Rozsudek je v autenticém anglicém text publicat pe site-ul internet al Curții Europene a Drepturilor Omului în baza de date HUDOC (www.neschr.coe.int). O traducere oficială în limba cehă a fost publicată în data de 6 iunie nu este o traducere autentică a hotărârii. Vechea cauză Zadeh vs. CZECH REPUBLICĂ, European soud pro lidrecht (în data de 6 iunie 2024) este validă, dar poate face obiectul unor modificări formale. Rozsudek este în versiunea engleză autentică publicată pe site-ul web al Curții Europene a Drepturilor Omului în baza de date HUDOC (www.neschr.coe.int).
Obiecțiile au fost formulate în legătură cu procedurile penale deschise în Republica Cehă în martie 2014 împotriva reclamantului și a încă 14 persoane suspectate de comiterea unor infracțiuni deosebit de grave de furt și de participare la un grup de crimă organizată. pe 19 martie 2014, reclamantul a fost reținut și reținut în arest, unde a fost ținut până la 4 februarie 2016, când a fost eliberat pe câteva cauciucuri. pe 2 martie 2016 a fost reținut în custodia în cadrul unei noi proceduri penale deschise în martie 2014, împreună cu alte cinci încercări de a-și pune martorii în custodie pentru a-i discredita pe oficialii poliției pentru motive de violență. pe 5 martie 2017 a fost reținut în custodia pentru prima dată în custodia în custodia în custodia în județul din Dublín. pe 28 martie 2017 a fost reținut în custodia în județul din Stânia.
În ultimele sale hotărâri, au făcut referire la jurisprudența Curții în sensul că motivele de detenție au slăbit în timp, însă au constatat că în acest caz, motivele pentru continuarea detenției reclamantului au crescut considerabil în raport cu numărul de procese penale pe care le-a purtat.In plus, instanțele au fost de părere că măsurile alternative au fost insuficiente pentru a reduce aceste riscuri, în special având în vedere avantajele unei investigații a reclamantului în alte țări și natura repetată a activităților sale.În acest caz, au fost aplicate măsuri de prevenire a infracțiunilor în mod regulat.În cazul în care a fost vorba de o procedură de detenție a unui grup de infracțiuni organizate, în special în cazul în care a fost încheiată pe data de 29 decembrie 2021, instanța a declarat că, în special, cererile de reînnoire ale reclamantului împotriva unei alte grupuri de infracțiuni au fost considerate mai scumpe.În cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în care, în cazul în care, în cazul în care, în care, în cazul în care, în cazul în care, în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în care, în cazul în
În contextul unui subiect similar al plângerilor, Curtea consideră oportun să le judece împreună într-o singură hotărâre. II. CUREA TVRZENIE CL. 5 ODST. 3 ÚUVY A. KML de admisibilă a procesului din 8 mai 2012.Când guvernul nu a introdus o nouă plângere împotriva guvernului, nu a epuizat mijloacele de procedură naționale, sau când procurorul nu a considerat că o nouă plângere de despăgubire a prejudiciului nu are valoare pentru perioada sa de mandat (a se vedea cauza Vladimirović, din 28/02/2012, p. 587).Curtea consideră că acest argument trebuie să fie repetat împotriva guvernului Rusiei (a se vedea cauza Vladimirović, din 28/02/2015, p. 75, p. 58), iar în cazul în care instanța judecătorească nu a decis în mod concret, trebuie să se recunoască că această plângere nu are valoare pentru perioada de executare a procesului (a se vedea cauza Vladimirović, din 28.02.2012, p. 95, p. 587).
În ceea ce privește prima perioadă de detenție a reclamantului, adică perioada cuprinsă între 19 martie 2014 și 1 februarie 2016, această contestație ar trebui declarată inadmisibilă pentru întârziere (a se vedea Hotărârea Zherdev împotriva Ucrainei, nr. 34015/07, Hotărârea din 27 aprilie 2017, § 109110 și alte ordonanțe menționate mai sus).10. În ceea ce privește a doua perioadă de detenție a reclamantului, adică din 2 decembrie 2016, când reclamantul a fost reținut pe suspiciune, până la 5 martie 2019, când a fost reținut, această contestație nu este necesară în contextul unui risc de instaurare a unor noi instituții de detenție, nu este inadmisibilă sau amenințătoare din alt motiv.O astfel de contestație ar trebui declarată acceptabilă în contextul unui risc de instaurare a unor noi instituții de detenție.B. că motivele pentru care a fost invocată o întârziere de trei ani au fost motivate de principiile principiilor de bază ale Criminalității Craiova împotriva Republicii Moldova.
În plus, autoritățile judiciare au susținut că există o probabilitate ridicată ca reclamantul să fie eliberat din cauza gravității condamnării sale la închisoare pe cauțiune. Cu toate acestea, Soud reamintește că susținerea că a comis infracțiuni grave ar fi putut justifica inițial reținerea în custodie a reclamantului. De asemenea, a fost de acord că un motiv relevant și suficient pentru plasarea inițială a reclamantului în custodie a reprezentat necesitatea de a măsura un număr mare de probe. 15.
Cu toate acestea, reclamantul a fost ținut în custodie până la pronunțarea sentinței sale din 5 martie 2019.Instanțele naționale au stabilit în deciziile lor că durata de detenție a continuat să dureze, în special pentru durata de detenție a reclamantului în cadrul proceselor de judecată, în special pentru numărul de cazuri în care reclamantul a încercat să influențeze martorii și să folosească un interpret.Conform autorităților care acționează în justiție, acest risc a fost redus în aprilie 2017 după încheierea investigației și a procesului de judecată al reclamantului în fața instanței de primă instanță (vezi § 3 de mai sus).Cu toate acestea, reclamantul a fost ținut în custodie până la pronunțarea sentinței sale din 5 martie 2019.Instanțele naționale au justificat în deciziile lor o perioadă suplimentară de detenție, în special pentru durata de detenție a reclamantului în cadrul proceselor de judecată, în special pentru numărul de cazuri în care reclamantul a încercat să se afle în custodie în alte țări, precum și pentru perioada de detenție a unei alte persoane în altă țară, dar și pentru o perioadă mai lungă de timp, în afara unei încercări de investigație, în cazul în care reclamantul nu a putut să fie reținut în arest în altă țară, în afară de o nouă perioadă de detenție în afară de trei zile în cazul în care reclamantul a fost reținut în custodia în timpul unei luni (vechit în care a fost reținut în custodia în cel mai mare de o lună) (vechea judecată a instanței de judecată, în temeiul articolului 130/15, §5 din hotărârea nr. 134, în care se aplică în cazul în cazul în care a fost reținut în această procedură, în cazul în care, în special, în cazul în cazul în care s-a doua instanță, în cazul în care s-a doua instanță a fost rețul judecată, în care s-a fost rețul respectiv, în cauză, în cazul în cazul în care s-a fost reținut în custodia în cazul în care s-a doua instanță, în cazul în care s-
În aceste circumstanțe, nu este necesar să se examineze dacă a avut loc o încălcare a articolului 5 alineatul (3) din Protocolul III al Convenției. 18.Cererea de reexaminare a legalității încălcării de drept a fost respinsă de instanțele naționale, iar în cazurile în care obiectul infracțiunii a fost o infracțiune nonviolentă.În aceste circumstanțe nu este necesar să se verifice dacă a avut loc o încălcare a articolului 5 alineatul (3) din Protocolul III al Convenției.Cererea de reexaminare a legalității încălcării de drept a fost respinsă de instanțele naționale.În aceste circumstanțe, nu este necesar să se verifice dacă a avut loc o încălcare de drept în mod special.În aceste circumstanțe, nu este necesar să se verifice dacă a avut loc o încălcare a articolului 5 alineatul (3) din Protocolul III al Convenției.În încălcarea articolului 5 al Protocolului III al Convenției.Încălcălcările de drept ale instanțelor naționale au ajuns la concluzia că reclamantul nu a putut justifica în întregime că încălcarea de drept a încălcării de drept a procedurilor de control a raporturilor, scrisorile și corespondența avocaților săi din partea autorităților sale de reexaminare nu a fost un delict violent.Încălcările sale nu au fost verificate în mod special.Încălcărcarea de drept a avut loc în temeiul dispozițiilor convenției diferitelor de la dispozițiile convenției.Încălcărurile de drept ale judecată nu au fost verificate în mod special.În temeiul hotărârii S.Încărcării S. nr. 208/S. 4788/S.2014, S. 208/S.2484, S.2484, S.2484, S.2484, S.2484, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.244, S.
În conformitate cu art. 5 alineatul (3) din Convenție, Curtea decide că nu este necesară despăgubirea de la plata sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor a sumelor de plată a sumelor de plată a sumelor a sumelor de plată numărate încasate în sumele din sumele din sumele din sumele din sumele din sumele din sumele din sumele din sumele din sum
Zadeh împotriva Republicii Cehă 26. aprilie 2018 3. 42343/18 Zadeh împotriva Republicii Cehă 28. august 2018 4. 1662/19 Zadeh împotriva Republicii Cehă 4. mai 2018 5. 19642/19 Zadeh împotriva Republicii Cehă 22. martie 2019 6. 28287/19 Zadeh împotriva Republicii Cehă 17. mai 2019 7. 34883/19 Zadeh împotriva Republicii Cehă 25. iunie 2019
VĚC ZADEH proti ČESKÉ REPUBLICE
(stížnost č.
35207/17 a
šest dalších)
27.
června 2024
Tento rozsudek je pravomocný, ale může být předmětem formálních úprav.
Rozsudek je v
autentickém anglickém znění publikován na internetových stránkách Evropského soudu pro lidská práva v
databázi HUDOC (
www.echr.coe.int
). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním rozsudku.
Ve věci Zadeh proti České republice,
Evropský soud pro lidská práva (pátá sekce), zasedající ve výboru ve složení
Lado Chanturia,
předseda
,
Stéphanie Mourou-Vikström,
Mykola Gnatovskyy
, soudci
,
a Martina Keller,
zástupkyně tajemníka sekce,
S
ohledem na:
stížnosti proti České republice podané k
Soudu podle článku 34 Úmluvy o
ochraně lidských práv a
základních svobod („Úmluva“) v
různých dnech uvedených v
příloze českým a
íránským občanem Shahramem Zadehem („stěžovatel“), narozeným v
roce 1971 a
žijícím v
Praze, kterého zastupoval Zdeněk Koudelka, advokát působící v
Brně;
rozhodnutí oznámit stížnostní námitky týkající se nepřiměřené délky stěžovatelovy vazby, nesplnění požadavku urychleného přezkumu její zákonnosti a
kontroly advokátní korespondence vězeňskou službou české vládě („vláda“), zastoupené jejím zmocněncem, a
prohlásit zbývající části stížností za nepřijatelné;
stanoviska účastníků řízení;
vyjádření předloženého Českou advokátní komorou, které předseda senátu povolil vstoupit do řízení jako vedlejší účastník;
po poradě konané dne 6.
června 2024,
vynesl tento rozsudek, který byl přijat uvedeného dne:
1.
Věc se týká námitek na poli čl.
5 odst. 3 a
4 a
článku 8 Úmluvy.
2.
Námitky byly vzneseny v
souvislosti s
trestním řízením zahájeným v
České republice v
březnu 2014 proti stěžovateli a
dalším 14 osobám pro podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů krácení daně a
účasti na organizované zločinecké skupině. Dne 19. března 2014 byl stěžovatel zadržen a
následně vzat do vazby, kde byl ponechán až do 4. února 2016, kdy byl propuštěn na kauci.
3.
Dne 2.
prosince 2016 byl stěžovatel vzat do vazby znovu v
rámci dalšího trestního řízení zahájeného poté, co se spolu s
dalšími pěti osobami pokusil ovlivňovat svědky a
diskreditovat příslušníky policejního orgánu, kteří se podíleli na vyšetřování jeho prvního případu. Dne 2.
března 2017 bylo vyšetřování v
jeho věci ukončeno. Dne 28.
dubna 2017 státní zástupce rozhodl, že nebezpečí ovlivňování svědků pominulo. Hlavní líčení bylo zahájeno v
listopadu 2017.
Stěžovatel byl ponechán ve vazbě až do svého odsouzení dne 5.
května 2019 rozsudkem Městského soudu v
Brně, posléze změněného v
odvolacím řízení. Stěžovatel byl shledán vinným a
odsouzen k
trestu odnětí svobody na dobu osmi let.
4.
Během tohoto období bylo další trvání stěžovatelovy vazby osmkrát přezkoumáno vnitrostátními soudy, včetně Ústavního soudu. Vnitrostátní soudy konstatovaly, že důvody vazby nadále trvají, neboť existuje důvodné podezření, že se stěžovatel dopustil trestných činů, pro které je stíhán. Dále poukázaly na riziko stěžovatelova uprchnutí s
ohledem na vysoký trest, jenž mu hrozil v
obou řízeních, jeho vazby na několik dalších zemí a
značné prostředky, kterými disponoval, nebezpečí pokračování v
trestné činnosti vzhledem k
jeho dřívějším prokazatelným pokusům o
maření vyšetřování v
první trestní věci po propuštění na kauci a
stěžovatelově taktice zdržování řízení všemi dostupnými prostředky. Ve svých posledních rozhodnutích odkazovaly na judikaturu Soudu v
tom smyslu, že důvody vazby plynutím času slábnou, avšak konstatovaly, že v
tomto konkrétním případě důvody dalšího trvání stěžovatelovy vazby zesílily vzhledem k
počtu trestních řízení, jimž čelil. Soudy byly dále toho názoru, že alternativní opatření byla k
odvrácení těchto rizik nedostatečná, zejména vzhledem ke stěžovatelovým vazbám na jiné země a
rozsahu a
povaze jeho trestné činnosti. Jeho opakované žádosti o
uplatnění mírnějších preventivních opatření proto opakovaně zamítly. Dne 12.
března 2019 Ústavní soud připustil, že řízení bylo mimořádně dlouhé, dospěl však k
závěru, že jeho délka byla odůvodněna složitostí případu, velkým počtem obžalovaných, výší způsobené škody a
množstvím procesních návrhů, žádostí a
námitek opakovaně podávaných obhajobou.
5.
Rozsudkem vyneseným dne 29.
října 2021 Krajský soud v
Brně schválil dohodu o
vině a
trestu uzavřenou mezi stěžovatelem a
státním zástupcem. Podle rozsudku se stěžovatel dopustil zvlášť závažných zločinů krácení daně, poplatku a
jiné povinné platby a
účasti na organizované zločinecké skupině.
6.
Pokud šlo o
tvrzenou kontrolu písemností, sdělení a
korespondence stěžovatelových advokátů vězeňskými orgány, tyto námitky, vznesené stěžovatelem v
odvoláních proti různým příkazům a
rozhodnutím týkajícím se vazby, byly opakovaně odmítnuty usneseními Ústavního soudu ze dnů 8.
října 2019, 4.
května 2020 a
24.
června 2020 s
odkazem na omezený rozsah přezkumu vazebního řízení.
I.
7.
S
ohledem na podobný předmět stížností Soud považuje za vhodné posoudit je společně v
jednom rozsudku.
II.
K
A.
K přijatelnosti
8.
Vláda nejprve vznesla námitku nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, neboť stěžovatel nezahájil řízení o
náhradě škody ve vztahu k
celému období své vazby (viz
Vokurka proti České republice
, č.
40552/02, rozhodnutí ze dne 16.
října 2007). Soud připomíná, že neexistují-li konkrétní příklady judikatury dokládající opak, občanskoprávní nárok na náhradu újmy neskýtá stěžovateli brojícímu proti meritorní stránce rozhodnutí vydaného v
trestním řízení přiměřené vyhlídky na úspěch, jak to vyžaduje příslušná judikatura k
Úmluvě (viz
Knebl proti České republice
, č.
20157/05, rozsudek ze dne 28.
října 2010, §
projednávané věci neshledává důvody rozhodnout jinak. Námitka vlády stran nevyčerpání prostředků nápravy proto musí být zamítnuta.
9.
Vláda dále argumentovala, že nelze-li řízení o
náhradě škody zahájené stěžovatelem po jeho propuštění na kauci považovat za prostředek nápravy, který musí být vyčerpán, jeho stížnostní námitka ve vztahu k
prvnímu období vazby by měla být prohlášena za nepřijatelnou pro opožděnost (viz
Idalov proti Rusku
, č.
5826/03, rozsudek velkého senátu ze dne 22.
května 2012, §
129). Soud tento argument vlády přijímá a
shledává, že pravidlo šesti měsíců je třeba použít na každé období vazby samostatně. Ve vztahu k
prvnímu období stěžovatelovy vazby, tj. době od 19.
března 2014 do 1.
února 2016, by proto námitka měla být prohlášena za nepřijatelnou pro opožděnost (viz
Zherdev proti Ukrajině
, č.
34015/07, rozsudek ze dne 27.
dubna 2017, §
109–110 a
další odkazy zde uvedené).
10.
Pokud jde o
druhé období stěžovatelovy vazby, tj. od 2.
prosince 2016, kdy byl stěžovatel zadržen pro nová podezření, do 5.
března 2019, kdy byl odsouzen, tato námitka není zjevně neopodstatněná a
není nepřijatelná ani z
jiného důvodu. Musí tedy být prohlášena za přijatelnou.
B.
K odůvodněnosti
11.
Obecné zásady byly shrnuty ve věcech
Smatana proti České republice
(č.
18642/04, rozsudek ze dne 27.
září 2007, §
101–103) a
Buzadji proti Moldavské republice
(č.
23755/07, rozsudek velkého senátu ze dne 5.
července 2016, §
84–91).
12.
Stěžovatel byl zadržen dne 2.
prosince 2016 na základě nových podezření. Odsouzen byl rozsudkem soudu prvního stupně dne 5.
března 2019. Relevantní období tedy trvalo dva roky, tři měsíce a
dva dny.
13.
Vnitrostátní orgány ve svých rozhodnutích o
vazbě kromě přetrvávajícího důvodného podezření proti stěžovateli a
složitosti případu uváděly v
zásadě tři důvody, a
sice: 1) riziko uprchnutí vzhledem k
výši trestu, který stěžovateli hrozil, 2) nutnost zabezpečit řádný průběh řízení s
ohledem na riziko, že by stěžovatel mohl ovlivňovat svědky a
mařit vyšetřování a
3) riziko pokračování v
trestné činnosti vzhledem k
její zvláštní povaze na základě dřívějšího chování stěžovatele po propuštění na kauci.
14.
Soud akceptuje, že důvodné podezření ze spáchání závažných zločinů stěžovatelem mohlo zpočátku odůvodňovat jeho držení ve vazbě. Souhlasí také s
tím, že relevantní a
dostatečný důvod pro počáteční umístění stěžovatele do vazby představovala potřeba opatření velkého množství důkazů.
15.
Soudní orgány se dále opíraly o
vysokou pravděpodobnost, že stěžovateli bude s
ohledem na závažnost jeho trestné činnosti uložen vysoký trest. Soud však připomíná, že výše hrozícího trestu je sice relevantní okolností při hodnocení rizika uprchnutí nebo pokračování v
trestné činnosti, avšak závažnost obvinění nemůže být sama o
sobě důvodem pro dlouhotrvající vazbu (viz např.
Ilijkov proti Bulharsku
, č.
33977/96, rozsudek ze dne 26.
července 2001, §
80–81;
Michta proti Polsku
, č.
13425/02, rozsudek ze dne 4.
května 2006, §
49). Tyto úvahy platí i
v
případech týkajících se organizovaného zločinu. Výše uvedené faktory sice mohly odůvodňovat i
poměrně dlouhé období vazby, avšak nedávaly vnitrostátním soudům neomezenou pravomoc k
prodlužování tohoto opatření. I kdyby zvláštní okolnosti případu vyžadovaly prodloužení vazby nad obecně přijatelnou dobu podle judikatury Soudu, k
dalšímu prodloužení stěžovatelovy vazby by musely být dány obzvláště naléhavé důvody (viz
Wolf proti Polsku
, č.
15667/03 a
2929/04, rozsudek ze dne 16.
ledna 2007, §
90).
16.
Soud v
tomto ohledu podotýká, že kromě obecného rizika vyplývajícího z
organizovanosti stěžovatelovy údajné trestné činnosti vnitrostátní soudy konstatovaly, že stěžovatel se dříve pokusil ovlivňovat svědky a
uplatit tlumočníka. Podle orgánů činných v
trestním řízení toto riziko pominulo v
dubnu 2017 po skončení vyšetřování a
postoupení stěžovatelovy věci soudu prvního stupně (viz §
3 výše). Stěžovatel byl však ponechán ve vazbě až do svého odsouzení dne 5.
března 2019. Vnitrostátní soudy ve svých rozhodnutích odůvodňovaly další trvání vazby stále stejně, zejména výší trestu, který stěžovateli v
obou řízeních hrozil, jeho osobní situací a
vazbami na další země a
rovněž dřívějšími pokusy o
maření vyšetřování, aniž by však uvedly nějaké nové skutkové okolnosti kromě stěžovatelova procesního chování během hlavním líčení (viz §
4 výše). Soud v
tomto ohledu znovu opakuje, že uváděné důvody vazby plynutím času pozbyly na relevanci a
nemohou ospravedlnit dobu více než dvou let a
tří měsíců, po kterou bylo vůči stěžovateli uplatněno to nejzávažnější preventivní opatření, zejména za situace, kdy stěžovatel již dříve strávil jeden rok, 10 měsíců a
12 dní ve vazbě v
souvisejícím trestním řízení (srov.
a
contrario
Nuota proti České republice
, č.
40764/14, rozhodnutí výboru ze dne 15.
prosince 2022). Ačkoli Soud prohlásil námitku ve vztahu k
prvnímu období stěžovatelovy vazby za nepřijatelnou, může k
tomuto období přihlížet při posouzení celkové přiměřenosti délky vazby pro účely čl.
5 odst.
3 (viz
Idalov
, cit. výše, §
130 a
135).
17.
S
ohledem na výše uvedené, a
i při zohlednění skutečnosti, že soudy byly postaveny před zvlášť obtížný úkol rozhodnout v
případu týkajícím se organizované zločinecké skupiny, Soud dochází k
závěru, že důvody uvedené vnitrostátními soudy nemohly ospravedlnit celkovou délku stěžovatelovy vazby v
řízeních, jejichž předmětem byl nenásilný trestný čin. Za těchto okolností není třeba zkoumat, zda bylo řízení vedeno zvlášť pečlivě.
18.
K
porušení čl.
5 odst.
3 Úmluvy proto došlo.
III.
K
19.
Stěžovatel dále namítal nedodržení požadavku na urychlené přezkoumání zákonnosti své vazby a
pravidelnou kontrolu zpráv, písemností a
další korespondence svých advokátů ze strany vězeňských orgánů. Ve svých stanoviscích vznesl i
další námitky podle různých ustanovení Úmluvy.
20.
S
ohledem na skutkové okolnosti případu, tvrzení účastníků řízení a
své výše uvedené závěry je Soud toho názoru, že se vypořádal s
hlavními právními otázkami nastolenými v
dané věci a
není třeba zabývat se zbývajícími stížnostními námitkami (viz
Centre for Legal Resources jménem Valentina Câmpeanu proti Rumunsku
, č.
47848/08, rozsudek velkého senátu ze dne 17.
července 2014, §
156;
T.
, č.
2648/22, rozsudek výboru ze dne 6.
února 2024, §
25).
K
21.
Stěžovatel požadoval částku 15
000 € jako náhradu nemajetkové újmy a
částku 5
400
€ na nákladech řízení před Soudem.
22.
Vláda tyto částky odmítla.
23.
Soud má za to, že stěžovatel v
důsledku zjištěného porušení nepochybně utrpěl nemajetkovou újmu. Přiznává proto stěžovateli z
titulu nemajetkové újmy částku 2
000 € (viz zejm.
Ara Harutyunyan proti Arménii
, č.
629/11, rozsudek ze dne 20. října 2016, §
66).
24.
S
ohledem na písemnosti, které má Soud k
dispozici, a
na povahu zjištěného porušení Soud považuje za přiměřené přiznat stěžovateli na nákladech řízení částku 200 €, navýšenou o
případnou částku daně, a
v
ostatním jeho nároky zamítá.
1.
rozhoduje
o
spojení stížností;
2.
prohlašuje
stížnostní námitku na nepřiměřenou délku stěžovatelovy vazby v
období od 2.
prosince 2016 do 5.
března 2019 za přijatelnou a
ve zbývajícím období za nepřijatelnou;
3.
rozhoduje
, že došlo k
porušení čl.
5 odst.
3 Úmluvy;
4.
rozhoduje
, že není třeba posuzovat přijatelnost a
odůvodněnost ostatních stížnostních námitek;
5.
rozhoduje
,
a)
že žalovaný stát má stěžovateli zaplatit ve lhůtě tří měsíců:
(i)
částku 2
000 € (dva tisíce eur) a
případnou částku daně jako náhradu nemajetkové újmy;
(ii)
částku 200 € (dvě stě eur) a
případnou částku daně jako náhradu nákladů řízení;
které se převedou na české koruny podle kursu platného ke dni zaplacení;
b)
že od uplynutí výše uvedené lhůty tří měsíců až do zaplacení bude stanovená částka navyšo
vána o
prostý úrok se sazbou ve výši marginální zápůjční sazby Evropské centrální banky platné v
tomto období, zvýšenou o
tři procentní body;
6.
zamítá
v
ostatním nárok stěžovatele na přiznání spravedlivého zadostiučinění.
Vyhotoveno v
anglickém jazyce a
sděleno písemně dne 27.
června 2024 v
soula
du s
čl.
77 odst. 2 a
3 jednacího řádu Soudu.
Martina Keller
Lado Chanturia
zástupkyně tajemníka
předseda
příloha
Seznam věcí:
Č.
Stížnost č.
Označení věci
Podáno dne
1.
35207/17
Zadeh proti České republice
2.
21437/18
Zadeh proti České republice
26.
dubna 2018
3.
42343/18
Zadeh proti České republice
4.
1662/19
Zadeh proti České republice
4.
května 2018
5.
19642/19
Zadeh proti České republice
22.
března 2019
6.
28287/19
Zadeh proti České republice
17.
května 2019
7.
34883/19
Zadeh proti České republice
25.
června 2019