Anotarea hotărârii Curții Europene pentru Drepturile Omului Rozsudek din 16 februarie 2021 în cauza nr. 12567/13 Budinova și Chaprazov împotriva Senatului Bulharsku a patra secțiune Curtea a declarat în unanimitate încălcarea articolului 8 din Convenție în legătură cu art. 14 în ceea ce privește faptul că instanțele bulgare au respins plângerea reclamantelor membri ai etniei tam romă împotriva declarațiilor publice ale unui politician cunoscut, care descrie bulgari rom rom ca fiind un grup în lumină negativă.
A constatat că reclamanții au fost judecați personal și direct prin faptul că instanțele naționale au respins acțiunea lor antidiscriminatorie, și, prin urmare, au recunoscut poziția victimelor la nivel național.Alteia, Soud z a examinat dacă plângerea reclamantului este de natură să servească drept material critic pentru Convenția, și anume dacă dispozițiile Convenției sunt aplicate în mod expres în mod negativ în cazul unor cazuri de violare a drepturilor fundamentale.
a constatat că printre acestea se numără în special următoarele factori: (i) caracteristicile grupului social sau etnic afectat, de exemplu mărimea acestuia, gradul de omogenitate, vulnerabilitatea specială, experiența istorică a stigmatizării, precum și poziția sa față de societate în ansamblu; (ii) conținutul exact al declarațiilor dăunătoare adresate unui anumit grup și, în principal, măsura în care aceste declarații susțin o stereotipare negativă a grupului ca atare și conținutul concret al acestui stereotip; (iii) forma și contextul declarațiilor, dosarul lor, poziția autorului lor, precum și amploarea statutului în care au fost puse în discuție, care vizează o anumită identitate și un anumit drept al grupului afectat.
În lumina afirmațiilor menționate, Curtea a ajuns la concluzia că subiectul afirmațiilor lui V. Siderova influențează în mod puternic percepția de identitate a romilor bulgari și le provoacă prejudecăți și ură. Aceste afirmații au, de asemenea, afectat un public larg, deoarece V. Siderov a fost o personalitate cunoscută în Bulgaria pentru răspândirea sentimentelor anti-rom și a utilizat în mod frecvent mijloacele de comunicare în mediile de comunicare. În lumina menționate, Curtea a ajuns la concluzia că subiectul afirmațiilor lui V. Siderova a putut influența percepția de identitate a romilor bulgari și a le-a provocat prejudecăți și ură în rândul lor.
În plus, aceste afirmații au afectat publicul larg, deoarece V. Siderov a fost o persoană cunoscută în Bulgaria pentru răspândirea sentimentelor anti-rom în sensul articolului 8 din Convenția Rusă privind protecția drepturilor omului, iar dispozițiile din Convenția Constantin Siderov privind protecția drepturilor omului sunt utilizate în mod frecvent în mass-media și în cadrul activităților publice.
În astfel de cazuri, Soudul a recunoscut dreptul autorului la libertatea de exprimare, garantată de art. 10 din Convenție; este vorba, prin urmare, de a găsi un echilibru just între aceste două drepturi (de asemenea, § 6268).Protecția nu poate fi, însă, acordată, în general, unor astfel de discursuri care susțin sau justifică violența, ura, xenofobia sau orice altă formă de intoleranță (Perinçek împotriva Suediei, nr. 27510/08, hotărârea Marelui Senat din 15 octombrie 2015, § 230).În astfel de cazuri, Soudul a recunoscut dreptul de a impune sancțiuni judiciare serioase împotriva jurnaliștilor sau politicienilor (de exemplu, Atatâșmanul împotriva Rusiei, nr. 4493/11, hotărârea din 11 octombrie 2020, § 67).În plus, aceste discursuri nu au fost limitate la grupuri sau grupuri de persoane care au contribuit la discriminarea religioasă, în special în cazul în care acestea au fost considerate drept discriminatorii în mod ilegal.În cadrul unei dezbateri legitime, însă, în cadrul articolului 148, au fost luate decizii cu privire la faptul dacă grupurile sau grupurile de persoane au făcut o contribuție negativă la discriminarea lor în mod legitimă, în cazul în care acestea au fost considerate drept discriminatorii în mod ilegal și în mod ilegal.
În speță, deci, instanțele naționale nu au putut evalua drepturile în cauză în conformitate cu criteriile care decurg din jurisprudența Curții. În consecință, statul pârât nu și-a îndeplinit obligația pozitivă de a reacționa în mod corespunzător la discriminarea pe motive de origine etnică a romilor, asigurând astfel respectarea libertății lor de viață.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozsudek ze dne 16. února 2021 ve věci č. 12567/13 – Budinova a Chaprazov proti Bulharsku Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně shledal porušení článku 8 Úmluvy ve spojení s článkem 14 v souvislosti s tím, že bulharské soudy odmítly žalobu stěžovatelů – příslušníků tamního romského etnika – namířenou proti veřejným výrokům známého politika, které vykreslovaly bulharské Romy jako skupinu v krajně negativním světle. I. Skutkové okolnosti Stěžovatelé jsou bulharští občané romského etnika. V roce 2006 podali spolu s dalšími osobami a nevládními organizacemi antidiskriminační žalobu proti Volenovi Siderovovi, jenž je předsedou politické strany Ataka a zároveň jedním z poslanců zastupujících tuto stranu v bulharském parlamentu.
V uvedené žalobě stěžovatelé namítali, že mnohá veřejná vyjádření V. Siderova představují podněcování k diskriminaci rozličných menšin – kromě Romů také Turků, Židů, katolíků či sexuálních menšin. Zároveň argumentovali tím, že každý z nich je jakožto příslušník dané menšiny osobně dotčen předmětnými vyjádřeními. Vnitrostátní soudy žalobě stěžovatelů nevyhověly. Uvedly, že ačkoli výroky V. Siderova prozrazují jeho negativní postoj k romskému etniku jako celku, jejich cílem nebyla propagace méně příznivého zacházení s Romy, ale naopak snaha poukázat na nutnost stejného zacházení se všemi skupinami obyvatelstva. Tyto výroky možná nebyly proneseny vhodným tónem, avšak to je pouze problém formy, nikoli obsahu; V. Siderov tedy nevybočil z limitů práva na svobodu projevu.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy ve spojení s článkem 14 Stěžovatelé namítali, že zamítnutím uvedené žaloby vnitrostátní soudy porušily jejich právo na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy ve spojení se zákazem diskriminace podle článku 14 Úmluvy. a) K přijatelnosti Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mají stěžovatelé postavení oběti namítaného porušení základních práv. Konstatoval, že stěžovatelé byli osobně a přímo dotčeni tím, že vnitrostátní soudy zamítly jejich antidiskriminační žalobu, a z toho důvodu jim postavení oběti přiznal. Dále Soud zkoumal, zda je stížnost stěžovatelů slučitelná s Úmluvou ratione materiae , tedy zda jsou namítaná ustanovení Úmluvy v dané věci použitelná.
Připomněl, že negativní stereotypizace určité etnické či sociální skupiny musí dosáhnout „jisté úrovně“, aby u této skupiny ovlivnila vnímání vlastní identity, hodnoty a sebedůvěry v míře, která zakládá použitelnost článku 8 Úmluvy ( Aksu proti Turecku , č. 4149/04 a 41029/04, rozsudek velkého senátu ze dne 15. března 2012, § 58). Zároveň však Soud upozornil, že zatím ve své judikatuře výslovně nevymezil relevantní kritéria pro posuzování takových situací. V projednávané věci proto Soud přistoupil k upřesnění těchto kritérií a konstatoval, že mezi ně patří zejména následující faktory: (i) vlastnosti dotčené sociální nebo etnické skupiny, např.
její velikost, stupeň homogenity, zvláštní zranitelnost, historická zkušenost se stigmatizací, jakož i postavení ve vztahu ke společnosti jako celku; (ii) přesný obsah hanlivých výroků na adresu dané skupiny, a to hlavně míra, v jaké tyto výroky podporují negativní stereotypizaci skupiny jako takové, a konkrétní obsah tohoto stereotypu; a (iii) forma a kontext výroků, jejich dosah, postavení a status jejich autora, jakož i rozsah, v němž zasahují do samotného jádra identity a důstojnosti dotčené skupiny. V projednávané věci směřovaly předmětné výroky na adresu Romů v Bulharsku. U této etnické skupiny Soud opakovaně uznal, že se nachází ve znevýhodněném a zranitelném postavení a že potřebuje zvláštní ochranu (např.
Chapman proti Spojenému království , č. 27238/95, rozsudek velkého senátu ze dne 18. ledna 2001, § 96). Zjevným účelem vyjádření V. Siderova bylo vykreslit Romy v Bulharsku jako osoby výjimečně náchylné ke kriminalitě a zkaženosti. Tato vyjádření byla opakovaná a vyznačovala se mimořádnou vehemencí. Byť některá z nich odkazovala ke konkrétním událostem, celkové vyznění poselství V. Siderova lze shrnout tak, že Romové jsou nemorální paraziti společnosti, kteří zneužívají svá práva, nechají se živit bulharskou většinou, vystavují tuto většinu bez jakýchkoliv zábran systematickému násilí a kriminalitě a jejich cílem je zmocnit se vlády v zemi. Dle Soudu není pochyb o tom, že tyto výroky představují krajně negativní stereotypizaci se záměrem hanobit bulharské Romy a vyvolat vůči nim předsudky a nenávist.
Tyto výroky navíc zasáhly široké publikum, neboť V. Siderov byl v Bulharsku známou osobností a k šíření protiromského sentimentu hojně využíval hromadné sdělovací prostředky i veřejná vystoupení. Ve světle uvedeného Soud dospěl Soud k závěru, že předmětné výroky V. Siderova mohly ovlivnit vnímání vlastní identity, hodnoty a sebedůvěry u jednotlivých Romů v Bulharsku do takové míry, že zde došlo k zásahu do soukromého života stěžovatelů ve smyslu článku 8 Úmluvy. Toto ustanovení je tudíž v projednávané věci použitelné.
S ohledem na to, že ve stížnosti namítané skutečnosti spadají do rozsahu článku 8, je použitelný také článek 14 Úmluvy, který je vždy vázán na uplatnění alespoň jednoho hmotněprávního ustanovení Úmluvy ( Konstantin Markin proti Rusku , č. 30078/06, rozsudek velkého senátu ze dne 22. března 2012, § 124). b) K odůvodněnosti Soud připomněl, že z článku 8 Úmluvy plynou pozitivní závazky státu, jež vyžadují, aby stát přijal účinná opatření k zajištění práva na respektování soukromého života i ve vztazích mezi jednotlivci ( Aksu proti Turecku , cit. výše, § 59). U veřejných prohlášení, jejichž obsahem je negativní stereotypizace určité menšiny, však státní orgány musí brát v potaz i právo autora daných výroků na svobodu projevu, zaručené článkem 10 Úmluvy; jde tu tedy o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi zmíněnými dvěma právy (tamtéž, § 62–68).
Ochranu však zpravidla nelze poskytnout takovému projevu, který podporuje nebo ospravedlňuje násilí, nenávist, xenofobii nebo jinou formu nesnášenlivosti ( Perinçek proti Švýcarsku , č. 27510/08, rozsudek velkého senátu ze dne 15. října 2015, § 230). V takových případech Soud uznal dokonce oprávněnost závažných trestněprávních sankcí vůči novinářům či politikům (např. Atamanchuk proti Rusku , č. 4493/11, rozsudek ze dne 11. února 2020, § 67 a 70). V projednávané věci se navíc jednalo o prima facie diskriminační výroky, a tudíž jsou zde ve hře i povinnosti státu plynoucí z článku 14 Úmluvy, a to zejména závazek boje proti rasové diskriminaci. Soud shledal, že bulharské soudy neposoudily předmětné výroky náležitým způsobem.
Ač uznaly jejich příkrost, bagatelizovaly jejich způsobilost stigmatizovat Romy v Bulharsku jako skupinu a vzbudit vůči nim nenávist a předsudky, a zjevně tyto výroky vyhodnotily jako součást legitimní debaty o věcech veřejného zájmu. Dle Soudu však šla vyjádření B. Sidorova nad rámec legitimní části veřejné debaty o etnických vztazích a kriminalitě v Bulharsku.
Zobecňující vyjádření útočící na celou etnickou, náboženskou či jinou skupinu, případně vykreslující tuto skupinu v negativním světle, si v rámci článku 10 Úmluvy nezaslouží žádnou nebo toliko velmi omezenou ochranu ( Le Pen proti Francii , č. 18788/09, rozhodnutí z 20. dubna 2010). Nic na tom nemění ani skutečnost, že autorem výroků je politik nebo že je pronesl poslanec parlamentu při výkonu své funkce ( Féret proti Belgii , č. 15615/07, rozsudek ze dne 16. července 2009, § 77). V projednávané věci tedy vnitrostátní soudy neprovedly vyvažování dotčených práv v souladu s kritérii plynoucími z judikatury Soudu. V důsledku toho žalovaný stát nedostál svému pozitivnímu závazku náležitě reagovat na diskriminaci založenou na etnickém původu stěžovatelů, a tím zajistit rovněž respektování jejich soukromého života.
Došlo tedy k porušení článku 8 ve spojení s článkem 14 Úmluvy.