Lenis împotriva Greciei

Anotarea hotărârii Curții Europene a Drepturilor Omului Hotărârea din 27 iunie 2023 în cauza nr. 47833/20 Lenis împotriva Senatului Greciei Secțiunea a treia Curtea a ajuns, cu majoritate de voturi, la concluzia că un articol de blog al unui oficial de biserică, care conține declarații de ură împotriva persoanelor homosexuale, nu intră sub incidența articolului 17 din Convenție, sub protecția articolului 10. Publicarea unui articol de blog suplimentar, în care reclamantul a încercat să reducă interpretarea originală, nu a putut schimba semnificația textului inițial. I. Circumstanțele reale Articolul Stálník a fost publicat în timpul unei dezbateri parlamentare în favoarea Bisericii Ortodoxe Grecești metropolitane.

În 2015, în timpul unei dezbateri parlamentare, am susținut că utilizarea articolului de blog al unui oficial de biserică care conținea declarații de ură împotriva persoanelor homosexuale nu înseamnă că am folosit mai mult decât câteva publicații pe blogul nostru (...) Articolul a fost publicat pe titlurile: "Oamenii homosexualilor din Napol" și "Oamenii homosexualilor din Napol!" (Slovenia) și pe următorul articol: "Oamenii homosexuali nu pot să facă asta!" (Slovenia), care a continuat: "Nu puteți face asta, dar puteți face asta!" (Slovenia) și a continuat: "Nu puteți face asta, nu puteți face, dar să faceți, nu faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți, faceți Reclamantul a susținut că condamnarea sa pentru publicarea unui articol de blog a încălcat dreptul său la libertatea de exprimare protejată de art. 10 din Convenție.

Guvernul a propus că Curtea să respingă plângerea pe baza articolului 17 din Convenție.

a) Rezultatele principiilor relevante care decurg din jurisprudența Curții au arătat că libertatea de exprimare este un principiu fundamental al unei societăți democratice, iar ca astfel de justificare a deciziei Curții nu se referă la o idee care să împiedice depistarea libertății de exprimare, în special dacă această idee este încălcată de dispozițiile Curții din 15 septembrie 2015, prin hotărârea din 15 septembrie 2015, § 101, § 108, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, § 101, 101, 101, 101, 101, 101, 101, 112, 101, 112, 112, 112, 112, 112, 112, 113, 113, 113, 113, 113, 115, 115, 115, 115, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 116, 117, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 118, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 119, 11 Aplicarea articoluluiui 17 trebuie să fie excepțională și limitată la cazurile în care, în primul rând,

persoana care încearcă în mod evident să abuzeze de protecția articolului 10 pentru scopuri în mod evident contrare valorilor Convenției (de exemplu, § 114). judecătoria sa din Vevad nu a ratificat art. 17 pentru a aplica doar reclamația din art. 10 pentru a utiliza informațiile despre faptele politice ale utilizatorului, de exemplu, declarațiile împotriva unor persoane care nu sunt în favoarea principiilor politice ale poliției publice (de exemplu, declarațiile împotriva unor persoane care nu sunt în favoarea principiilor politice ale poliției publice din Franța), decizia judecătoreștilor din Belgia din data de 20.8.2007, judecata judecătorească din data de 20.9.2005, judecata judecătorească din data de 27.3.2005, judecata judecătorească din data de 20.9.2005, judecătorii din Franța din data de 20.9.2005, judecătorii din Norvegia (de exemplu, judecătoria din data de 23.0.2004, judecătoria din data de 23.0.2014, judecătoria din data de 23.10.2004, judecătoria din data de 23.10.2004, judecătoria din data de 23.10.2004, judecătoria din data de 23.10.2004, judecătoria din data de 23.10.2004, judecătoria din data de 23.10.2014, judecătoria din data de 23.10.2014, judecătoria din data de 23.10.2014, judecătoria din data de 23.10.2014, judecătoria din data de 24.10.2014, judecătoria din data de 24.10.2014, judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de 31.12.2014,

judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de judecătoria din data de 31.12.2014, judecătoria din data de data de 31.12.2014, judecă În această evaluare, potrivit Curții, nimic nu schimbă articolul următor al reclamantului: deși reclamantul susține că articolul său inițial se referea la politici, o astfel de explicație retrospectivă nu poate schimba conținutul articolului inițial.

Curtea a fost, de asemenea, nevoită să aplice art. 17.Cercetarea dacă un discurs de către un reclamant ar putea fi considerat ca fiind o incitare la violență este necesară în contextul în care a folosit expresia în contextul lor.În multe cazuri, în plus, au fost folosite dovezi că un discurs de violență a fost posibil să fie folosit pentru a demonstra că un comentariu simplu, agresiv sau agresiv, a fost folosit în mod evident în cazul în care acuzații de discriminare a fost prezentată în mod direct în mod direct în favoarea persoanelor homosexuale (în contrast, în judecata din 28 septembrie 2018, Curtea a respins această afirmație, care nu a fost publicată în temeiul articolului 72 din Hotărârea din 10 septembrie 2018, V.S.S.V., care a fost pronunțată în favoarea unor persoane care nu au fost considerate drept persoane cu caracter sexual, în mod evident, în mod contrar, în cazul în care au fost folosite în mod direct în cazul în cazul în care au fost aduse aceste expresii).

În al treilea rând, publicarea textului pe internet a dus la răspândirea rapidă a acestuia printre un număr mare de destinatari, riscul de prejudicii fiind fără îndoială mai mare decât în ziare.

în al treilea rând, declarațiile erau împotriva unor minorități sexuale și de gen, care necesită protecție specială împotriva unor expresii de natură a urii și a discriminării, iar acestea sunt, istoric, obiectul unor violențe și victimizare (Legea împotriva Islandei, 297/18, hotărârea din 12 mai 2020, § 45). În al doilea rând, motivul pentru care un grup de persoane a fost discriminat pe baza orientării lor sexuale, în al treilea rând, pentru poziția înaltă pe care o au reclamanții în biserică, în al treilea rând, pentru modul în care articolul a fost răspândit pe internet, și în al patrulea rând, pentru faptul că se referea la o problemă absolut fundamentală a timpului de astăzi protecția demnității umane și a valorilor oamenilor, indiferent de orientarea lor sexuală cererea reclamantului în lumina articolului 17 și nu intră sub protecția articolului 10 din Convenție.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Rozhodnutí ze dne 27. června 2023 ve věci č. 47833/20 – Lenis proti Řecku Senát třetí sekce Soudu dospěl většinou hlasů k závěru, že blogový článek církevního hodnostáře, obsahující nenávistné výroky vůči homosexuálním osobám, není ve světle článku 17 Úmluvy pod ochranou článku 10. Publikace dalšího blogového článku, ve kterém se stěžovatel snažil zmírnit původní výroky, nemohla změnit význam prvního textu. I. Skutkové okolnosti Stěžovatel byl v dané době metropolitou řecké ortodoxní církve. V roce 2015, během parlamentních debat o zavedení registrovaného partnerství pro stejnopohlavní páry, publikoval na svém osobním blogu článek s názvem: „Lůza zvedá hlavu: Naplivejme na ně“.

V článku mj. uvedl, že homosexualita je úchylka a hřích, přičemž pokračoval: „Nejsou to lidé! Je to zvrácenost přírody! (…) Jsou to lidé trpící duševní poruchou! (...) Proto nezaváhejte! Až je potkáte, plivněte na ně! (…) Naše církev se za ně modlí následovně: ‚ Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli.‘ (Žalm 104), což znamená, že všichni hříšníci a bezvěrci by měli zmizet z povrchu zemského!“ Článek byl následně hojně reprodukován v médiích i na sociálních sítích. Stěžovatel později na svém blogu zveřejnil další článek s názvem „Ujasněme si to: miluj hříšníka, ale postav se hříchu“. V něm tvrdil, že původní článek nevyzýval k násilí, směřoval pouze vůči politikům podporujícím stejnopohlavní páry a výraz „plivněte na ně“ použil v přeneseném významu ve smyslu „pohrdejte jimi“.

Stěžovatel byl v souvislosti s prvním článkem odsouzen k podmíněnému pětiměsíčnímu trestu odnětí svobody za podněcování k nenávisti vůči skupině osob na základě jejich sexuální orientace. II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy Stěžovatel namítal, že jeho odsouzení za zveřejnění blogového článku porušilo jeho právo na svobodu projevu chráněné článkem 10 Úmluvy. Vláda navrhla, aby Soud stížnost odmítl na základě článku 17 Úmluvy. a) Shrnutí relevantních zásad vyplývajících z judikatury Soudu Soud úvodem připomněl, že svoboda projevu je základním principem demokratické společnosti, a jako taková se vztahuje i na myšlenky, které uráží, šokují či znepokojují.

Výjimky z její ochrany musí být vykládány restriktivně a jakákoli omezení přesvědčivě odůvodněna [ Von Hannover proti Německu (č. 2), č. 40660/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 101]. Co se týče článku 17 Úmluvy, základní zásady jeho uplatnění Soud zformuloval ve věci Perinçek proti Švýcarsku (č. 27510/08, rozsudek velkého senátu ze dne 15. října 2015, § 113–115). Cílem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby mohl kdokoliv z Úmluvy dovozovat právo na jakoukoli činnost směřující ke zničení v ní přiznaných práv a svobod. Byť za tímto účelem není nezbytně nutné, aby byly osoby jednající v rozporu s Úmluvou zbaveny všech práv, Soud dovodil, že na základě článku 17 je možné pozbýt ochrany svobody náboženského vyznání, projevu a sdružování podle článků 9, 10 a 11 Úmluvy.

Klíčovým pro posouzení, zda je projev vyňat z ochrany článku 10 působením článku 17, je určení, zda jsou dotčená sdělení namířena proti základním hodnotám Úmluvy, např. vyvoláváním nenávisti nebo násilí, a zda se autor dovolává Úmluvy za účelem výkonu činnosti zaměřené na zničení v ní zaručených práv (tamtéž, § 115). Užití článku 17 musí být výjimečné a omezené na případy, v nichž je na první pohled zřejmá snaha zneužít ochrany článku 10 k cílům zjevně v rozporu s hodnotami Úmluvy (tamtéž, § 114). Ve své dosavadní judikatuře Soud použil článek 17, aby prohlásil stížnost na poli článku 10 za neslučitelnou ratione materiae s Úmluvou, např.

v kontextu výroků popírajících holokaust ( Garaudy proti Francii , č. 65831/01, rozhodnutí ze dne 24. června 2003), islamofobních ( Norwood proti Spojenému království , č. 23131/03, rozhodnutí ze dne 16. listopadu 2004) a antisemitských projevů ( Pavel Ivanov proti Rusku , č. 35222/04, rozhodnutí ze dne 20. února 2007), výroků omlouvajících válečné zločiny ( Orban a ostatní proti Francii , č. 20985/05, rozsudek ze dne 15. ledna 2009, § 35), či projevů podněcujících k násilí proti všem nemuslimům ( Belkacem proti Belgii , č. 34367/14, rozhodnutí ze dne 27. června 2017). b) Použití těchto zásad na skutkové okolnosti projednávané věci Soud předně uvedl, že mezi stranami je spor o to, zda byl článek stěžovatele namířen proti homosexuálním osobám nebo proti politikům.

Vnitrostátní soudy po pečlivém posouzení důkazů a vyslechnutí svědků dospěly k závěru, že většina textu směřovala vůči samotným osobám s menšinovou orientací, s čímž se Soud ztotožnil. Potvrdil rovněž, že i pasáže, které směřovaly vůči politikům, je nutné vykládat jako součást stěžovatelova záměru znevážit homosexuální osoby. Na tomto hodnocení dle Soudu nic nemění ani stěžovatelův další článek: byť v něm stěžovatel tvrdí, že jeho původní článek se vztahoval k politikům, takové retrospektivní vyjasnění nemůže změnit obsah původního článku. Soud se dále zabýval aplikací článku 17. Připomněl, že posoudit, zda mohl být projev jako celek považován za pobízení k násilí, je nutné s ohledem na užité výrazy i jejich kontext.

V daném případě shledal, že projev byl za hranou prostého vyjádření názoru, a to dokonce agresivním či urážlivým způsobem ( a contrario Savva Terentyev proti Rusku, č. 10692/09, rozsudek ze dne 28. srpna 2018, § 72). Podle Soudu nebylo možné výraz „plivněte na ně“ vnímat jako použitý v přeneseném smyslu ve chvíli, kdy jej bylo užito spolu s výrazy jako „odsuďte je“ a „nepřibližujte se k nim“, které byly očividně myšleny doslovně. Dopad těchto výrazů posílila i výzva „nezaváhejte.“ V řízení před vnitrostátními soudy navíc mnoho svědků potvrdilo, že zveřejnění a reprodukce článku v nich vyvolaly pocity strachu a ohrožení z důvodu jejich homosexuální orientace. V důsledku těchto skutečností Soud určil, že projev stěžovatele představoval hate speech a podněcování k násilí vůči skupině osob na základě sexuální orientace.

Tento závěr je dále umocňován třemi faktory. Zaprvé , stěžovatel byl v dané době významným představitelem řecké ortodoxní církve, a jako takový měl vliv nejen na svou náboženskou obec, ale i na mnoho dalších osob hlásících se ke stejnému náboženství, což je většina obyvatel Řecka. Zadruhé , zveřejnění textu na internetu mělo za následek jeho rychlé rozšíření mezi velký počet adresátů. Riziko újmy je při šíření takových sdělení skrze internet nepochybně větší než u tisku.

Zatřetí , výroky byly namířeny proti genderovým a sexuálním minoritám, které vyžadují zvláštní ochranu před nenávistnými a diskriminačními projevy, jelikož jsou historicky objektem marginalizace a viktimizace ( Lilliendahl proti Islandu , č. 29297/18, rozhodnutí ze dne 12. května 2020, § 45). Soud zdůraznil, že diskriminace na základě sexuální orientace je stejně závažná jako diskriminace na základě rasy, původu či barvy pleti ( Vejdeland a ostatní proti Švédsku , č. 1813/07, rozsudek ze dne 9. února 2012, § 55). S ohledem na okolnosti případu, zejména povahu a formulaci sporných výroků, jejich kontext a potenciál způsobit újmu, Soud rozhodl, že je v daném případě na první pohled zřejmý úmysl stěžovatele zneužít článek 10 k cílům zjevně rozporným s hodnotami Úmluvy.

Ačkoliv kritika určitého životního stylu na základě náboženského či morálního přesvědčení není jako taková vyňata z ochrany článku 10, ve chvíli, kdy dané výroky upírají LGBTI+ lidem jejich lidskou přirozenost a zároveň pobízejí k násilí, je na místě zvážit užití článku 17. Soud shrnul, že vzhledem, zaprvé , k povaze předmětného článku, který obsahoval výzvy k násilí a dehumanizující hate speech vůči skupině osob na základě jejich sexuální orientace, zadruhé , k vysokému postavení stěžovatele v církvi, zatřetí , způsobu šíření článku přes internet, a začtvrté , skutečnosti, že se vztahoval k naprosto zásadní otázce dnešní doby – ochraně lidské důstojnosti a hodnoty lidí bez ohledu na jejich sexuální orientaci – stěžovatelova námitka ve světle článku 17 nespadá pod ochranu článku 10 Úmluvy.

Výše uvedené odlišuje projednávanou věc od případu Lilliendahl proti Islandu (cit. výše), kde nebylo bezprostředně zjevné, že napadené výroky směřují k vyvolávání nenávisti a násilí, a nejednalo se tak o nejzávažnější formu hate speech jako v případě stěžovatele. Soud proto konstatoval, že je stížnost nepřijatelná pro neslučitelnost ratione materiae s ustanoveními Úmluvy ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy.