Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 11 iunie 2024 în cauza nr. 47909/19 T. V. împotriva Senatului Croației Secțiunea a doua Curtea a decis în unanimitate cu privire la încălcarea elementelor materiale ale dreptului la viață în temeiul articolului 2 din Convenție, în legătură cu moartea unei persoane cu boli mintale în timpul transportului către spital după intervenția poliției. La sosirea celor patru polițiști la parcare la hotel la ora 14:20, unul dintre polițiști a poruncit în mod repetat să scoată telefonul și să-l avertizeze că nu va folosi forța. Ulterior a folosit un spray medical. V. D. a început să se răcească imediat și a început să-și scape limba.
Vurtul a început să se răcească imediat. Vurtul a început să se răcească imediat după ce polițiștii au încercat să-l omoare, iar polițiștii au încercat să-l omoare în timp ce se apropie de ei. Vurtul a fost închis în timp ce polițiștii au încercat să-l omoare. Vurtul a fost oprit în timp ce polițiștii au încercat să-l omoare. Vurtul a fost oprit în timp ce polițiștii au încercat să-l omoare. Vurtul a fost oprit în timp ce polițiștii au încercat să-l omoare. Vurtul a fost oprit în timp de 90 de minute, dar polițiștii au încercat să-l omoare în timp de 90 de minute. Vurtul a fost oprit în timp de o săptămână, iar polițiștii au încercat să-l omoare în timp de o săptămână. În aceeași zi, procurorul de stat a primit un raport de poliție privind moartea lui V. D. și a ordonat executarea.
Potrivit acestuia, V. D. a murit de moarte naturală, de infarct, iar rănile sale (scuturi pe corp, cu un malic în jícnu și cinci cozi de zlotă) nu aveau o legătură cu moartea. Potrivit raportului poliției, intervenția polițiștilor împotriva lui V. D. a fost moderată. Potrivit raportului poliției, intervenția poliției împotriva lui V. D. a fost moderată. Potrivit raportului poliției, un nou raport de poliție a fost emis în luna iunie 2020, după ce un alt raport de poliție a anunțat că V. D. a suferit încă o răni. Potrivit raportului poliției, în luna iunie 2018, un alt ofițer de poliție a anunțat că a suferit o răni gravă la spital, în urma unei accidente de la spital, în urma unei accidente de sănătate medicală în care a fost ucis de un medic.
Conform procesului, nu a fost nici o neglijență a îngrijirii medicale, dar în timpul transportului la spital medicii aveau să stea în spatele lui V. D. Notificarea penală a reclamantului a fost apoi respinsă din nou în septembrie 2021 pe motiv că forța folosită a fost adecvată, comportamentul lui V. D., acțiunea polițiștilor nu a cauzat moartea și personalul medical nu a avut grijă de el. Acuzatul nu a reușit nici nu a depus o plângere constituțională. Potrivit procesului, rezultatul anchetei constituționale a fost o anchetă independentă și nedemnă. Argumentul procedurii a fost că nu a avut un impact pozitiv asupra calității îngrijirii sau asupra dreptului său de a avea grijă de el. În plus, în septembrie 2021, plângerea reclamantului a fost respinsă din nou pe motiv că forța folosită a fost adecvată, comportamentul V. D., acțiunea polițiștilor nu a cauzat moartea și personalul medical nu a avut grijă de el.
Operațiunile poliției trebuie să fie nu numai autorizate, ci și reglementate prin dreptul național, printr-un sistem de garanții adecvate și eficiente împotriva arbitrarii și abuzului de forță, precum și împotriva apariției de accidente care pot fi prevenite (Makaratzis împotriva Greciei , nr. 50385/99, hotărârea Marelui Senat din 20 decembrie 2004, § 5759; Tekin și Arslan împotriva Belgiei , nr. 37795/13, hotărârea din 5 septembrie 2017, § 84). În loc ca polițiștii să acționeze într-un mod corespunzător tulburării sale, ei au auzit imediat de o boală agitată, nu au cerut imediat ajutor medical, deși reglementările naționale impuneau acest lucru și nu aveau ele însele o pregătire sau experiență specială în a acționa cu membrii unei astfel de situații.Curtea a arătat, de asemenea, că atunci când polițiștii au ajuns la locul faptei, V. D. nu a acționat cu forță, ci a stat liniștit în mașina sa.În loc ca polițiștii să acționeze într-un mod corespunzător tulburării sale, ei au auzit imediat de o boală agitată, nu au cerut imediat ajutor medical, deși reglementările naționale au cerut acest lucru și nu au avut ele însele o pregătire sau experiență specială în a acționa cu membrii unei astfel de situații.Când V. D. a fost rănit de o boală agitată, poliția a folosit o încercare de prevenire a bolii, deoarece nu există nicio posibilitate de a face rău acestuia.V.
D. D. a început să se confrunte cu o boală de natură, dar a stat liniștit în maștea sa, iar poliția a descris în mod oportun o boală (aștină, în conformitate cu legea din 9 septembrie 2007, § 990 din legea din Statele Sanatelor Europene, V. Curtea a arătat în special că V. D. a fost închis de cinci polițiști, astfel încât i-au rupt cinci coaste și nu l-au împiedicat să se lovească cu capul pe trotuar. Pozornost nu a fost acordată nici faptului că Bousl a fost implicat în parte în accident.
Având în vedere că V. D. a fost împușcat de poliție fără să aibă un risc de moarte, în timp ce era transportat la spital, în conformitate cu prevederile naționale, poliția a folosit în mod neconvențional o mașină de transport, în contradicție cu alte proceduri medicale (§ 61). În aceste condiții, totuși, protoutilizarea forței de poliție nu a fost deloc necesară și totuși, după ce V. D. a fost depășit, a stat în timpul acțiunii mai multor persoane care nu și-au îndeplinit datoria de a-l proteja pe V. D. O încălcare a articolului 2 din Constituția sa privind dreptul la viață a avut loc. b) Procesul de procedură consideră că toate plângerile de la Tribunalul de Primă Instanță pot fi considerate ca făcând obiectul unei cereri de judecată în favoarea unor principii relevante, care au fost, de asemenea, puse în discuție.
c) Hotărârea din 30 septembrie 2016, V. D. Silva, în cauza Armani Silva (nr. 588/08, § 229), a clarificat dacă o anchetă de către Tribunalul de Primă Instanță a fost în mod automat autorizată să identifice circumstanțele relevante, precum și dacă o anchetă de la Tribunalul de Primă Instanță a fost în mod corespunzătoare cu cazul de la Armani Silva (nr. 588/08, § 2293); c) Hotărârea din 30 septembrie 2016, în cazul V. Notificarea penală a reclamantului a fost inițial refuzată și ancheta polițiștilor intervenți a fost inițiată la ordinul procurorului, iar apoi după mai mult de trei ani de la moartea lui V. D. De exemplu, noul prototip de poliție a constatat că V. D. nu a fost în mod semnificativ restricționată de normele de sănătate ale poliției, conform convenției naționale privind protecția persoanelor cu caracter personal, iar ancheta a fost oprită în mod automat, în conformitate cu art. 2 din Constituție, în urma unor cereri de informații cu caracter personal, care nu au fost obținute în conformitate cu normele de sănătate.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 11. června 2024 ve věci č. 47909/19 – T. V. proti Chorvatsku Senát druhé sekce Soudu rozhodl jednomyslně o porušení hmotněprávní složky práva na život podle článku 2 Úmluvy, a to v souvislosti s úmrtím člověka s duševním onemocněním při převozu do nemocnice po zásahu policie. Dále Soud jednomyslně rozhodl o porušení procesní složky článku 2 kvůli pochybením při vyšetřování tohoto úmrtí. I. Skutkové okolnosti Partner stěžovatelky, pan V. D., se léčil se schizofrenií ve slovinské psychiatrické léčebně. V listopadu 2017 informovala slovinská policie své chorvatské kolegy, že V. D. opustil psychiatrickou léčebnu, odcestoval do Chorvatska a může být nebezpečný sobě i ostatním.
Ten samý den zavolal chorvatskou policii zaměstnanec hotelu kvůli konfliktu V. D. s jiným hostem. Přivolaná policie předem věděla o tom, že jde nejspíš o V. D., rozrušeného člověka s duševním onemocněním. Při příjezdu čtyř policistů na hotelové parkoviště ve 14:20 hod seděl V. D. na kapotě svého auta, byl zjevně rozrušený a nesouvisle mumlal. Na příkaz policisty si vyprázdnil kapsy. Dalšího příkazu otočit se a roztáhnout nohy neuposlechl, vytáhl telefon a vyhrožoval, že pokud se policisté přiblíží, vyhodí je zmáčknutím tlačítka do vzduchu. Jeden z policistů mu opakovaně přikazoval odhodit telefon a varoval ho, že jinak použije sílu. Následně použil pepřový sprej. V. D. si začal kousat rty a jazyk a plivat krev.
V ten okamžik se ho tři policisté pokusili silou otočit na břicho a zafixovat mu ruce za zády. V. D. se pokoušel postavit, tloukl hlavou o chodník a kousal se do prstů. Než mu policisté přiložili pouta, ukousl si a spolkl část malíku. Kolem 14:35 hod policisté přivolali sanitku a až do jejího příjezdu ve 14:47 hod silou drželi V. D. v poloze obličejem dolů. Po příjezdu lékařka podala V. D. injekčně sedativa a zaznamenala, že krvácí, je promodralý v obličeji a ukousl si a spolkl část vlastního malíku. Policisté následně naložili V. D. v poloze obličejem dolů na lehátko a v sanitce jej takto přikurtovali. Cestou do nemocnice, která trvala asi 90 minut, seděly lékařka a zdravotní sestra vepředu, zatímco vzadu s V. D. jeli tři policisté.
Protože byl V. D. stále neklidný, lékařka mu podala další sedativum. Po nějaké době konstatovala, že V. D. zemřel. Podle koronera šlo o přirozenou smrt způsobenou srdeční zástavou. Na místo následně dorazil inspekční tým, který vyslechl několik zaměstnanců hotelu, hosta a zdravotníky. Téhož dne obdrželo státní zastupitelství policejní zprávu o úmrtí V. D. a nařídilo pitvu. Podle ní V. D. zemřel přirozenou smrtí na zástavu srdce a jeho zranění (škrábance na těle, kus malíku v jícnu a pět zlomených žeber) neměla příčinnou souvislost se smrtí. Podle policejní zprávy byl zásah policistů vůči V. D. zákonný a přiměřený. Stěžovatelka zajistila provedení druhé pitvy, podle které utrpěl V. D. další zranění.
V listopadu 2018 podala stěžovatelka trestní oznámení na zasahující policisty pro těžké ublížení na zdraví s následkem smrti a na přítomnou lékařku a zdravotní sestru pro zanedbání lékařské péče. Státní zastupitelství odmítlo trestní oznámení s odkazem na oficiální pitevní zprávu. Ke stížnosti stěžovatelky nejvyšší státní zástupce v červenci 2019 nařídil, aby byl případ znovu přezkoumán. V období od července do září 2020 byli vyslechnuti zasahující policisté a zdravotnický personál, následně i hoteloví hosté. Vyšetřování bylo oficiálně zahájeno v říjnu 2020. V únoru 2021 byl vyhotoven nový znalecký posudek, podle kterého zemřel V. D. násilnou smrtí v důsledku duševního traumatu. Těžkou újmu na zdraví utrpěl tím, že se bránil policii, když ležel obličejem na zemi, sebepoškozoval se a policisté mu v této poloze silně tlačili na záda.
Jednání policistů a zdravotnického personálu a sebepoškozující jednání V. D. ve svém souhrnu zhoršilo jeho již tak rozrušený duševní stav, způsobilo mu šok a vedlo až k zástavě srdce. Ta sice přivodila smrt, ale nebyla její příčinou. Podle posudku nedošlo k zanedbání lékařské péče, ale při převozu do nemocnice měli zdravotníci sedět v sanitce vzadu s V. D. Trestní oznámení stěžovatelky bylo poté v srpnu 2021 znovu odmítnuto s odůvodněním, že použitá síla byla přiměřená chování V. D., jednání policistů nezpůsobilo smrt a zdravotnický personál péči nezanedbal. Stěžovatelka neuspěla ani s následně podanou ústavní stížností. Podle ústavního soudu bylo vyšetřování nezávislé a důkladné. Délka řízení neměla dopad na kvalitu vyšetřování nebo jeho výsledek – V. D. zemřel v důsledku vážného duševního traumatu způsobeného jeho extrémním rozrušením a odporem proti policii, která podle ústavního soudu zasáhla zákonným a přiměřeným způsobem.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy Stěžovatelka na poli článků 2, 3 a 13 Úmluvy namítala, že její partner zemřel v důsledku nadměrného a nepřiměřeného použití síly ze strany policistů a že žalovaný stát nedostál svému pozitivnímu závazku chránit jeho život, jelikož partnerovi nebyla poskytnuta odpovídající lékařskou pomoc. Namítala také, že vyšetřování okolností incidentu nebylo účinné. Soud se rozhodl stížnost přezkoumat ve světle hmotněprávní a procesní složky práva na život podle článku 2 Úmluvy.
a) Hmotněprávní složka Soud úvodem zdůraznil, že při přezkumu tvrzených porušení článku 2 Úmluvy je třeba přihlížet nejen k postupu vnitrostátních orgánů, ale ke všem relevantním okolnostem, jako je příslušný právní nebo regulační rámec a plánování a kontrola šetřeného jednání . Policejní operace musí být vnitrostátním právem nejen povoleny, ale také regulovány, a to systémem vhodných a účinných záruk proti svévoli a zneužití síly, jakož i proti vzniku nehod, jimž lze předejít ( Makaratzis proti Řecku , č. 50385/99, rozsudek velkého senátu 20. prosince 2004, § 57–59; Tekin a Arslan proti Belgii , č. 37795/13, rozsudek ze dne 5. září 2017, § 84). Vnitrostátní orgány jsou také povinny poskytnout osobám zbaveným svobody zdravotní péči, kterou je od nich možné rozumně očekávat za účelem zmírnění skutečného a bezprostředního rizika ztráty života ( Tekin a Arslan proti Belgii , cit. výše, § 85; Osman proti Spojenému království , č. 23452/94, rozsudek ze dne 28. října 1998, § 116; Scavuzzo-Hager proti Švýcarsku , č. 41773/98, rozsudek ze dne 7. února 2006, § 66). Stát má konečně také povinnost vyškolit příslušníky donucovacích orgánů tak, aby byla zajištěna jejich vysoká odbornost a zabránilo se jakémukoli zacházení v rozporu s článkem 2 Úmluvy ( V proti České republice , č. 26074/18 rozsudek ze dne 7. prosince 2023, § 87). V projednávané věci Soud nejprve konstatoval,
že V. D. se nacházel ve zranitelném postavení (viz Boukrourou a ostatní proti Francii , č. 30059/15, rozsudek ze dne 16. listopadu 2017, § 54), jelikož trpěl duševními obtížemi a paranoidní schizofrenií, která může zvyšovat riziko závažných somatických zdravotních problémů (srov. V proti České republice , cit. výše, § 90). Dále podotkl, že přestože zasahující policisté věděli, že šlo o člověka s duševním onemocněním, který se nachází v agitovaném stavu, nevyžádali si hned lékařskou pomoc, ačkoli to vnitrostátní předpisy vyžadovaly, a sami neměli zvláštní výcvik nebo zkušenosti s jednáním s lidmi v takovém stavu. Soud rovněž poukázal na to, že když policisté přijeli na místo, V. D. nejednal násilně, ale pokojně seděl na svém autě.
Místo toho, aby s ním policisté jednali způsobem odpovídajícím jeho rozrušení, okamžitě mu nařídili vyprázdnit kapsy, otočit se a dát ruce vzhůru. Když V. D. odmítl uposlechnout některé z těchto pokynů, policisté použili pepřový sprej, načež se V. D. začal sebepoškozovat. Dle Soudu nelze mít za to, že policisté zde jednali s náležitou péčí vůči osobě v duševním rozrušení, tj. způsobem vedoucím k eliminaci bezprostředního ohrožení za současného zachování důstojnosti dotčené osoby. Nadto policisté zaklekli V. D. v poloze vleže na břiše, ve které ho drželi na zemi do příjezdu sanitky i v sanitce na lehátku při převozu do nemocnice.
Soud přitom již dříve shledal, ve světle doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení (CPT), že poloha na břiše může být nebezpečná a život ohrožující, protože může vést k poziční asfyxii v důsledku tlaku vyvíjeného na krk, a protože také znemožňuje sledovat, zda dotyčná osoba skutečně dýchá ( V proti České republice , cit. výše, § 97; a Saoud proti Francii , č. 9375/02, rozsudek ze dne 9. října 2007, § 88–90 a 102). Dohled nad stavem V. D. při převozu do nemocnice byl podle Soudu rovněž nedostatečný: vzadu v sanitce seděli vedle něj tři policisté, avšak žádný zdravotnický personál, jelikož lékařka a zdravotní sestra seděly v přední části sanitky. Tím byl V. B. zbaven možnosti okamžité zdravotní pomoci, která ve světle pitevní zprávy byla za daných okolností potřebná.
Soud dále poznamenal, že i za předpokladu, že síla použitá policií mohla být zákonná, neznamená to automaticky, že síla byla také přiměřená. Poukázal přitom zejména na to, že V. D. byl zakleknut pěti policisty takovou silou, že mu zlomili pět žeber a nezabránili tomu, aby se sám údery hlavou do chodníku neporanil. Pozornost patrně nebyla věnována ani skutečnosti, že si ukousl a spolkl část svého malíku. Vzhledem k tomu, že V. D. zemřel krátce po policejním zásahu v době, kdy byl převážen do nemocnice, nelze podle Soudu vyloučit, že použitá síla způsobila jeho smrt. Byť policisté v době zásahu věděli o duševním onemocnění V. D. a o tom, že je rozrušený, nepřivolali okamžitě lékařskou pomoc, jak vyžadovaly vnitrostátní předpisy.
Místo toho postupovali způsobem, který byl v rozporu s duševním stavem V. D. Následoval převoz bez dostatečného zdravotního dohledu. Současně nebylo prokázáno, že by V. D. trpěl nějakým zdravotním problémem, který by zvyšoval riziko srdeční zástavy (srov. Boukrourou a ostatní proti Francii , cit. výše, § 61). Ve světle uvedeného Soud shledal, že k fatálnímu následku došlo kvůli kombinaci silného rozrušení V. D. a následného jednání vnitrostátních orgánů, přičemž nelze říci, že by takový následek byl při dostatečném množství výcviku a zkušeností pro zasahující policisty, resp. zúčastněný zdravotnický personál zcela nepředvídatelný. Za daných okolností proto jednak použití síly ze strany policie nebylo zcela nezbytné, a jednak poté, co byl V. D. přemožen, stát v součtu jednání několika osob nesplnil svou povinnost ochránit život V. D. K porušení článku 2 v jeho hmotněprávní složce proto došlo.
b) Procesní složka Tuto část stížnosti Soud přezkoumal ve světle relevantních obecných zásad, které byly shrnuty např. ve věci Armani Da Silva proti Spojenému království (č. 5878/08, rozsudek velkého senátu ze dne 30. března 2016, § 229–239). Pro hodnocení, zda bylo vyšetřování jako celek účinné, Soud v projednávané věci považoval za relevantní kritéria důkladnosti, rychlosti, zapojení rodiny oběti a nezávislosti vyšetřování.
Připomněl také, že za účinné lze považovat vyšetřování, které je způsobilé vést k objasnění skutkového stavu, určení toho, zda bylo použití síly za daných okolností oprávněné, a k identifikaci a případnému potrestání odpovědných osob (tamtéž, § 233). Podle Soudu sice policie v projednávané věci podnikla některé vyšetřovací úkony okamžitě po úmrtí V. D. (ohledání místa, výslechy několika svědků a provedení pitvy), důležité kroky jako neprodlená izolace a výslech zasahujících policistů, které by zabránily sladění jejich výpovědí, ale proběhly až po dvou a půl letech (srov.
V proti České republice , cit. výše, § 123). Trestní oznámení stěžovatelky bylo nejprve odmítnuto a vyšetřování zasahujících policistů bylo zahájeno teprve na pokyn nejvyššího státního zástupce, a to po více než třech letech od úmrtí V. D. Třebaže nový znalecký posudek vyhotovený po třech a půl letech jasně konstatoval, že V. D. utrpěl těžkou újmu na zdraví ze strany policie, jejíž stíhání je podle vnitrostátního práva automaticky vyžadováno, vyšetřování zasahujících policistů bylo zastaveno. Ústavní soud se pak stížností nezabýval v rozsahu, který by byl v souladu s ustálenými standardy Soudu, ale omezil se na konstatování prodlení při získání znaleckého posudku. Soud proto shledal, že došlo k porušení procesní složky článku 2 Úmluvy, jelikož vyšetřování nebylo kvůli značným prodlevám rychlé ani důkladné, neboť se vnitrostátní orgány nezabývaly trestním oznámením ohledně těžké újmy na zdraví způsobené V. D.