Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 13 octombrie 2020 în cauza nr. 81114/17 și alte 5 în cazul Ádám și alții împotriva Senatului României Secțiunea a patra Curtea a decis, cu cinci voturi împotriva a doi, că nu a fost încălcată art. 1 din Protocolul nr. 12 k din Tratatul privind Uniunea Europeană în cazul reclamantelor în cursul maturității, care au fost obligați să dea examenele din aceleași discipline ca toți ceilalți elevi în cursul maturității în limba română, în plus față de examenele de limbă maghiară și literatură. În aceste școli, în situații care seamănă într-un anumit grad de importanță, statele membre au obligația de a pune la dispoziția persoanelor care urmează acest protocol în aceste situații o examinare diferită.
Reclamanții au afirmat că au fost discriminați la examenul de liceu în sensul articolului 1 din Protocolul nr. 12, deoarece, în comparație cu colegii lor români, au trebuit să ia încă două examene. Pentru a se pregăti pentru examene, au avut mai puțin timp, și, prin urmare, mai puține șanse de succes. Examenele scrise au durat trei zile consecutive, în timp ce ce alți studenți ar fi avut trei zile între examene. a) Pentru a fi acceptabil, Soud v a examinat în primul rând dacă dispozițiile articolului 1 din Protocolul nr. 12 pot fi aplicate la procesul de plângere. În acest context, se amintește că, în timp ce art. 14 din Convenție prevede o interdicție a discriminării dreptului la libertatea de interpretare, art. 1 din Protocolul 12 din Convenție poate constitui o interdicție împotriva discriminării în mod special a persoanelor care nu sunt membre ale Uniunii Europene (Herzogovina, judecata din 29 septembrie 2010, Curtea din 30/18, Crimă nr. 778/100, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă nr. 128, Crimă, Crimă nr. 128, Crimă, Crimă nr. 128, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimă, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină, Crimină,
Curtea a decis, prin urmare, că reclamantul nu dispune de un mijloc de procedură eficient. Curtea a mai spus că nu a prezentat nicio jurisprudență relevantă în sprijinul afirmației că acesta a fost un mijloc de remediere eficient. Curtea a mai spus că reclamantul a depus o plângere la Consiliul Național pentru Combaterea Discriminării, dar a mai spus că alți elevi maghiari din situații similare au depus o astfel de plângere la Consiliul Național pentru Discriminare. Curtea a decis că reclamantul nu dispune de un mijloc de procedură eficient. Curtea a mai spus că nu a citit nicio jurisprudență relevantă în sprijinul afirmației că acesta a fost un mijloc de remediere eficient. Curtea a mai spus că reclamantul nu a avut nicio dovadă de remediere eficientă la Consiliul Național pentru Combaterea Discriminării, însă a mai spus că alți elevi maghiari din situații similare au depus o astfel de plângere la Consiliul Național pentru Discriminare. Curtea a decis că reclamantul nu dispune de un mijloc de procedură eficient. Curtea a mai spus că reclamantul nu a avut nicio dovadă de remediere eficientă de la data de la care a fi depus procesul, deoarece nu a fost depus în mod efectiv.
Pentru a putea atinge acest prag, măsurile trebuie să aibă un impact deosebit de dăunător asupra anumitor persoane din cauza unui motiv protejat, care rezultă din situația lor în raport cu motivul de discriminare pozitivă aplicabilă (J. D. a. A. v. Regatul Unit, Protodr. 3294/917 și Protodr. 346/1147, 24 septembrie 2019, căutarea de a distinge între elevii din România, a fost considerată a fi semnificativă, la fel ca și în cazul examenelor naționale de liceu, în cazul în care studenții din România au fost obligați să ia măsuri de discriminare în mod special, astfel încât să nu aibă de suferit de două situații de liceu, în special în cazul în care nu au fost supuse unor examene de liceu, în conformitate cu art. 12 alin.
Curtea subliniază, totuși, că se înregistrează treptat un acord internațional între statele membre ale Consiliului Europei privind recunoașterea nevoilor speciale ale minorităților și obligația de a le proteja siguranța, identitatea și stilul de viață, nu numai în scopul protejării minorităților în sine, ci și pentru a păstra diversitatea culturală, care este benefică societății în ansamblu (D. H. și alții împotriva Republicii Cehă, nr. 57325/00, Hotărârea Marelui Senat din 13 noiembrie 2007, § 181).
Curtea nu a judecat politica națională de educație în ansamblu, ci a judecat consecințele pentru reclamante în situația lor specifică a studenților care au trebuit să treacă încă două examene în cadrul maturității, deoarece au învățat în limba maternă.Curtea a subliniat că obiectivul politicii naționale a fost de a oferi condiții egale tuturor studenților pentru a obține educație în limba maternă, asigurând în același timp o cunoaștere suficientă a limbii și literaturii românești.Modul în care autoritățile naționale decid să evalueze aceste cunoștințe și stabilirea nivelurilor de dificultate a examenelor intră în spatiul de control al statului.Claimantul a mai arătat că protocoalele de studiu pentru programele de învățământ nu sunt considerate în mod corespunzător în sensul articolului 1 din Constituție.
Stovatova a constatat că, în primul rând, încheierea a două examene suplimentare ale studenților învățați în maghiară față de studenții învățați în română, ca condiție de succes la examenul de liceu, a fost o consecință directă și inevitabilă a dorinței conștiente și voluntare a reclamantelor de a studia în altă limbă și a faptului că acest lucru le-a fost permis. Schema de examene a fost stabilită de către Ministerul Educației la începutul fiecărui an școlar, iar evaluările individuale au fost neconforme. Stovatova a constatat că aceștia nu au avut suficient timp să se pregătească pentru examene.
SUD a ajuns la concluzia că, în consecință, studiile de limbă în liceu și organizarea de stat a maturității și a educației în limbile minoritare, fiind relevante pentru pretinsul tratament diferit al reclamantelor față de colegii lor români, nu au condus la o altă situație care ar fi fost suficient de semnificativă în sensul articolului 1 din Protocolul nr. 12. în cele din urmă, statisticile prezentate de guvern pentru perioada 2013-2018 au arătat o performanță similară la examenele de liceu pentru toți studenții. SUD a decis că nu a existat încălcarea articolului 1 din Protocolul nr. 12 privind educația în limbile minoritare, în cazul în care nu au existat plângeri de armonizare.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 13. října 2020 ve věci č. 81114/17 a 5 dalších –
Ádám a ostatní proti Rumunsku
Senát čtvrté sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že nebyl porušen článek 1 Protokolu č. 12 k
Úmluvě v případech stěžovatelů vzdělávajících se v maďarštině, kteří byli v rámci maturity povinni vedle zkoušky ze stejných předmětů jako všichni ostatní žáci vzdělávající se v rumunštině složit navíc zkoušky z
maďarského jazyka a literatury. Jen v
situacích, které se liší v
určité míře významnosti, mají státy povinnost s
osobami nacházejícími se v
těchto situacích zacházet odlišně.
I.
Skutkové okolnosti
Stěžovatelé byli etničtí Maďaři, kteří navštěvovali střední školu v Rumunsku a vzdělávali se ve svém mateřském jazyce. Z uvedeného důvodu museli nad rámec zkoušek skládaných jejich rumunskými spolužáky, které byly součástí maturity, podstoupit dvě další zkoušky za účelem posouzení úrovně znalosti jejich mateřského jazyka a literatury. Stěžovatelé nebyli v dalších zkouškách úspěšní a maturitu nesložili, byť obdrželi požadované známky v ostatních předmětech maturitní zkoušky. Harmonogram maturit stanovilo na začátku každého školního roku ministerstvo školství.
II.
Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 12
Stěžovatelé namítali, že byli diskriminováni při maturitní zkoušce na střední škole ve smyslu článku 1 Protokolu č. 12, jelikož oproti svým rumunským spolužákům museli podstoupit dvě další zkoušky. Na přípravu ke zkouškám měli méně času, a tudíž menší šanci uspět. Písemné zkoušky skládali tři po sobě následující dny, zatímco ostatní studenti měli mezi zkouškami den volna.
a)
K přijatelnosti
Soud v prvé řadě zkoumal, zda ustanovení článku 1 Protokolu č. 12 lze na projednávané stížnosti použít. V této souvislosti připomněl, že zatímco článek 14 Úmluvy obsahuje zákaz diskriminace v užívání práv a svobod přiznaných Úmluvou, článek 1 Protokolu č. 12 představuje obecný zákaz diskriminace (
Baralija proti Bosně a Hercegovině,
č. 30100/18, rozsudek ze dne 29. října 2019, § 45). Bylo třeba určit, zda situace stěžovatelů spadá do jedné ze čtyř kategorií, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k Protokolu č. 12 (
Savez crkava „Riječ života“ a ostatní proti Chorvatsku,
č. 7798/08, rozsudek ze dne 9. prosince 2010, § 104). Vzhledem k tomu, že všem žákům je ze zákona poskytována možnost výuky v jejich mateřském jazyce a od příslušných orgánů se očekává přijetí opatření k usnadnění výuky, stěžovatelé mohou tvrdit, že byli diskriminováni při výkonu práva výslovně přiznaného jednotlivci ve vnitrostátním právu. Článek 1 Protokolu č. 12 je tudíž použitelný.
Vláda namítala, že stěžovatelé nepodali správní žalobu proti ministerskému nařízení o harmonogramu maturitních zkoušek. Soud však uvedl, že vláda nepředložila relevantní judikaturu na podporu tvrzení, že se jednalo o účinný prostředek nápravy. Vláda dále namítala, že stěžovatelé měli podat stížnost k
národní radě pro boj s diskriminací, avšak Soud shledal, že jiní maďarští žáci v obdobné situaci takovou stížnost podali a národní rada diskriminaci neshledala. Soud proto rozhodl, že stěžovatelé neměli k dispozici účinný prostředek nápravy.
Zamítl rovněž námitku vlády ohledně nedodržení lhůty šesti měsíců k podání stížností. Jelikož stěžovatelé neměli k dispozici účinný prostředek nápravy, lhůta začala plynout od data, kdy se dozvěděli výsledky své poslední maturitní zkoušky.
Soud konečně posuzoval, zda stěžovatelé vystupovali v postavení obětí namítaného porušení, jelikož Úmluva nepřipouští
actio popularis.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelé nesložili maturitní zkoušku, a osobně tak trpěli důsledky namítaného porušení, Soud námitku vlády rovněž zamítl.
b)
K odůvodněnosti
Soud připomněl, že pojem „diskriminace“ má stejný význam v článku 14 Úmluvy i v
článku 1 Protokolu č. 12 (
Sejdić a Finci proti Bosně a Hercegovině,
č. 27996/06 a 34836/06, rozsudek ze dne 22. prosince 2009, § 55). Lze tedy dovodit, že na případy projednávané pod zorným úhlem článku 1 Protokolu č. 12 se v zásadě použijí stejné standardy judikatury Soudu, které se týkají ochrany poskytované článkem 14 Úmluvy.
Zákaz diskriminace při výkonu práv zaručených Úmluvou je porušen také v případech, kdy členské státy nedostojí svému pozitivnímu závazku vytvořit nezbytné odlišnosti mezi osobami či skupinami osob, jejichž situace se relevantně nebo významně odlišují. V této souvislosti se bere v
úvahu, co je v sázce, přičemž se vyžaduje určitá prahová hodnota, aby Soud rozhodl, že rozdíly v
okolnostech jsou významné. Aby bylo možné dosáhnout této prahové hodnoty, opatření musí vyvolat obzvláště škodlivý dopad na určité osoby v důsledku chráněného důvodu, který souvisí s jejich situací s
ohledem na uplatněný důvod diskriminace (
J.
č. 32949/17 a 34614/17, rozsudek ze dne 24. října 2019, §
84 a 85 a tam uvedená judikatura).
Soud podotkl, že podstatou stížnostních námitek byl dopad obsahu a harmonogramu maturitní zkoušky na studenty náležející k národnostní menšině studující v jejich mateřském jazyce. Bylo možné dovodit, že harmonogram maturitní zkoušky stěžovatele, kteří museli navíc složit dvě zkoušky, znevýhodnil, jelikož s nimi bylo zacházeno stejně jako s
rumunskými spolužáky, ačkoli jejich situace byla odlišná. Úkolem Soudu bylo posoudit, zda odlišnost mezi studenty byla dostatečně významná k dosažení prahové hodnoty vyplývající z článku 1 Protokolu č. 12, a zda měl tedy stát pozitivní povinnost přijmout zvláštní opatření ke zmírnění další zátěže maďarských studentů.
Stanovit obsah studijních osnov spadá do pravomoci států, které mají při jejím výkonu prostor pro uvážení. Soud nicméně podotkl, že mezi členskými státy Rady Evropy postupně vzniká mezinárodní shoda na uznání zvláštních potřeb menšin a povinnosti chránit jejich bezpečnost, identitu a životní styl, a to nejen za účelem ochrany menšin samotných, ale i za účelem zachování kulturní rozmanitosti, která je prospěšná společnosti jako celku (
D.
č. 57325/00, rozsudek velkého senátu ze dne 13.
listopadu 2007, § 181). Současně mezinárodní dokumenty, jakými jsou Rámcová úmluva na ochranu národnostních menšin z roku 1995 a Evropská charta regionálních či menšinových jazyků z roku 1992, obsahují práva příslušníků národnostních menšin užívat svůj mateřský jazyk a získat vzdělání v tomto jazyce a povinnost státu chránit a podporovat rozvoj menšinových jazyků.
Úkolem Soudu není posuzovat vzdělávací vnitrostátní politiku jako celek, ale posoudit následky pro stěžovatele v jejich specifickém postavení studentů, kteří museli skládat dvě další zkoušky v rámci maturity, jelikož se vzdělávali ve svém mateřském jazyce. Soud zdůraznil, že cílem vnitrostátní politiky bylo poskytnout rovné podmínky všem studentům pro získání vzdělání v jejich mateřském jazyce a současně zajistit dostatečnou znalost rumunského jazyka a literatury. Způsob, jakým se vnitrostátní orgány rozhodly ověřit tyto znalosti, a nastavení úrovně obtížnosti zkoušek spadá do prostoru pro uvážení státu. Stěžovatelé navíc neprokázali, že by studijní osnovy pro ně představovaly nadměrné břemeno ve smyslu článku 1 Protokolu č.
12.
Ke stanovení harmonogramu zkoušek Soud předně poznamenal, že složení dvou dalších zkoušek studentů vzdělávajících se v maďarštině oproti studentům vzdělávajícím se v rumunštině jako podmínky úspěchu u maturitní zkoušky bylo přímým a nevyhnutelným důsledkem vědomé a dobrovolné volby stěžovatelů studovat v jiném jazyce a faktu, že jim to bylo umožněno. Harmonogram zkoušek přitom stanovilo ministerstvo školství na začátku každého školního roku, přičemž se v jednotlivých letech výrazně nelišil. Stěžovatelé tak měli dostatek času připravit se na zkoušky. Dle Soudu nepředstavoval harmonogram maturit pro stěžovatele nadměrné břemeno, jelikož v průměru neměli významně méně času na odpočinek mezi zkouškami než jejich rumunští spolužáci. Ke stejnému závěru lze dojít, i když se na tvrzenou nerovnováhu nahlíží výlučně z pohledu zkoušek, které stěžovatelé museli skládat po sobě jdoucí dny, na rozdíl od rumunských spolužáků, kteří měli mezi zkouškami den volna. Vzhledem ke konkrétním okolnostem případů Soud nenabyl přesvědčení, že nepříjemnosti, jimž stěžovatelé čelily, byly natolik významné, aby dosáhly prahové hodnoty článku 1 Protokolu č. 12.
Soud dospěl k závěru, že důsledky volby jazyka studia na střední škole a státní organizace maturit a vzdělávání v jazycích menšin, byť jsou relevantní pro tvrzené rozdílné zacházení stěžovatelů oproti jejich rumunským vrstevníkům, neuvedly stěžovatele do jiné situace, která by byla dostatečně významná pro účely článku 1 Protokolu č. 12. Konečně statistiky předložené vládou za období let 2013 až 2018 vykazovaly podobnou úspěšnost u maturitních zkoušek pro všechny studenty.
Soud proto rozhodl, že k porušení článku 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě v případě stěžovatelů nedošlo.
III.
Oddělená stanoviska
Soudci Kjølbro a Ranzoni a soudkyně Schukking ve svém částečně nesouhlasném stanovisku uvedli, že stížnosti měly být prohlášeny za nepřijatelné buď pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, nebo pro nedodržení lhůty šesti měsíců. Stěžovatelé na vnitrostátní úrovni nevyužili žádný prostředek nápravy, byť stanovení harmonogramu zkoušek ministerstvem školství bylo správním aktem, proti kterému lze podat klasickou správní žalobu, a případ jiných studentů, kteří se obrátili na národní radu pro boj s diskriminací, nebyl srovnatelný s případem stěžovatelů. Stěžovatelé měli nadto podat stížnosti do šesti měsíců od data vyhlášení harmonogramu maturit ministerstvem školství, jak tvrdila vláda.
Soudkyně Motoc a soudce Paczolay hlasovali proti většinovému názoru bez uvedení důvodu.