním stupni.
K tomu Soud poznamenal, že vláda doložila pouze jednu situaci, kdy bylo rozhodnutí v rámci zrychleného řízení zrušeno soudem, kdy se navíc právnímu zástupci podařilo před soudem intervenovat. Ve zbylých 478 případech, které v roce 2021 soud přezkoumával, prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Soud shledal, že uvedený soudní přezkum s maximální lhůtou pro rozhodnutí o délce tří dní byl pouze rutinního charakteru s tendencí prvostupňové rozhodnutí automaticky potvrzovat. Upozornil, že i ve vztahu k zemím, které jsou označeny za bezpečné, je za určitých okolností nutné provést úplné individuální posouzení. Soud dále poznamenal, že mezi stěžovatelem a státními orgány nebyla nastavena spolehlivá komunikace, když se tento o zamítavém rozhodnutí dozvěděl až několik měsíců po jeho vydání.
S ohledem na výše uvedené dospěl Soud k závěru, že posouzení první azylové žádosti v rámci zrychleného řízení neposkytlo stěžovateli ab initio účinné záruky před svévolným vyhoštěním. Ani v řízení o druhé žádosti nebylo provedeno individuální posouzení stěžovatelovy situace. Přesto, že stěžovatel předložil nové skutečnosti a důkazy, o kterých nemohl v prvním řízení vědět a které dosvědčovaly, že byl skutečně novinářem informujícím o volebních nesrovnalostech v Bangladéši, žádost byla odmítnuta s odůvodněním, že jeho tvrzení byla posouzena již v rámci předešlého řízení. Tato zjevná chyba nebyla napravena ani v rámci soudního přezkumu. Třetí pokus nedopadl jinak, přestože již bylo Soudem vydáno předběžné opatření upozorňující na nedostatečné individuální posouzení situace stěžovatele v předchozích řízeních.
I přes opakované snahy tak nebylo důkladně přezkoumáno nebezpečí, které stěžovateli v Bangladéši hrozí jako novináři, který v minulosti reportoval o volebních nesrovnalostech. Soud dodal, že případné podání ústavní stížnosti nepředstavuje účinný opravný prostředek ve smyslu článku 13 Úmluvy, neboť nemá automatický odkladný účinek. Vzhledem k výše uvedenému Soud shledal, že stěžovatel neměl přístup k účinnému přezkumu svého tvrzení na poli článku 3 Úmluvy, a došlo proto k porušení článku 13 ve spojení s článkem 3. Uzavřel, že k samostatnému porušení článku 3 Úmluvy by pak došlo v případě, kdy by byl stěžovatel vyhoštěn do Bangladéše bez provedení nového posouzení rizika špatného zacházení, kterému by mohl čelit jako novinář, který informoval o volbách v roce 2018 ( T. K. a ostatní proti Litvě , č. 55978/20, rozsudek ze dne 22. března 2022, § 90).