Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 28 noiembrie 2023 în cauza nr. 18269/18 Krachunova împotriva Senatului Bulgariei Secțiunea a treia Curtea a decis în unanimitate că refuzul cererii lucrătoarei sexuale față de ea pasákovi de despăgubire pentru veniturile de prostituție nu a stabilit un echilibru între drepturile sale în temeiul articolului 4 din Convenție și interesele societății.
60561/14, hotărârea din 25 iunie 2020, § 302).Întrebarea dacă respingerea cererii reclamantului împotriva lui pasákovi cu titlu de plată a încălcat art. 4 din Convenție depinde de interpretarea acestei dispoziții (Rantsev împotriva Ciprului și Rusiei, nr. 25965/04, hotărârea din 7 ianuarie 2010, § 211; și S. M. împotriva Chorvatsku, cit. mai sus, § 238), și că, prin urmare, cauza merită judecată. b) Motivul 1.
În ceea ce privește tratamentul, reclamantul a fost de două ori interzis să se ascundă și să se transporte în mod continuu în scopul de a fi exploatate pentru activități sexuale pentru plată. În ceea ce privește prostituția, reclamantul nu a folosit niciodată violența pentru a-și aduce reclamantul la serviciile sexuale, însă traficul modern de femei este realizat uneori prin intermediul unor atacuri psihologice sau de abuz de vulnerabilitate.
Nebylo a decis deci că reclamanta ar fi putut să consimte inițial la furnizarea de servicii sexuale. Acest consimțământ este irelevant dacă se folosesc unele dintre "măsurile" de trafic de persoane. Argumentul guvernului privind incompatibilitatea ratione materiae cu dispozițiile Convenției în sensul articolului 35 alineatul (3) litera (a), care a fost pus pe fond, a fost respins.
Curtea a subliniat că Protocolul Palermei și Convenția pentru combaterea traficului de persoane necesită o abordare complexă pentru a asigura o protecție eficientă a drepturilor victimelor traficului de persoane.Jurisprudența judecătorească se concentrează pe investigarea și pedepsirea traficului de persoane, însă aceste măsuri nu pot compensa prejudiciul patrimonial deja produs.Curând, Curtea subliniază necesitatea recuperării victimelor traficului de persoane și reintegrării lor în societate (V. C. L. și A. N. împotriva Regatului Unit, nr. 77587/12 și 74603/12, hotărârea din 16 februarie 2021, § 159183).
În același timp, reduce motivația economică de a comite infracțiuni de către traficanți și reduce sarcina resurselor publice utilizate pentru sprijinirea victimelor. În cele din urmă, tacticii vor avea o motivație suplimentară de a recunoaște în mod deschis și deschis traficul de persoane, prevenind astfel cazuri viitoare. Din materialele juridice comparative disponibile, se vede, de asemenea, că în ultimii ani tendința este în favoarea abordării menționate, care este cea mai evidentă în Statele Unite ale Americii și Canada, dar care este, de asemenea, cea mai favorabilă.
În contextul celor de mai sus, SUD-ul a concluzionat că art. 4 al Convenției instituie o obligație pozitivă a statelor contractante de a permite comercianților să solicite comercianților săi despăgubiri pentru pierderile lor. Această obligație asigură protecția drepturilor deja prevăzute în articolul menționat în raport cu realitatea actuală și aduce în conformitate cu standardele de protecție tot mai ridicate cerute în domeniu și cu contextul social în care această modificare trebuie aplicată.
În plus, Curtea Constituțională a declarat că dispozițiile relevante ale Codului Penal sunt neconstituționale, deoarece se bazează pe atitudini sociale și considerații sociale depășite, care au supraviețuit în timpul regimului comunist totalitar. El a constatat că tendința actuală este de a privi prostituatele nu ca pe o condamnare a unei acțiuni bune, ci ca pe o acțiune a unor persoane care sunt folosite de alții în contradicție cu drepturile sale omenești.
În ceea ce privește al doilea motiv de respingere a cererii, potrivit Curții, este dificil de acceptat faptul că returnarea veniturilor reclamantei de către un traficant de persoane a fost considerată în Bulgaria o insultă morală, indiferent de faptul că veniturile au fost obținute prin prostituție. Reclamația nu se referea la muncă sexuală voluntară, ci la exploatare în scopul prostituției, ceea ce, potrivit Curții, este incompatibil cu demnitatea umană. Având în vedere accentul pe care documentele internaționale îl pun asupra drepturilor victimelor traficului de persoane, nu se poate admite că simpla referință la caracterul comercial al reclamantului să constituie o justificare indirectă a îndeplinirii angajamentului menționat.
Závěr Soud a concluzionat că decizia de a exclude dreptul reclamantului la despăgubiri împotriva lui pasáković nu a stabilit un echilibru just între drepturile sale în temeiul articolului 4 din Convenție și interesele societății, indiferent de marja de observație a statului pârât.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 28. listopadu 2023 ve věci č.
18269/18 –
Krachunova proti Bulharsku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že zamítnutí žádosti sexuální pracovnice vůči jejímu „pasákovi“ o náhradu ušlého výdělku z
prostituce nezajistilo spravedlivou rovnováhu mezi jejími právy podle článku 4 Úmluvy a zájmy společnosti.
I.
Skutkové okolnosti
V letech 2012–2013 se stěžovatelka živila jako sexuální pracovnice. Nejprve proto, že potřebovala peníze, následně chtěla činnost ukončit, ale její „pasák“ jí vyhrožoval a přisvojil si veškeré její výdělky. Nakonec byla zadržena a vyslechnuta policií. „Pasák“ byl odsouzen za obchodování s
lidmi. Vnitrostátní soudy vyhověly žádosti stěžovatelky o náhradu nemajetkové újmy, zamítly však žádost o
náhradu majetkové škody založená na odhadovaném výdělku z
prostituce, který jí „pasák“ odebral. Důvodem bylo, že tento výdělek byl získán v
rozporu se zákonem a s
dobrými mravy.
II.
Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K
tvrzenému porušení článku 4 Úmluvy
Stěžovatelka s
odvoláním na článek 4 Úmluvy namítala, že neměla k
dispozici právní prostředek, kterým by se mohla domáhat po „pasákovi“ náhrady výdělku z
nucené prostituce, o který ji připravil.
a) K
přijatelnosti
Slučitelnost
ratione materiae
Vláda namítala, že na danou věc se článek 4 Úmluvy nevztahuje. Soud připomněl, že otázka použití článku 4 Úmluvy je otázkou skutkovou, kterou je třeba zkoumat s
ohledem na všechny okolnosti případu (
S.
č. 60561/14, rozsudek ze dne 25. června 2020, § 302). Otázka, zda zamítnutí nároku stěžovatelky vůči „pasákovi“ z
titulu ušlého výdělku porušilo článek 4 Úmluvy, závisí na výkladu tohoto ustanovení (
Rantsev proti Kypru a Rusku,
č. 25965/04, rozsudek ze dne 7. ledna 2010, §
211; a
S.
cit. výše, § 238), a týká se tedy merita věci.
b) K
odůvodněnosti
1.
Byla stěžovatelka obětí obchodování s lidmi pro účely článku 4?
Podle Soudu je na danou věc článek 4 Úmluvy použitelný, jelikož byly splněny všechny znaky obchodování s
lidmi vymezené v
čl. 3 písm. a) Protokolu o předcházení, potlačování a trestání obchodování s
lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňujícího
Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu („Palermský protokol“) a čl. 4 písm. a) Úmluvy o potírání obchodu s
lidmi – „jednání“, „prostředky“ a „účel“. Pokud jde o „jednání“ a „účel“, „pasák“ stěžovatelku dvakrát naverboval a neustále ji ukrýval a převážel s
cílem ji vykořisťovat k
sexuálním úkonům za úplatu. Pokud jde o „prostředky“, „pasák“ se sice neuchýlil k
násilí, aby stěžovatelku přiměl k
sexuálním službám, nicméně moderní obchodování s
lidmi je někdy prováděno za pomocí psychologického nátlaku nebo zneužití zranitelnosti. Stěžovatelka byla chudá a citově labilní mladá žena, která byla na „pasákovi“ závislá a ten její citové a sociální zranitelnosti využíval, zbavil ji možnosti volného pohybu a kontaktu s rodinou. Měli spolu zřejmě také intimní vztah, což obchodníci s
lidmi někdy dělají, že se vydávají za milostné partnery svých obětí. Nebylo tedy rozhodující, že stěžovatelka mohla zpočátku souhlasit s
poskytováním sexuálních služeb. Takový souhlas je irelevantní, pokud je použit některý z „prostředků“ obchodování s
lidmi. Námitka vlády neslučitelnosti
ratione materiae
s
ustanoveními Úmluvy ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a)
,
která byla spojena s
meritem věci, tak byla zamítnuta.
2.
Existuje pozitivní závazek podle článku 4 Úmluvy umožnit obětem obchodování s
lidmi požadovat od svých obchodníků náhradu ušlého výdělku?
Soud byl poprvé konfrontován s
otázkou, zda existuje pozitivní závazek podle článku 4 Úmluvy umožnit obětem obchodování s
lidmi požadovat od svých obchodníků náhradu ušlého výdělku. Soud uvedl, že Palermský protokol a Úmluva pro potírání obchodu s
lidmi vyžadují komplexní přístup k
zajištění účinné ochrany práv obětí obchodování s
lidmi. Dosavadní judikatura se zaměřila na vyšetřování a trestání obchodování s
lidmi, nicméně taková opatření obětem nenahradí již vzniklou majetkovou škodu. Soud přitom zdůrazňuje potřebu zotavení obětí obchodování s
lidmi a jejich opětovného začlenění do společnosti (
, č. 77587/12 a 74603/12, rozsudek ze dne 16. února 2021, § 159–183). Jedním z
prostředků, jak jim zajistit
restitutio in integrum
, je náhrada ušlého výdělku. To jim poskytne finanční prostředky na obnovu jejich života, napomůže jejich zotavení a sníží riziko, že se znovu stanou oběťmi obchodování s lidmi. Současně to omezí ekonomickou motivaci páchat trestné činy ze strany obchodníků s
lidmi a redukuje zátěž veřejných zdrojů používaných na podporu obětí. Konečně tak oběti budou mít další motivaci, aby se přihlásily a odhalily obchodování s
lidmi, čímž se zabrání budoucím případům.
Z
dostupných srovnávacích právních materiálů rovněž plyne, že v
posledních letech se objevuje trend ve prospěch uvedeného přístupu, který je nejvýraznější ve Spojených státech amerických a Kanadě, ale také v
některých smluvních státech (Rakousku, Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Norsko a Spojené království). Pravděpodobně pouze jeden smluvní stát kromě Bulharska takovou možnost výslovně zakazuje.
S
ohledem na výše uvedené dospěl Soud k
závěru, že článek 4 Úmluvy zakládá pozitivní závazek smluvních států umožnit obětem obchodování s
lidmi požadovat od svých obchodníků náhradu ušlého výdělku. Tento závazek posiluje ochranu práv již zakotvených v citovaném článku s
ohledem na současnou realitu a uvádí tuto ochranu do souladu se stále vyšším standardem požadovaným v této oblasti a se změněným společenským kontextem, v němž je nyní třeba tento článek uplatňovat.
3.
Bylo zamítnutí nároku stěžovatelky na náhradu ušlého výdělku proti „pasákovi“ v
rozporu s
uvedeným pozitivním závazkem?
Zamítnutí nároku bulharské soudy odůvodnily tím, že stěžovatelka získala výdělek prostitucí v
rozporu s
trestním zákoníkem a dobrými mravy. Žádný orgán však nikdy neshledal, že by jednání stěžovatelky naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu prostituce. Ústavní soud navíc příslušné ustanovení trestního zákoníku prohlásil za protiústavní, jelikož bylo založeno na zastaralých společenských postojích a společenských úvahách, které přetrvávaly z
dob totalitního komunistického režimu. Uvedl, že současným trendem je dívat se na prostituci nikoli jako na zavrženíhodné jednání, ale jako na jednání osob, které jsou využívány jinými v
rozporu s
lidskými právy. Tvrzenou nezákonnost výdělku stěžovatelky není tedy možné akceptovat jako dostatečný důvod pro zamítnutí jejího nároku.
Pokud jde o
druhý důvod zamítnutí nároku, dle Soudu je obtížné akceptovat, že by vrácení výdělku stěžovatelce ze strany obchodníka s lidmi bylo v
Bulharsku považováno za urážku morálky bez ohledu na skutečnost, že byl výdělek získán prostitucí. Stížnost se přitom netýkala dobrovolné sexuální práce, ale vykořisťování za účelem nucené prostituce, což je dle Soudu neslučitelné s
lidskou důstojností. Vzhledem k
důrazu, který mezinárodní dokumenty kladou na práva obětí obchodování s
lidmi, nelze připustit, aby pouhý odkaz na „nemorální“ charakter výdělku představoval dostatečné odůvodnění pro nesplnění uvedeného závazku. Nejen Soud, ale i bulharské orgány, přitom přikládají značný význam veřejné politice proti obchodování s
lidmi a ochraně obětí. Stěžovatelka zároveň neměla jinou možnost, jak se odškodnění domoci.
4.
Závěr
Soud uzavřel, že rozhodnutí zamítnout nárok stěžovatelky vůči „pasákovi“ z
titulu ušlého výdělku nezajistilo spravedlivou rovnováhu mezi jejími právy podle článku 4 Úmluvy a zájmy společnosti, a to bez ohledu na prostor pro uvážení žalovaného státu.