Aghdgomelashvili și Japaridze împotriva Georgiei

Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 8.10.2020 în cauza nr. 7224/11 Aghdgomelashvili și Japaridze împotriva Georgiei Senat Secțiunea a cincea Curtea a ajuns la concluzia că, în timpul percheziției poliției la biroul unei organizații neguvernamentale care protejează drepturile comunității LGBT, au fost încălcate elementele de drept în materie de fond ale articolului 3 coroborat cu art. 14 din Convenție, care prevedea tratament umilitor motivat de discriminare pe motive de orientare sexuală sau identitate de gen. Curtea a constatat încălcări ale acestor dispoziții în procesul de recriminare a femeilor, deoarece autoritățile naționale au acuzat acuzații de abuz de tratament pe baza unui atac de violență discriminatorie fără a fi utilizat efectiv un atac de violență.

În aprilie 2011 și în iunie 2011, mai târziu, autoritățile competente au primit notificări suplimentare privind cererea de investigare a motivului pe baza orientării sexuale și a identității de gen ale persoanelor în cauză. Apoi, au furnizat declarații scrise ale martorilor evidențieri și au solicitat acordarea statutului de victimă, pentru a putea fi audiate. Deoarece plângerile lor au rămas fără temei, autoritățile competente le-au contactat în mod repetat și le-au cerut să inițieze o investigație efectivă. În aprilie 2011 și în iunie 2011, în urma unei plângeri, procurorii au informat că au deschis o investigație a cazului, dar nu au prezentat nicio măsură concretă în cadrul unei cereri de judecată.

a) Definirea amploarei cazului Soud a reamintit că răspunderea internațională a statului pentru violența motivată de ură comisă de reprezentanții săi, precum și obligația statului de a detecta posibilele cauze ale motivului discriminatoriu între acte de violență, pot fi puse în discuție în cadrul procesului judiciar în temeiul articolului 3 din Convenție, dar pot face parte și din obligația statului de a proteja valorile discriminatorii specificate în art. 3 din Convenție (de exemplu, o declarație împotriva României sau a Greciei, care nu a fost prezentată în mod detaliat în hotărârea din 13.02.1552, Sf.

Craiova, C. S. 4755, C. S. 4752, C. S. 4755, C. S. 4652, C. S. 4655, C. S. 4658, C. S. 4658, C. S. 4658, C. S. 4658, C. S. 4658, C. S. 4658, C. S. 4658, C. S. 4658, C. 4658, C. S. 4658, C. 4658, C. S. 4658, C. 465, C. S. 465, C. 4758, C. 465, C. 4768, C. 4768, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. S. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 468, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 478, C. 488, C. 488, C. În cadrul unei anchete eficiente, autoritățile iau în special măsuri de asigurare a probelor, reacționează rapid la plângeri, inițiază anchete sau evită litigii (Hotărârea Boucher v. Belgia, nr. 23380/09, Hotărârea Tribunalului din 28 iulie 2015, § 1161, Hotărârea Tribunalului din 11 iunie 2015, § 1191, Hotărârea Tribunalului din 10 iunie 2015, § 1191, Hotărârea Tribunalului din 10 iunie 2014, § 10659, Hotărârea Tribunalului din 10 iunie 2014, § 605, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, § 735, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2013, § 735, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2013, § 735, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, § 735, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, § 735,

Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 16 iunie 2014, Hotărârea Tribunalului din 14 iunie 2014, Hotărârea Tribunalul din 14 iunie 2014, Hotărârea Tribunalul din 14 iunie 2014, Hotărârea din 14 iunie 2014, Hotărârea Tribunalul din 14 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2014, Hotărârea din 10 iunie 2011, Hotărârea din 10 iunie 2011, Hotărârea din 10 iunie 2011, Hotărârea din 104, Hotărârea din 10 iunie 2011, Hotărârea din 10 iunie 2011, Hotărârea din 10 iun Aceste proceduri nu sunt, în sine, compatibile cu obligațiile statului de a efectua o anchetă eficientă care decurg din art. 3 din Convenție (a se vedea, de exemplu, M.C.

și A.C., citat mai sus, § 121-2; membrii congregației Martorilor lui Iehova în Gldani și alții , citat mai sus, § 118 O124).Cauzele reclamantului nu au fost nici pe baza cererilor sale repetate de a identifica victimele, nici pe baza unei cereri de a le identifica, deoarece nu au fost doar motive de discriminare împotriva persoanelor LGBT (a se vedea, de exemplu, incidentele din 2014, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C. Veche, C.C.

Veche, C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C.V., C., C.V., C.V., C.V., C., C.V., C.V., C., C.V., C.V., C., C.V., C., C.V., C., C.V., C., C.V., C., C., C.V., C., C., C În sensul acestei dispoziții, degradant este orice tratament care provoacă victimei un sentiment de frică, anxietate sau inferioritate, care o umilirează în fața altora sau în ochii proprii, fie că este neintenționat, care o face să acționeze împotriva propriei conștiințe sau voințe sau să afecteze demnitatea umană (M.C.

și A.C., citate mai sus, § 108). Orice utilizare de forță de către membrii organelor de aplicare a legii, care nu a fost necesară în mod necesar în ceea ce privește persoana vizată, este o agresiune împotriva autorității civile și constituie o încălcare a articolului 3 (a se vedea art. 173 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, citate mai sus, art. 100 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 340 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, judecata din 27/07/2017; judecata din 27/07/2017; judecata din 8 decembrie 2017, art. 8 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 14 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 173 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 14 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului, art. 174 din Conventiunea omului,

art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului omului, art. 174 din Conventiunea privind protecția drepturilor omului omului, precum și alte drepturile omului omului omului omului, precum și alte drepturi, precum și alte acte juridice), precum și alte acte de drepturi, precum și alte acte de drepturi, în cazul în care nu sunt considerate Soud proto din materialele disponibile și comportamentul părților la procedură, în special în contextul neinvestigării evenimentului de către autoritățile naționale, a evaluat faptul că obiecțiile depuse de reclamante erau suficient de convingătoare și au fost dovedite a fi în afara oricărei dubii rezonabile (El-Masri împotriva Bývalé pro-slavské republiky, c.30/09, hotărârea Senatului Macedoniei din 13 august 2012, § 164167). Zbývalo a pus sub acuzare responsabilitatea statului pentru abuzul de drepturi în timpul procesului de transfer de teren.

Soudul a fost deosebit de îngrijorat de perchezițiile personale în care femeile afectate au fost musely svlectate, despre care nu a fost semnat niciun protocol și pentru care poliția nu a oferit niciun motiv. Motivul lor nu a fost clar nici pentru guvern, nici pentru guvern în propriile sale plângeri, deoarece tribunalul împărtășește opinia reclamantelor că singurul lor scop a fost umilitarea femeilor prezente și pedepsirea pentru apartenența lor la comunitatea LGBT.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 8. 10. 2020 ve věci č. 7224/11 – Aghdgomelashvili a Japaridze proti Gruzii Senát páté sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že při policejní prohlídce kanceláře nevládní organizace hájící práva LGBT komunity došlo k porušení hmotněprávní složky článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy, které spočívalo v ponižujícím zacházení motivovaném diskriminací na základě sexuální orientace či genderové identity stěžovatelek. Soud shledal porušení těchto ustanovení i v procesní rovině, neboť vnitrostátní orgány obvinění stěžovatelek ze špatného zacházení založeného na diskriminační pohnutce účinně nevyšetřily. I. Skutkové okolnosti Stěžovatelky v rozhodné době pracovaly pro nevládní organizaci hájící práva LGBT komunity v Gruzii.

Společně s dalšími osobami byly v prosinci 2009 přítomny prohlídce prostor kanceláře vykonané skupinou policistů, kteří se ani přes opakované výzvy přítomných neprokázali příkazem k prohlídce. Jakmile policisté zjistili, že činnost organizace spočívá v hájení práv LGBT komunity, začali projevovat agresivitu a homofobii. Policisté stěžovatelky slovně ponižovali, uráželi a hrozili veřejným vyzrazením jejich sexuální orientace nebo použitím násilí vůči jejich rodinným příslušníkům. První stěžovatelce byl jedním z policistů násilně zabaven mobilní telefon. Téměř všechny přítomné ženy, včetně obou stěžovatelek, byly bez jakéhokoliv vysvětlení postupně podrobeny důkladné osobní prohlídce, kterou prováděly policistky v prostorách toalet.

V lednu 2010 podaly stěžovatelky trestní oznámení, v němž podrobně popsaly celý incident a žádaly, aby příslušné orgány věc vyšetřily. Později oznámení doplnily o požadavek prošetření motivu založeného na sexuální orientací a genderové identitě dotčených osob. Dále poskytly psané výpovědi očitých svědků a usilovaly o udělení statusu oběti, aby mohly být vyslechnuty. Jelikož jejich stížnosti zůstávaly bez odezvy, opakovaně příslušné orgány kontaktovaly a dožadovaly se zahájení účinného vyšetřování. V dubnu 2011 a následně v červnu 2011 obdržely dopisy, v nichž je státní zástupce informoval, že bylo zahájeno vyšetřování případu, nicméně žádná konkrétní přijatá opatření ani v jednom z dopisů neuvedl.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K žádosti vlády o vyškrtnutí stížnosti podle čl. 37 odst. 1 Úmluvy Soud nepřijal jednostranné prohlášení vlády, ve kterém se vláda dožadovala vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů, neboť shledal, že s ohledem na kritéria stanovená jeho ustálenou judikaturou nepředstavuje toto jednostranné prohlášení dostatečný základ pro závěr, že dodržování lidských práv stanovených Úmluvou nevyžaduje, aby Soud pokračoval v projednávání stížnosti. V souladu s poslední větou čl. 37 odst.

1 Úmluvy tak Soud pokračoval v projednávání věci ( Tahsin Acar proti Turecku , č. 26307/95, rozsudek velkého senátu ze dne 6. května 2003, § 75). K tvrzenému porušení článků 3 a 14 Úmluvy Stěžovatelky namítaly porušení článku 3 Úmluvy samostatně (s poukazem na to, že byly podrobeny ponižujícímu zacházení, které následně nebylo předmětem účinného vyšetřování), jakož i ve spojení s článkem 14 (jelikož uvedené počínání bylo dle jejich názoru podmíněno diskriminačními postoji státních orgánů, založenými na skutečné či předpokládané sexuální orientaci stěžovatelek a na jejich aktivitách souvisejících s problematikou LGBT).

a) Vymezení rozsahu případu Soud připomněl, že mezinárodní odpovědnost státu za násilí z nenávisti páchané jeho představiteli, jakož i povinnost státu odhalit možnou příčinnou souvislost mezi diskriminačním motivem a aktem násilí, mohou být posuzovány v rámci hmotněprávní a procesní složky článku 3 Úmluvy, ale rovněž mohou být součástí povinnosti státu podle článku 14 Úmluvy bez diskriminace zajistit hodnoty zakotvené v článku 3 (např. Bekos a Koutropoulos proti Řecku , č. 15250/02, rozsudek ze dne 13. prosince 2005, § 45–55 a 63–75; Ciorcan a ostatní proti Rumunsku , č. 29414/09 a 44841/09, rozsudek ze dne 27. ledna 2015, § 139–151 and 156–157). Dle konkrétních okolností je daný případ zkoumán buď pouze z hlediska jednoho z uvedených ustanovení, nebo je vyžadován souběžný přezkum podle obou článků ( Identoba a ostatní proti Gruzii, č. 73235/12, rozsudek ze dne 12. května 2015, § 63; B.S.

proti Španělsku , č. 47159/08, rozsudek ze dne 24. července 2012, § 59–63). Soud pro daný případ, zejména s ohledem na tvrzený homofobní podtext policejního zásahu, který navíc nebyl vnitrostátně prošetřen, rozhodl o podrobení stížnosti přezkumu podle článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy ( Identoba a ostatní , cit. výše, § 64; M.C. a A.C. proti Rumunsku , č. 12060/12, rozsudek ze dne 12. dubna 2016, § 106). b) Tvrzená neúčinnost vyšetřování 1. Obecné zásady Soud připomněl, že z článku 3 ve spojení s článkem 1 Úmluvy plyne závazek státu vést účinné vyšetřování případů, v nichž je vzneseno hájitelné tvrzení ohledně porušení článku 3 ze strany policie nebo obdobných představitelů státu. Aby bylo vyšetřování „účinné“, musí být způsobilé zjistit skutkové okolnosti případu a odpovědné osoby, potažmo je i potrestat.

Při účinném vyšetřování musí orgány zejména přijmout opatření k zajištění důkazů, pohotově reagovat na stížnosti, zahájit vyšetřování nebo se vyvarovat průtahům ( Bouyid proti Belgii , č. 23380/09, rozsudek velkého senátu ze dne 28. září 2015, § 116 a 119–123; Mocanu a ostatní proti Rumunsku , č. 10865/09 a 2 další, rozsudek velkého senátu ze dne 17. září 2014, § 323; Identoba a ostatní , cit. výše, § 66). Orgány jsou dále povinny učinit vše, co je za daných okolností rozumné, pro odhalení možných diskriminačních motivů předmětného jednání; zejména shromažďovat důkazy a vydat odůvodněná, nestranná a objektivní rozhodnutí ( Nachova a ostatní proti Bulharsku , č. 43577/98 a 43579/98, rozsudek velkého senátu ze dne 6. července 2005, § 160; Členové Kongregace Svědků Jehovových v Gldani a ostatní proti Gruzii , č. 71156/01, rozsudek ze dne 3. května 2007, § 139–42; Mudric proti Moldavsku , č. 74839/10, rozsudek ze dne 16. července 2013, § 60–64).

2. Použití těchto zásad na projednávanou věc Soud podotkl, že stěžovatelky podaly trestní oznámení, které o měsíc později doplnily výslovnou žádostí o zohlednění tvrzených diskriminačních pohnutek policejního jednání. Vláda však dodnes neprokázala, že by byl kdy proveden jediný vyšetřovací úkon. Tyto průtahy samy o sobě nejsou slučitelné s povinností státu vést účinné vyšetřování vyplývající z článku 3 Úmluvy (srov. např. M.C. a A.C., cit. výše, § 121-2; Členové Kongregace Svědků Jehovových v Gldani a ostatní , cit. výše, § 118–124). Stěžovatelky nadto nebyly ani na základě svých opakovaných žádostí označeny za oběti, v důsledku čehož nebyly zapojeny do vyšetřování (srov. např.

Identoba a ostatní , cit. výše, § 75; Begheluri proti Gruzii, č. 28490/02, rozsudek ze dne 7. října 2014, § 140). Soud upozornil, že zdlouhavé vyšetřování odhalilo dlouhodobou neschopnost, ba dokonce neochotu vnitrostátních orgánů zkoumat úlohu homofobních či transfobních motivů v daném incidentu. Ve světle tvrzených nenávistných projevů učiněných během prohlídky a s ohledem na prokázané obecné nepřátelství, které vůči LGBT komunitě v zemi v té době panovalo, bylo naléhavě třeba prošetřit, zda mělo špatné zacházení policistů diskriminační pohnutku (srov. Identoba a ostatní , cit. výše, § 77; M.C. a A.C., cit. výše, § 124). Jelikož vláda přijetí žádného vyšetřovacího opatření neprokázala, Soud shledal porušení procesní složky článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy.

c) Tvrzené špatné zacházení 1. Obecné zásady Soud zopakoval, že článek 3 Úmluvy se netýká pouze špatného zacházení v rovině tělesné, ale též způsobení duševních útrap. „Ponižující“ ve smyslu tohoto ustanovení je každé zacházení, které u oběti vyvolává pocity strachu, úzkosti či podřadnosti, ponižuje ji před jinými nebo ve vlastních očích, byť i neúmyslně, přiměje ji jednat proti vlastnímu svědomí nebo vůli nebo zasahuje do lidské důstojnosti ( M.C. a A.C ., cit. výše, § 108). Jakékoli použití síly ze strany příslušníků donucovacích orgánů, které nebylo nezbytně nutné s ohledem na jednání dotčené osoby, je zásahem do lidské důstojnosti a představuje porušení článku 3 (např.

Bouyid, cit. výše, 100 a 101; Zherdev proti Ukrajině , č. 34015/07, rozsudek ze dne 27. dubna 2017, § 86). Soud dále připomněl, že pokud jsou dotčené události zcela nebo převážně předmětem výlučné znalosti veřejných orgánů, je na vládě, aby poskytla uspokojivé a přesvědčivé vysvětlení předložením důkazů prokazujících skutečnosti, které zpochybňují popis daných událostí obětí.

Při absenci takového vysvětlení může Soud vyvodit závěry pro vládu nepříznivé ( Bouyid , cit. výše, § 83; Nachova a ostatní , cit. výše, § 147; Farbtuhs proti Lotyšsku , č. 4672/02, rozsudek ze dne 2. prosince 2004, § 54). Soud rovněž zdůraznil, že pokud je s diskriminačně motivovaným násilím zacházeno stejně jako s případy bez tohoto motivu, znamená to přehlížení zvláštní povahy jednání, které je obzvlášť destruktivní ve vztahu k základním právům, což může představovat zacházení neslučitelné s článkem 14 Úmluvy ( Begheluri , cit. výše, § 173 a 179). 2. Použití těchto zásad na projednávanou věc Soud poznamenal, že vláda měla pouze námitky co do právní kvalifikace, a tedy nezpochybnila průběh předmětného incidentu tak, jak byl vylíčen stěžovatelkami a jak byl potvrzen výpovědí očitých svědků.

Soud proto z dostupných materiálů a chování účastníků řízení, zejména vzhledem k neprošetření události vnitrostátními orgány, vyhodnotil skutečnosti předložené stěžovatelkami jako dostatečně přesvědčivé a prokázané nade vši rozumnou pochybnost ( El-Masri proti Bývalé jugoslávské republice Makedonie , č. 39630/09, rozsudek velkého senátu ze dne 13. prosince 2012, § 164–167). Zbývalo posoudit odpovědnost žalovaného státu za zneužití pravomoci policie během prohlídky. K tomu bylo třeba odpovědět na dvě související otázky: i) zda napadené činy policistů dosáhly takové intenzity, aby spadaly pod zacházení zakázané článkem 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy; a ii) zda byla homofobní či transfobní nenávist příčinou daného jednání policistů (např.

Identoba a ostatní , cit. výše, § 71; M.C. a A.C ., cit. výše, § 119; Ciorcan a ostatní , cit. výše, § 160; Bekos a Koutropoulos , cit. výše, § 64). Soud vzhledem k chování policistů při prohlídce kanceláře neváhal odpovědět na obě otázky kladně. Policisté svévolně ponižovali stěžovatelky i další přítomné osoby, adresovali jim nadávky, urážky a jiné projevy nenávisti. V době, kdy v zemi převládaly nepřátelské postoje vůči LGBT komunitě ( Identoba a ostatní , cit. výše, § 68) s přítomnými zacházeli hrubě, hrozili vyzrazením jejich sexuální orientace i použitím fyzického násilí. Soud byl obzvláště znepokojen osobními prohlídkami, při nichž se dotčené ženy musely svléct, o nichž nebyl sepsán žádný protokol a pro které policie neuvedla žádný důvod.

Jejich důvod neozřejmila ani vláda ve svých podáních, pročež soud sdílí názor stěžovatelek, že jejich jediným účelem bylo ponížení přítomných žen a potrestání za jejich příslušnost k LGBT komunitě. Soud s ohledem na výše uvedené rozhodl, že zcela nevhodné chování policistů bylo motivováno homofobní či transfobní nenávistí a muselo nutně vzbudit u stěžovatelek pocity strachu, úzkosti a nejistoty, které se neslučují s respektováním jejich lidské důstojnosti. Chování příslušníků policie dosáhlo takové míry závažnosti, že došlo k porušení hmotněprávní složky článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy.